Často se stává, že formátování a úpravu textu autoři považují za něco nedůležitého; něco, čím se nemusí zabývat; něco, na čem nezáleží… A v tom se právě pletou.

Uvědomte si, že úprava textu je první věc, kterou čtenář uvidí – po otevření souboru udělá první dojem (A ten je velice důležitý!). Vhodnou úpravou vzhledu textu získáváte hned na začátku body k dobru. Formátování a vzhled příspěvku totiž o lecčem vypovídá. Nevěříte?

Úprava textu má hned několik funkcí. Nejenom že napomáhá čtenářům, aby se v textu lépe orientovali, a usnadňuje tak čtení, ale vypovídá také o zkušenostech autora. Možná tomu nevěříte, ale skutečně je tomu tak: dobře naformátované a upravené povídky chodí většinou od autorů, kteří již mají něco za sebou, již se soutěží zúčastnili a jsou často vypsanější. Není to pravidlo, ale bývá to tak… Patřičně upravený text vypadá mnohem profesionálněji a zdá se, že autor takového příspěvku má přehled v tom, co dělá. Naproti tomu text neupravený vyvolává řadu negativních asociací.

Pokud povídku posíláte do soutěže, málokdo se bude zabývat tím, proč není upravená, ale místo toho mu naskočí některý z předsudků a vaše povídka si tento předsudek potáhne jako kouli u nohy až do samého závěru. Spousta povídek se jen tím, jak jsou (ne)naformátované, vlastně „shodí“ hned po otevření souboru, a to zcela zbytečně.

 

Jen pro představu, abyste věděli, co se honí čtenářům či přímo porotcům (těm hlavně) hlavou, když vidí neupravený text:

- autor neví, co je normostrana, proto roztahuje text až do krajů

- autor nemá o psaní asi hlubší zájem, když se ani neobtěžuje porozhlédnout se někde, jak má text vypadat (všude je plno rad; kdo hledá, najde)

- autor je líný (někdy lze dodat: a nechává přednastavené hodnoty ve wordu – poznat je to především u wordu 2007, který má přednastavené bezpatkové písmo Calibri velikosti 11)

- autor je začátečník (chápejte: je to jeho prvotina)

- autor si to udělá tak, aby se mu to líbilo, ale už ho nezajímá, že se to blbě čte (týká se především textů zarovnaných na střed a podobně)

Možná se vám to zdá příliš kruté, ale když se pak po přečtení bavíte s autorem, zjistíte velmi často, že takový text skutečně poslal autor, k němuž některý z výše zmíněných bodů sedí. Tyhle stereotypy, které jsem uvedla, prostě naskočí automaticky, ať chcete nebo ne, a čtenář/porotce pak k povídce přistupujete s určitým despektem nebo naopak s nějakým očekáváním.

Je samozřejmé, že i vhodně upravená povídka může být od autora, který je méně zkušený a méně vypsaný, ale taková povídka si s sebou nevláčí již od začátku přítěž předsudků vůči kvalitě, která ji stahuje zbytečně dolů. Chcete, aby k vaší povídce bylo přistupováno bez předsudků? Formátujte! Nikdo po vás nechce, abyste se učili, který odstavec se odsazuje a který ne, ale alespoň ty odstavce dělejte… Protože pokud jsou vedle sebe dvě povídky, které jsou stejně dobré (i stejně špatné), vždy dopadne lépe naformátovaná a upravená, protože prostě působí lépe už od pohledu a vypovídá o autorově zájmu a snaze.

 

A jak má tedy vypadat upravený text?

  • Okraje všude 2,5cm (tohle si nechte přednastavené ve wordu).
  • Písmo patkové (například klasický „Times New Roman“) velikosti minimálně (!) 12 – to si nikdo nevymyslel pro srandu králíkům… Text na obrazovkách se po určité době začne špatné číst – řádky se začnou slévat; patkové písmo napomáhá tomu, že oko lépe váže řádek, a text je tak snáze čitelný.
  • Řádkování 1,5 – důvod je stejný jako u velikosti a druhu písma.
  • Odsazené odstavce – minimálně o 0,75 maximálně o 1,25; nikoli „tabem“, ale přes rozložení stránky a nastavení odstavců (nebo přes pravítko).

 

Vymakané bonusy (on by to čistě teoreticky měl být stále standard, ale málokdy je k vidění)

  • Název povídky (popřípadě jméno, pokud se nejedná o anonymní soutěž) by se měl objevit na začátku souboru s povídkou a až pak by měl následovat text samotné povídky.
  • Zarovnání do bloku.
  • Stránkování.
  • Vhodné využívání grafických prostředků pro dělení textu (hvězdičky).
  • Pokud si chcete šplhnout, tak ještě napište název povídky do záhlaví.

