Tajemný ostrov.

Opuštěný sirotčinec.

Zvláštní sbírka velice podivných fotografií.

 ?

To vše nám slibuje anotace – a skutečně všechny tyto věci v knize najdeme…, ale v poněkud odlišném kontextu, než v jakém se nám snaží kniha naznačit.

Příběh se již od počátku snaží tvářit jako pořádný horor: sirotčinec je místo děsivé již samo o sobě, a co teprve, když máte důvodné podezření pro to, že se v něm nenacházely úplně normální děti… A ostrov de facto odříznutý od civilizace? Skvělé! Proto jsem očekávala takříkajíc klasickou „duchařinu“ nebo něco ve stylu „Silent Hillu“. Jaké tedy bylo mé překvapení, když na mě ze stránek vykoukl příběh zcela odlišný…

 ?

Když vidíte to, co nikdo jiný ne…

…, neznamená to nutně, že jste blázni. Nebo snad ano? Hrdina knihy – šestnáctiletý Jacob – si myslí, že tomu tak je. Nutno říci, že jeho rodiče, hora pilulek a psychiatr mu v přesvědčení o opaku moc nepomáhají.

Jacob byl totiž svědkem tragické události: našel v lese potrhané tělo svého dědečka, který mu těsně před smrtí předal svá poslední slova. Ta Jacobovi naneštěstí nedávají žádný smysl. Jelikož mu dědeček vyprávěl řadu fantaskních příběhů, je Jacobo tvrzení, že něco v lese viděl, označeno za důsledek dědových vyprávění ve spojení se stresovou situací, a že tedy v lese nic nebylo. Jacob tomu věří až do okamžiku, kdy najde něco, co dává posledním slovům jeho dědečka smysl. Poté se vydává na výpravu na ostrov, kde jeho děda strávil mládí v sirotčinci. Chce se o svém předkovi dozvědět víc, odhalit jeho tajemství a zjistit, proč bylo jeho chování tak záhadné.

Zdá se ale, že toho ostrov skrývá daleko víc…

 ?

Není to děsivé, ale…

Pravdou zůstává, že od knihy, která se prezentuje jako horor, bych očekávala větší porci hrůzy a pocitů strachu. Oboje vlastně skoro úplně chybí. I fotografie, které knihu doprovází, nejsou děsivé. Jsou ale poměrně znepokojivé, čímž skvěle podtrhují celkovou atmosféru knihy, stejně jako například předěly kapitol, které připomínají staré zašlé tapety. Po grafické stránce si autor i nakladatel dali na knize opravdu záležet – četnost starých fotografií a barevné ladění do hnědých odstínů přispívá k ponurosti příběhu.

Není to totiž ani tak o hrůze, ale právě o ponuré atmosféře, která dýchá z každé stránky. Krajina, kde se příběh odehrává – ostrov mimo civilizaci, kde elektriku vypínají v deset večer, mlha, bažiny, stará pohřebiště a samoty uprostřed lesů, …, – vše ještě umocněné popisy opuštěného sirotčince a zvláštního nebezpečí, které se na ostrově skrývá, dohromady vytváří hutnou, tíživou kombinaci, která dokonale kontrastuje se slunečnými dny v životě podivných dětí.

 ?

Co říci závěrem?

Jedná se svým způsobem o soukromé drama Jacoba, který se vyrovnává se ztrátou dědečka, odcizení od obou rodičů a skutečností, že možná zdědil nějaké podivné schopnosti. Co ale tato skutečnost přinese do jeho života? Může si vůbec dovolit žít ještě svůj život tak, jako doposud? A co bude s podivnými dětmi, oplývajícími nadpřirozenými schopnostmi, když teď Jacob odhalil jejich tajemství; nebudou v nebezpečí stejně jako on?

 ?

Příběh je psán velice citlivým a jemným způsobem, který pomalu odhaluje poraněnou psychiku mladého člověka, jemuž se svět během několika okamžiků od základů změnil a jehož rozhodnutí nyní mohou mít různý dopad na mnoho lidských životů.

I když je tu pár akčnějších scén (těmi oplývá především konec knihy), plyne příběh spíše pozvolna kupředu v podobě postupného odhalování dalších a dalších tajemství a vytváření nových přátelských i milostných vztahů na pozadí temného, smutného příběhu životů podivných dětí.

Příběh ničím zvlášť nepřekvapí, přesto má jisté podivné kouzlo, které vás bude nutit otáčet jednu stránku za druhou, a dostávat se tak hlouběji pod povrch věcí.

 ?

Závěr knihy je otevřený, a i když by mě pokračování zajímalo, pokud celý příběh Jacoba a podivných dětí skončí takhle, nebude mi to vadit – ke stylu knihy to totiž dokonale sedí.

 ?

Zdroj obrázků: jota.cz

 ?

Název: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Autor: Riggs, Ransom

Překladatel: Bronislava Grygová

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 355

Rok vydání: 2012

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply