Přinášíme vám rozhovor s českou autorkou Veronikou Válkovou, píšící svá díla pod pseudonymem Adam Andres. Pod vlastním jménem publikuje historické práce. V současnorit pracuje jako učitelka dějepisu a latiny na gymnáziu. Její stěžejní prací jsou příběhy odehrávající se v zemi Éllad. Pravděpodobně nejznámější je série „Wetemaa“ (první díl vyšel v roce 1992, druhý díl pod názvem „O cestě do Jižního Edagwonu“ vyšel v roce 1995). Ze stejného prostředí pochází i díla jako „Hrútvang“ či „Sága o Wannovi, synu Orlygově“.

Pro mladší čtenáře je pak určena série „Dobrodružné výpravy do minulosti“.

 

 

Na svých stránkách vysvětlujete, proč jste se rozhodla publikovat pod pseudonymem. Zmiňujete také to, že na vaše vrstevníky příběh působil, jako by byl psán mužem… Jaký je tedy podle Vás rozdíl v mužském a ženském způsobu psaní? Myslíte si, že je to skutečně jen v romantických motivech?

Víte, byl to názor nedozrálých mláďat, která ani nepřekročila dvacítku, a možná mylný. Lidé bez životních zkušeností mají tendenci posuzovat podle vnějších znaků, a vnějšími znaky v tomto případě může být nehostinné prostředí, drsná realita světa Wetemay, boje… Nikdy nečetli nic takového, fantasy u nás v té době neexistovala (vyjma Hobita, kterého všichni pokládali za pohádku), možná i to na ně nějak zapůsobilo… Co se rozdílu mezi mužským a ženským psaním týče, nikdy jsem se nad tím nezamýšlela. Rozděluji texty pouze na dobré a špatné. I když u odborné historické literatury jsem rozdíl zaznamenala – pánové autoři jdou výhradně po faktech, souvislostech, důsledcích. Dámy autorky za dějinami vidí člověka, zabývají se i psychologickou stránkou. Bude-li dejme tomu o Alexandrovi Velikém psát muž, většinou předloží faktograficky naprosto vyčerpávající dílo, žena se bude zabývat třeba tím, jaký vliv mělo na Alexandrovu „politickou kariéru“ zpackané dětství a patologický vztah jeho rodičů. Ale nemyslím, že by to platilo stoprocentně.

 

V minulém rozhovoru jste se nám svěřila, že byste si jednou ráda napsala historický román o Kolskeggovi Hámundarsonovi, bratrovi Gunnara Hámundarsona z Hlídarendi. Podařilo se Vám již vyšetřit nějaký čas na psaní tohoto příběhu, nebo si na další zajímavé hrdiny budeme muset ještě počkat?

Álftavatn

Než se začnu věnovat Kolskeggovi, bude to ještě nějakou dobu trvat. Rozhodně se do takového románu nechci pustit v době, kdy mám práce až nad hlavu, protože to potřebuje čas, klid, možnost ponořit se do tématu, nasáknout dobou… Ale postavu Kolskegga už jsem použila v jednom rukopise. Jak asi víte, pro nakladatelství Fragment píši sérii dobrodružných příběhů o dvanáctileté holčičce Báře, která se pomocí kouzelného atlasu dostává do minulosti. V jednom díle se dostane do Gardaríki, tedy do Kyjevské Rusi, a spolu se skupinou varjagů se vydá po velkých řekách do Cařihradu. Mezi varjagy bude i Kolskegg Hámundarson, opravdu tuto trasu absolvoval. Ale nevím, kdy tenhle díl vyjde. Letos určitě ne.

 

Na svém kontě máte kromě několika významných knižních titulů i tři povídky. Máte v plánu se k těmto krátkým literárním útvarům vrátit, nebo jste spíše romanopisec a povídky Vám nejsou tolik blízké?

Napsat dobrou povídku je mnohem těžší než napsat knihu. Je omezená rozsahem, děj musí být pečlivě promyšlený a vypointovaný. Já mám raději, když můžu nechat příběh volně plynout, příliš do něj nezasahovat, popustit fantazii uzdu a zírat, co se to děje. Takže další povídky neplánuji, pokud mě opět Vlado Ríša nebo někdo jiný přímo neosloví s tím, že by nějakou povídku chtěl do sborníku. Ale k mé asi nejúspěšnější povídce „Malucha“ se zřejmě budu vracet, protože uvažujeme o jejím převedení do komiksové podoby. Je to výborný hororový námět a byl by podle ní také skvělý film.

 

V letošním roce by Vám měly vyjít dvě knihy ze série „Bářiny výpravy do minulosti“. Máte v plánu další díly? Mohla byste případně našim čtenářům prozradit, kam se Bára podívá?

Álftavatn2

Álftavatn2

Trošku jsem odpověděla už výše. Mám nějaké rukopisy, synopse i nápady, ale všechno záleží na domluvě s nakladatelstvím Fragment, takže teď ještě nemůžu říct nic konkrétního.

 

Pojďme se zaměřit na žhavou novinku ze země  Éllad: komiksovou podobu Wetemay, která vyšla v polovině května.  Máte v plánu převést do komiksové podoby i další příběhy ze země Éllad?