 

Ano, někdy se může stát, že text sice upravíte, ale při odesílání se v něm něco porouchá a dorazí v jiném stavu, než v jakém jste ho posílali. Ale tento případ je svým výskytem tak nízký, že vám to nikdo pravděpodobně nespolkne, s navijákem, nebo bez něj. (Já osobně mám Windows, ale naformátovaný text mi přišel z Linuxu i Macu, takže nezkoušejte ani výmluvu s jiným operačním systémem…)

 

Výmluvy, proč autoři neformátují, za něž by autoři zasloužili vytahat za uši!

Píšu velikostí písma 10, protože mi to tak vyhovuje, když to budete číst, můžete si to přece lupou zvětšit, ne?

- Milí autoři, uvědomte si, že vy chcete, aby vaše věci někdo četl, vy máte vycházet čtenářům vstříc, a to, jak vám to vyhovuje, nikoho v soutěžích zajímat nebude. Máte nějaké standardy, tak se jich držte. Nikdo si váš text nebude upravovat předtím, než ho bude číst, prostě vám rovnou strhne body.

 

Mně se patkové písmo nelíbí.

- Milí autoři, když se vám nelíbí patkové písmo, dobře, je to věc vkusu (a zvyku), ale pokud posíláte text do soutěže, tak ho v dokumentu na patkové změňte, protože většině ostatních se líbí, respektive se jim lépe čte.

 

Proč upravovat vzhled textu, když v časopisech nebo nakladatelstvích si to stejně udělají jinak; tak, jak to bude vyhovovat jim?

- Milí autoři, protože nenaformátovaný a neupravený text se nedá číst a pokud ho v takovém stavu do nějakého časopisu/nakladatelství pošlete, vysokým obloukem ho hodí do koše.

 

Úprava textu je jen pro odborné a školní texty.

V tom případě dojděte ke své knihovničce, namátkou z ní vytáhněte nějaký soudobý titul a prohlédněte si ho. (Ano, rozdíl tu bývá, je zde většinou řádkování 1,15.)

 

Úprava vzhledu textu je jen kosmetický detail, který nikoho nezajímá.

- Kdyby tomu tak bylo, nevznikl by tento článek.

 

Je mi jasné, že je otrava mít na všechno kupu pravidel, ale některá pravidla opravdu nejsou na škodu. Koneckonců je čistě ve vašem zájmu upravit si svůj text tak, aby se lépe četl…

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

6 Responses

  1. Aidrien Assagir

    Všechno víceméně vím, jen je mi záhadou, jak mám odsazené odstavce nastavit ve 2007.

    Odpovědět
  2. Valentino

    Chápu, že je to asi reakce na formátování povídek, které došly do soutěže O Dračí řád. Sám jsem měl výtku k formátování v několika komentářích (hlavně okraje, písmo bylo velikostně správně). Řešení je jednoduché, do pravidel nedat definici „čitelně naformátovanou (ideálně patkové písmo velikosti 12, rozumné okraje a řádkování)“, ale požadovat zasílání ve formátu normostran. Osobně do soutěží, které to požadují (Žoldnéři), normostrany posílám, u ostatních padám do kategorie „autor je líný“. Když dávám číst povídku lidem v okolí, na odhalení chyb a překlepů, tak normostrany by se mi nevyplatily tisknout.

    Odpovědět
    • Zuzana "Daletth" Vašíčková

      Normostrana se dnes bere spíš jako znakový limit (1.800 znaků), a když se dodrží ono formátování, které jsem tu uváděla, tak je to při průměrném použití přímé řeči, která se v textech vyskytuje, a oddělování textu vynechanými řádky apod. opravdu plus minus těch 1.800 znaků – takže to vlastně šetří práci :-D
      Já osobně si takhle nastavím dokument ještě dřív, než vůbec začnu psát. Naučila jsem se to tak i tisknout a rozesílat známým – mám zkušenost, že pak najdou víc chyb :-D Navíc mi to vůči beta-čtenářům přijde vstřícné :)

      Odpovědět
    • Elinor

      Tak ideální by bylo dogmaticky prohlásit: times new roman, velikost 12, řádkování 1,5 – tohle je jediný způsob, jak plus minus dostat normostranu na stránky.

      (nevím, přijde mi, že když to někdo chce takhle, a ostatním je to jedno, tak si rovnou osvojím normu podle těch soutěží, co to nějak chtějí – u ostatních mi to neuškodí, u těch konkrétních to budu mít v krvi a nebudu se stresovat „cože si to zase vymysleli, tchořové jedni…“
      Plus zrovna v soutěži, která chce povídky odevzdat jen v elektronické podobě, to nastavení „norma“ je záležitost ani ne minuty.

      P.S: vzhledem k tomu, že mí betareadeři zpravidla schytají PDFko, tak aspekt ekologický a tisk nanečisto neřeším vůbec)

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.