Jaro ve Styrii. A to znamená válku.
Devatenáct krvavých let. Nemilosrdný velkovévoda Orso se zapletl do ošklivé války s rozhádanou Ligou osmi a společně nechali zemi vykrvácet. Zatímco se armády přesouvají, hlavy padají a města hoří, bankéři, kněží a jiné, mnohem starší a mocnější síly, v zákulisí hrají své vražedné hry o to, kdo se stane králem.
Válka může být peklem, ale pro Monzu Murcatto, Hada z Talinsu, nejobávanější a nejvěhlasnější žoldačku ve službách velkovévody Orsa, je to taky zatraceně dobrý způsob jak si vydělat peníze. Její vítězství ji proslavila – o trochu víc, než je jejímu zaměstnavateli milé. Poté co ji zradí, svrhne ze skály a pokládá za mrtvou, jí jako jediná odměna zbude zmrzačené tělo a spalující žízeň po pomstě. Takže ať to stojí, co to stojí – sedm lidí musí zemřít.
Jejími spojenci se stanou nejnespolehlivější styrský pijan, nejproradnější styrský travič, masový vrah posedlý čísly a barbar, který chce zkrátka jen udělat správnou věc. Její nepřátele tvoří dobrá polovina národa, a aby toho nebylo málo, nejnebezpečnější muž světa dostane za úkol najít ji a dokončit dílo, které započal velkovévoda Orso…
Jaro ve Styrii. A to znamená pomstu.

 

Joe Abercrombie je na poli fantasy literatury prakticky nováček. Do povědomí širší veřejnosti se však dostal hned svým prvním dílem, trilogií První zákon, které bylo vydáno mezi lety 2006 až 2008.

 

Abercrombie nelenil a rok poté vydal knihu volně navazující na události Prvního zákonu. Setkáváme se zde s několika vedlejšími postavami z trilogie, které tentokrát dostaly více prostoru a čtenář se tak může hlouběji vžít do jejich životů, trápení, radostí, fobií a úchylek.

 

Příběh začíná ve chvíli, kdy jsou velitelka žoldáků Monza Murcatto a její bratr Benna zrazeni dosavadním pánem. Monzin bratr umírá, ale ona díky souhře náhod přežije. Je polámaná, znetvořená a vysílená. Ale moc dobře si pamatuje na sedm lidí. Sedm tváří, sedm jmen. Ti, kteří ji zradili a kteří mohli za smrt jejího bratra. Pomsta je to jediné, co ji žene vpřed.

 

Příběh zní jednoduše. A nebýt to Abercrombie, tak jednoduchý možná bude. Ale čtenáři se nemusí bát. Ti, kteří četli První zákon, dobře vědí, že Abercrombie umí udělat z jindy tolikrát omleté fantasy zápletky mistrovské veledílo, kde mají hlavní slovo charaktery.

 

Události, ve kterých se nacházejí, jim spíše sekundují. Tvorba Abercrombieho rozhodně stojí na postavách a jejich motivech. Na jejich fóbiích, na jejich charakterových vlastnostech. Dobrých, ale hlavně těch špatných.

 

Monza na svou pomstu totiž nestačí sama a najme si nesourodou skupinu lidí. Seveřan Třesavec, který se chce stát lepším mužem, příliš sebevědomý mistr jedů Morveer a jeho rozpustilá učednice Jitřenka, chladná agentka Vitari, podivínský bývalý trestanec Dobrák a v neposlední řadě bývalý velitel Monzy, věčně opilý žoldák Nicoma Cosca.

 

Nečekejte idylické vztahy a společnou ideu všech zúčastněných. Každý pracuje pro Monzu ze svých vlastních motivů a podle toho jejich spolupráce také vypadá.

 

Abercrombie vypráví z pohledu téměř každého z nich. Text je psán ve třetí osobě, ale takovým stylem, že vidíme všem hrdinům do hlavy. Víme, co si myslí a jaké mají pohnutky, jsou nám známé jejich touhy a tajemství. Některá si autor nechává samozřejmě pro sebe, aby je čtenáři odtajnil až v momentě, kdy ho to nejvíce šokuje.

 

A autor šokuje. Nevěřil jsem tomu, myslel jsem si, že mě po Prvním zákonu nemůže nic překvapit. Ale překvapilo. Joe Abercrombie totiž bourá většinu fantasy klišé, se kterými člověk přišel za všechna ta léta do styku. Nečekejte hrdinské činy, nezištné jednání nebo, nedej bože, lásku. Čekejte syrovost v pravém slova smyslu, čekejte vyhřezlá střeva, chladné city, vypočítavé chování, zrady a velezrady.

 

Možná čtenáře nepřekvapí příběh jako takový, ani jeho vyústění, ale určitě jej překvapí cesta, po jaké hrdinové kráčí, aby dospěli k cíli. Znalce Prvního zákona rovněž může překvapit, jak některé postavy z trilogie skončily, respektive, kam směřují jejich kroky.

 

Kniha je napsána skvěle. Příběh je rozdělen do několika částí, přičemž každá z nich začíná krátkým vyprávěním z Monziny minulosti. Text rychle plyne a odsýpá, dialogy jsou popsány uvěřitelně a s citem. Děj nikde nedrhne, nikde na čtenáře nečíhá podraz od autora, který už neví jak dál, tak si vymyslí nesmyslnou pointu nebo nečekaný hybatel, který vše záhadně vyřeší ke spokojenosti hlavních hrdinů. Jistě, o náhody v příběhu není nouze, ale i v našich životech se odehrávají věci, kterým se dá těžko věřit.

 

A v tom spočívá hlavní krása Nejlépe chutná za studena. I když jsou hlavní hrdinové vrazi, zrádci, děvky, bijci, opilci a arogantní náfukové, sledujeme jejich osudy s občasným úsměvem a přikyvováním. Protože je, stejně tak jako nás, ovládají primitivní a lidské pudy, jakou jsou touha po úspěchu, strach, pocit ukřivděnosti, sebedůvěra či naivita.

 

Na závěr si však dovolím malé varování – pokud jste nečetli První zákon, můžete se ztrácet v zákulisních machinacích a v popisech politické situace a rozhodně vám unikne i několik drobných souvislostí, které dělají z Nejlépe chutná za studena to, co je – skvělý příběh plný uvěřitelných postav a situacích ze života v kulisách syrového prostředí fantasy světa.

Nakladatel: Polaris
Překlad: Olga Machačová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 573
Provedení­: paperback

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).

Leave a Reply