Jistě. Jsme přece teprve na začátku první knihy…

 

Na stránkách uvádíte, že nápad na komiks vznikl na základě spolupráce s kreslířem Petrem Koplem… Teď zbývá otázka: Proč zrovna nakladatelství Zoner Press – nabídlo Vám spolupráci na tomto unikátním projektu, nebo jste si ho vybrala kvůli tomu, že má již s komiksy (a mangou) zkušenosti? 

Wetemaa - kronikář

Wetemaa - kronikář (Petr Kopl)

To zařizoval Petr Kopl, on už se Zonerem spolupracoval a měl s ním výborné zkušenosti, a tak mu Wetemau nabídl.  Zoner Press je rychlý, korektní a spolehlivý. U komiksu záleží i na tom, jaká se vybere tiskárna a jak kvalitní papír se použije, a Zoner Press je v tomto profesionální. Tisk se povedl špičkově, nedošlo k vůbec žádnému zkreslení barev, nic se nerozpilo, nezmatovělo. Když komiksovou Wetemau otevřete, můžete si opravdu užívat barev a barevné sladěnosti jednotlivých scén tak, jak to výtvarník zamýšlel.

 

Čtenářům nabízíte zajímavou soutěž o mapu Élladu, přičemž soutěžní otázka souvisí s komiksem. Má se v něm objevit nová postava… Můžeme se dočkat v komiksu i nějakých dalších novinek?

Jistě, jsou tam a budou i v dalších dílech. Práce na komiksu mi otevřela možnost s hotovým příběhem ještě dál pracovat. Zůstane samozřejmě stejný a věrný, ale tu a tam se objeví něco navíc, co tam však organicky patří. Pro fanoušky Wetemay, kteří mají knihu načtenou, je to osvěžující obohacení – v tomto díle se třeba dozvědí, proč byl král Gudleifr chromý, zjistí, že měl Cerdig Mořeplavec psa a podobně.

Co se soutěže o mapu týče, upozorňuji, že najít Gurta bude dost pracné, je potřeba hodně, hodně zapřemýšlet, kde ho hledat, ale kdo se do toho zakousne, pátrání si opravdu užije. Prozradím jenom, že hledačům přitom hodně pomohou webovky www.wetemaa.cz.

Wetemaa - před bitvou (Petr Kopl)

Wetemaa - před bitvou (Petr Kopl)

Pro některé autory je těžké přijmout, jak jejich postavy vidí ilustrátoři… V případě komiksu jste byla seznámena s vizí celé země Éllad. Zasahovala jste do některých kreseb a upravovala je; podávala jste i vlastní návrhy?

Není to tak, že bych byla seznámena s něčí vizí Élladu. My jsme na všem s Petrem Koplem úzce spolupracovali a on se snažil maximálně vystihnout moje představy. Někde to nešlo, protože komiks není film a má svoje zákonitosti, a já jsem mu také chtěla dopřát jeho vlastní prostor, protože kdybych ho chtěla použít jenom jako štětec, tak by ho to nebavilo. A výtvarník si práci musí užívat, aby byl výsledek dobrý. Leckdy se stalo, že Petr něco nakreslil úplně jinak, než já to nosím v hlavě, ale bylo to tak mnohem lepší. Takže v komiksu je to jinak, než jak to vypadá „ve skutečnosti“. Ale vůbec to nevadí. Cokoliv Petr nakreslil, poslal mi ke schválení, upravovali jsme, přeli jsme se, diskutovali a hledali ne kompromis, ale to nejlepší. Samozřejmě jsem dělala náčrtky a nákresy, třeba oděvů, některých exteriérů, élladského pantheonu… Podoby družiníků jsme vytvářeli jako policejní identikit pachatele. Hodiny jsme proseděli u počítače a řešili, jak velký má mít Sian nos, kterému herci se podobá Asgeirr nebo jestli může být Randwulf v komiksu zrzavý, když je v knize jenom nazrzlý. Ne všichni družiníci vypadají úplně tak, jak si je představuji, protože bylo nutné myslet také na to, aby je čtenář komiksu od sebe odlišil. Komiks je prostě jiné médium než kniha nebo film a tak se k tomu musí přistupovat.

 

V současnosti spolupracujete s nakladatelstvím Straky na vrbě. Mohla byste nám prozradit, na jaké tituly se v rámci

Skógafoss - předloha pro Samvídský vodopád

Skógafoss - předloha pro Samvídský vodopád

této spolupráce mohou čtenáři těšit? 

Zatím připravujeme na příští rok vydání další knihy z cyklu Wetemaa. Chronologicky navazuje na Ságu o Wannovi,

synu Orlygově, a je to prequel Wetemay – knihy osudu jedenácti družiníků krále Gudleifra. Několik momentů z připravované knihy najdete v úvodu komiksu. Hádka Wanna s jeho otcem, rozkol mezi Udem a Márem, který uvrhl zemi Éllad na čtyři staletí do bratrovražedných bojů, První velká bitva pod královskou horou Mirabatem, Wannova smrt… Ještě nevíme, jestli vyjde v jednom nebo ve dvou svazcích, bude mít přeci jen asi 600 stran.

 

Závěrem trochu osobní otázka. Je o Vás známo, že ráda cestuje a že jste již několikrát navštívila Island, zemi, která je pro Vás inspirací… Chystáte se Island navštívit v nejbližší době znovu?

Letos bohužel ne. Snad příští rok…

 

Děkuji za rozhovor a za čas, který jste našemu magazínu věnovala. Těším se na další spolupráci.

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply