Anotace: Havrani jsou malá skupina elitních žoldáků, kteří se celý život drželi pevných pravidel a jednoduchého kodexu – zabíjet ano, vraždit ne. Po deseti letech společných bojů však stárnou a rozhodují se, zda mají definitivně odejít na odpočinek. Poslední velkou zakázkou, která je má zabezpečit na zbytek života, by tak měla být práce pro mága Densera z univerzity z Xetesku, příslušníka té nejtemnější magické školy v Balaii. Havrani dostanou za úkol shromáždit skupinu magických artefaktů, které mají dopomoci Xeteskanské univerzitě stvořit ničivé kouzlo, Zloděje úsvitu. Proti své vůli tak jsou zataženi do světa intrik, kterému nerozumí a jenž přímo ohrožuje jejich dosavadní postoj k životu i práci, již dělají.

Celý svět Balaia navíc stojí na pokraji války. Černokněžní pánové i barbarské kmeny Wesů dobývají jednu zemi za druhou. A legendární obrovští draci, jejichž úmysly s lidmi jsou více než nejasné, náhle přestávají být pouhým mýtem…

Už když se podíváte na anotaci, musí vám na mysli okamžitě vytanout myšlenka: klišé. A není se co divit – draci, magické artefakty, záchrana světa, … to vše zaručuje dozajista epické bitvy, spoustu mrtvol a obětí hrdinů.

„Zloděj úsvitu“ všechny tyto předpoklady splňuje. Otázkou pro čtenáře však zůstává, jestli vidí klišé opravdu jako zásadní problém…

Není klišé jako klišé

Námětově kniha může připomínat „Černou legii“ od Glena Cooka, kde se také banda žoldáků dostala do situace, kdy zjistila, že nestojí na správné straně, ale nenechte se zmást, není tomu tak – Havrani jsou sice zataženi do pořádné špíny, ale pořád to s nimi není tak zlé.

Příběh je vyprávěn z větší části v jedné dějové linii, kterou se snaží utáhnout Havrani. Sem tam se sice objeví nějaká další epizodka, která v závěru má význam, ale jako čtenáři vám ze začátku nemusí dávat moc smysl. Havrani bohužel nejsou typem hrdinů, kteří by dokázali spolehlivě utáhnout celou knihu, která je příběhově nastavená tak, jako právě „Zloděj úsvitu“.

Kniha nesleduje pouze osudy žoldáků, a není to tím pádem jen akční řež, která vás chytne a vyplivne naprosto vyčerpané akcí a zvraty, které se v příběhu udály, až na konci knihy. Ale není to ani mnohovrstevný příběh, plný propracovaných drobností a charakterů.

A to je možná celý problém knihy – její rozpolcenost mezi klasickou akční „Meč & Magie“ fantasy a mezi snahami o hluboké poselství. Poloha, kdy by nebem létal jeden blesk za druhým, a mágové by po sobě metali ohnivé koule, by knize seděla více. A to i za předpokladu, že by to ze všeho nejvíc připomínalo akční RPG. Byla by to prostě odpočinková četba, plná drsných hrdinů, vraždících své nepřátele po desítkách – nic objevného, ale zároveň nic, co by urazilo. Tomu by také více odpovídal poněkud jednodušší jazyk vyprávění: žádná dlouhá souvětí, která musíte číst třikrát, abyste je pochopili.

Hrdinové

Výše zmiňovaná rozpolcenost je vidět i na samotných protagonistech. Jsou to zkušení zabijáci, ale na druhou stranu dělají naprosto ukázkové chyby, které je leckdy stojí mnoho – což mi nějak k desetileté praxi v porcování lidí nesedí…

Celkově si zkrátka kniha není jistá směrem, kterým se chce vydat. Ovšem vezmeme-li v potaz, že se jedná o autorovu prvotinu, musím uznat, že to mohlo dopadnout mnohem hůř. Přes všechny nedostatky je kniha čtivá a styl vyprávění je lehký, čemuž napomáhají nejspíše i jednoduché, krátké věty.

Věřím, že se značnému množství čtenářů, kteří nejsou příznivci dlouhých složitých ság, bude „Zloděj úsvitu“ líbit a patřičně si ho užijí.

Uvidíme, jak si autor poradí s dalším dílem.

Zdroj obrázků: http://www.fantomprint.cz/

Název: Kroniky Havranů: Zloděj úsvitu

Autor: Braclay, James

Nakladatel: Fantom Print

Překlad: Jan Kovář

Rok vydání: 2012

Počet stran: 400

Komentáře

komentářů

Leave a Reply