Přibližně rok po vydání závěrečného dílu dnes už světoznámé série vyšel v češtině i bonusový jedenáctý díl. Co od něj očekávat? Opravdu se do hlavní příběhové linie nevešlo 400 stran textu, nebo je to jen snaha vytěžit ze série maximum?

 

Pro koho je jedenáctá kniha?

Po přečtení nelze než říci, že „Ztracené příběhy“ napsal John Flanagan především pro své skalní fanoušky – podle autorových poznámek u několika povídek dokonce tyto vznikly přímo na podnět čtenářů. Samostatně se kniha příliš číst nedá. Nejzásadnější věci jsou sice vysvětleny tak, aby je pochopil i ten, kdo o žádném hraničáři dosud neslyšel, a pravděpodobně by se tato kniha dala bez problémů číst jako první, ale některé příběhy by pak pro takového čtenáře-dobrodruha postrádaly poutavost, kterou mají pro věrné příznivce, a zbytečně kazily požitek při čtení hlavní série. Nemluvě o tom, že právě z těchto důvodů by přednostní čtení „jedenáctky“ mohlo od čtení celého „Hraničářova učně“ i odradit.
Zkrátka a dobře je to kniha, která nepotřebuje žádnou větší reklamu, protože tu jí už zajistily předcházející knihy.

 

Na co se může čtenář těšit?

V podstatě na všechno, co mu bylo slibováno v anotaci, z níž si část dovolím citovat:
„Co dělal Gilan, když se Halt s Horácem vypravili do Skandie zachránit Willa? Řekl Halt Willovi skutečnou pravdu o jeho rodičích? Co se stane s hraničářskými koňmi, kteří už jsou příliš staří na to, aby zvládli náročnou službu? Oženil se Horác s Kasandrou?“
Tyto otázky, které bezesporu položili autorovi fanoušci hraničářského cyklu, jsou skutečně zodpovězeny. Většinu odpovědí bystrý čtenář uhodne, aniž by k tomu doopravdy potřeboval „Ztracené příběhy“. Nejhodnotnější, i když nikoli nejzábavnější, je tedy povídka „Vlk“, kde je podrobně rozebrána koňská otázka. S přihlédnutím k silnému poutu, které se už v průběhu učňovských let vytvoří mezi hraničářem a jeho koněm, je ovšem jasné, že Cuk ani žádný jiný hraničářský kůň neskončí v salámu.
Titul „nejvtipnější povídka“ v rámci sbírky jednoznačně získává „Kalamář a dýka“ – nikoliv za geniální pointu, ale za hvězdné obsazení. Rozhovor Gilana s hlavou hraničářského sboru Crowleym by měl každého čtenáře přimět alespoň k dobromyslnému (nebo zlomyslnému?) ušklíbnutí. Gilanovi fanoušci se ostatně mohou těšit ještě na jednu povídku, kde má tento přitažlivý muž ve věku tak akorát na ženění důležitou úlohu. Nedostatkem „Večeře pro pět“ ovšem je, že zápletka je vyzrazena již v názvu a čtenář se příliš rychle dovtípí.

 

Pro ty, kteří s Willem ještě neměli tu čest

Hlavní hrdina série Will začíná jako sirotek bez původu a končí jako mladý hraničář, se kterým je potřeba počítat. Tento vývoj probíhá zároveň se šesti dobrodružstvími rozdělenými do deseti knih. Posláním hraničářů je služba králi a udržování pořádku v zemi (konkrétně se jedná o tak-asi-středověké království Araluen). Jsou vlastně něco mezi jednotkou elitních detektivů a neméně elitních bojovníků – dali by se označit i jako špioni, avšak to je poněkud násilné.
Série je prvoplánově určena dětem a starším čtenářům bych doporučovala zvážit, zda začít prvním dílem, kde se ještě setkají s trochou klasické fantastiky, nebo až se třetím, kde už jednoznačné fantasy prvky sice nenajdeme, ale zato je nám předkládán složitější příběh. Rozhodně nezačínejte čísly dva, čtyři, sedm a devět – jsou to druhé poloviny příběhů rozdělených do dvou knih.

 

Shrnutí

„Ztracené příběhy“ splňují veškerá očekávání. Úlohu pomyslné třešinky na dortu plní důstojně a nezklame ani méně zarputilé čtenáře ságy. Na druhou stranu také ničím nepřekvapí. S výraznými fantasy prvky se tu opět nesetkáme, což je škoda, protože zde zůstává ještě mnoho otázek okolo Morgaratha a jeho wargalů, nemluvě o jednom duchovi, který se kdysi kdesi ráčil zjevit Willovi. To, že se právě těmto motivům věnuje Flanagan ve svých knihách tak málo prostoru, je důvod, proč bývá „Hraničářův učeň“ řazen mezi fantasy až po určitém váhání. Díky světu, který je pouze inspirovaný tím naším, nakonec ale ono místo ve škatulce obvykle získá – už proto, že o pohádce dost dobře v tomto případě hovořit nelze a dobrodružné romány máme přeci jen tendenci řadit do skutečného světa.
Nevypadá to ovšem, že by byla v plánu ještě „dvanáctka“ s názvem ve stylu „Araluenské záhady“ – pokud se nějakých vysvětlení ohledně nadpřirozených jevů dočkáme, tak až ve velmi volně provázané sérii s názvem „Bratrstvo“. I když… člověk nikdy neví.

 

Recenze na jednotlivé díly série:

Hraničářův učeň: Rozvaliny Gorlanu (I)

Hraničářův učeň: Hořící most (II)

Hraničářův učeň: Ledová země (III)

Hraničářův učeň: Nositelé dubového listu (IV)

Hraničářův učeň: Výkupné za Eraka (V)

Hraničářům učeň: Obléhání Macindawu (VII)

Hraničářův učeň: Králové Clonmelu (VIII)

Hraničářův učeň: Halt v nebezpečí (IX)

Hraničářův učeň: Císař Nihon-Džinu (X)

 

Zdroj obrázků: legie.info

 

Název: Hraničářův učeň: Ztracené příběhy

Autor: John Flanagan

Překlad: Zdena Tenklová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2012
Počet stran: 408

Komentáře

komentářů

Leave a Reply

Your email address will not be published.