Předchozí díl nás zanechal se zraněnými hrdiny a Eonou, která konečně naplno přiznala, že je dívka a rozhodla se vstoupit do odboje. Tento díl navazuje opravdu těsně, neboť se odehrává hned den poté, co se hrdinové dostali z dobytého paláce.

I když by bylo třeba si odpočinout, nemohou si postavy tento luxus dovolit – velkopán Sethon se totiž prohlásil císařem a nyní pátrá po uprchlících a po o odboji. Je třeba zachránit své životy a předat trůn do rukou pravému dědici!

 

Dynamika příběhu

Oproti předchozímu dílu se tempo příběhu posunulo značně kupředu. Možná je to tím, že se již nenacházíme na císařském dvoře, a není tedy třeba dodržovat spousty drobných rituálů souvisejících s protokolem. Tady si již bohatě vystačíme jen s úklonami a nedotknutelností císaře, díky čemuž se autorka mohla soustředit na další prvky.

Zběsilé útěky, spiknutí, draci, životní síla, souboje, věštby, závratná odhalení a sebevražedné záchranné plány – to vše kniha obsahuje vrchovatou měrou spolu s porcí lásky, přátelství a odhodlání na pozadí tajemných a kouzelných kulis starověkého východu.

Eona: The Last Dragoneye

Atmosférické popisy sice nechybí, ale na rozdíl od prvního dílu jsou v pozadí a netvoří natolik rozsáhlou část knihy. Místo toho je prostor věnován vztahům mezi postavami, které se opravdu povedly a místy pěkně eskalují.

Nevím, jestli je to jen vlivem naprosté odlišnosti kultury, která je v knize prezentována, ale v některých okamžicích mi přišlo, že se postavy (především tedy Ryko) chovaly naprosto neadekvátně situaci a někdy působily až hystericky – těžko říct, jestli to byl záměr.

Mírným zklamáním pro mě ale bylo opět několik scén se samotnou Eonou, která se prostě nepoučí ze svých předchozích chyb, a přidělává tak zbytečně spoustu trápení a problémů lidem kolem sebe. Nemluvě o možných následcích jejího chování.

 

Milostný motiv

Kromě vztahů mezi Eonou a jejími přáteli se zde rozvinula také milostná linie, kterou čtenářky zajisté uvítají. Podle mého je tato linie dobře zvládnutá a naprosto uvěřitelná. Opravdu příjemně to zde jiskří a zároveň to vzhledem k postavení hrdinů není naprosto běžný vztah. Mimo Eony si milostné eskapády užívají i jiné postavy, a příběh i samotní hrdinové se tak stávají více civilními; přidává jim to na lidskosti. Navíc se tyto vztahy několikrát ocitnou i v roli hybatele děje v podobě rozličných motivací k jednání, což je příjemné.

 

Závěrem

Druhý díl dilogie Eona je lepší než jeho první část „Eon: Znovuzrození dračího oka“. Lépe se čte, má méně hluchých míst. Postavy prošly vývojem a odráží se to v jejich chování. Přese všechno ale zůstávají lidmi se svými touhami, přáními a chybami.

 

Zdroj obrázků: legie.info

 

Název: Eona: Poslední dračí oko (The Last Dragoneye)

Autor: Goodman, Alison

Nakladatel: Jota

Překlad: Jan Kozák

Rok vydání: 2011

Počet stran: 416

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply

Your email address will not be published.