V prvním díle akční detektivní série Anita Blakeová, lovkyně upírů americké autotky Laurell K. Hamiltonové se ocitáme ve světě, kde mají upíři vlastní církev, která hlásá nemrtvost po smrti, a láká tak do rakve mladé i staré. Lykantropové jsou stejně jako upíři součástí každodenního života – ejhle chybka, upíři jsou samozřejmě součástí nočního života   – a jejich formy se neomezují pouze na tu vlčí. Po kanálech se prohánějí krysodlaci a kde potkáte tygrodlaka asi raděj nevědět.  Dobrá zpráva: posvěcený kříž a svěcená voda fungují. To je, řekla bych, prokazatelný důkaz o existenci Boha.

Ale Církev věčného života slibuje přesně to, co říká název. A mají na to důkazy. Žádná víra v neuchopitelno. Žádné čekání. Žádné nezodpovězené otázky. Jaké je to být mrtvý? Prostě se zeptejte jiného člena církve.

A abych nezapomněla – taky nikdy nezestárnete. Žádné plastiky, žádné liposukce, jen věčné mládí. To není špatný kšeft, pokud ovšem nevěříte v duši.

 

Chudák Anita, ženština, jež většině mužů sahá po hrudní koš a jejíž 49kg muší váhy nikoho nezastraší, je chycena do pasti. Upíři si přejí, aby pro ně vyšetřila vraždy několika z nich a neváhají použít jakékoli prostředky, aby ji k tomu donutili. Anita je se svou přítelkyní vlákána do jediného upířího striptýzového baru ve městě. Ve vzduchu je cítit strach, násilí a sex. Upíří si vezmou Anitinu přítelkyni jako rukojmí. Začíná nebezpečná hra o čas. A aby toho nebylo málo, po městě se potlouká nový druh ghúlů.

Paní popravčí není superhrdinka. Často prosí, blafuje a potí se strachy. Potřebuje své přátele, aby jí pomohli z problémů stejně často, jako pomáhá z problémů ona jim. Všechno své konání komentuje suchými, rádoby vtipnými hláškami (ale jo – občas se tomu zasmějete). Muži se ji snaží okouzlovat, ale ona je k jejich kouzlu imunní (téměř) stejně jako k obluzování mysli, které na ní zkouší upíři. Upíři jsou zlí. Někteří z nich jsou možná trochu méně zlí. Upíří vládkyně města vypadá jako upíří klišé – čiré zlo v andělské schránce – ale když pominu první dojem, tak je docela „cool“.  No a upír Jean-Claude, který do všeho Anitu zatáhl, je vyloženě sympaťák, ve všech těch svých kraječkách a s něžnůstkami, které vyslovuje ve francouzštině.

Oživuju mrtvé a ukládám k odpočinku nemrtvé. Tohle dělám. To jsem. Kdybych někdy začala pochybovat o svých pohnutkách, přestala bych zabíjet upíry. Jak prosté.

 

Vzhledem k ich-formě je lehký styl vyprávění podbarven ironickým humorem hlavní hrdinky. Pohled na svět nadpřirozených bytostí je díky Anitinu názoru na zrůdy a monstra osvěžující změnou mezi jinými proupírskými příběhy. I přes schopnosti bojovníka zůstává ženou a nemění se v něco napůl cesty k muži, což jí dodává příjemný punc reálnosti.

Při několika málo příležitostech se scény stávají poněkud nepřehlednými, jako by někdo ze strachu z opakování informací umazal vět příliš mnoho. Naštěstí se nikdy nestane, aby čtenáři nebylo umožněno pochopit dodatečně.

Čtení je to zábavné, plné akce a okořeněné erotikou.  Doporučuji jako výbornou oddechovou četbu.

 

Název: Provinilé slasti
Originální název: Guilty Pleasures
Autor: Laurell K. Hamiltonová
Žánr: urban fantasy/horor
Série: Anita Blakeová, Lovkyně upírů
Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 272
Provedení: váz. s přebalem
Překladatel: Lucie Lukačovičová
Autor obálky: Dorothea Bylica
Běžná cena: 269 Kč

Komentáře

komentářů

Leave a Reply

Your email address will not be published.