Jsou knihy dobré, které čtenáře pohltí a nepustí ho ze svých osidel, dokud dotyčný neobrátí poslední stránku. Jsou i knihy špatné, kterými se čtenář prokouše jen s největším sebezapřením a někdy se ani přes úpornou snahu k poslední stránce nedostane. A pak je tu obrovské množství knih, nacházejících se mezi těmito póly. Kam zařadit debut českého autora Tomáše Bandžucha je otázkou, kterou zodpovědět není tak jednoduché.

Román Ve službách republiky není románem jako takovým. V podstatě jde o soubor povídek, které však na sebe dějově navazují a jež spojuje i hlavní hrdina všech příběhů, mág Petr Hankl. Časově kniha postihuje meziválečné období od dvacátých let do konce třicátých. Anotace mi tak přijde trochu zavádějící, neboť magické tahanice s nacisty jsou tématem jen dvou povídek. Osobně jsem čekal menší časový úsek a větší zaměření na česko-německý spor, který je samozřejmě pro běžného českého čtenáře více zajímavý než boje na mongolských pláních.

Universum knihy se od toho našeho, za okny obýváků existujícího, liší jen malou, ale podstatnou drobností. Magie existuje a funguje. Lidé mohou cestovat pomocí portálů, chránit se i napadat jiné kletbami či zaříkáváním a třeba vyvolávat duchy a mluvit s nimi. Samozřejmě, že to není tak jednoduché. Aby člověk mohl využívat magické síly, musí mít jednak pořádný kus nadání a jednak musí prolít krev. Ano, právě krev na rukou je iniciací a zároveň znakem kouzelníků, kterým jsou schopni se navzájem identifikovat. Tento systém je vcelku originální a samozřejmost s jakou je s magií v knize pracováno vede k tomu, že jí čtenář velmi rychle akceptuje jako běžnou součást života.

Historické pozadí je vpravdě jedna báseň. Nejen souvislosti politiky, ale i popis charakterů historických osobností odrážejí skutečnost a jednoznačně ukazují na kvalitní nastudování reálií. O to smutnější mi přijde nevyužití potenciálu, který historicky zajímavá doba nabízela. Celkově chybí atmosféra té doby. Kdyby nebylo popisovaných kulis, děj by se mohl odehrávat v jakékoli moderní době a působil by stejně. Žádný cinkot a naskakování do tramvají, žádné národní uskupení a nálady, nic. A to nemluvím o hororovém potenciálu spojení černé magie a nacismu.

Z postav jsem tak nějak na rozpacích. Jistě, rozmazlenost Žambochovými a Kulhánkovými superhrdiny, kteří drtí pod nohama tisíce protivníků a levou rukou mění budoucnost světa, je patrná na každém, kdo k této literatuře byť jen přičichnul. Takže určitá změna vedoucí k hrdinovi, který není ve svém světě polobohem, ale běžným člověkem potýkajícím se s osudem svými skrovnými schopnostmi, je vlastně osvěžující. Ale hlavního hrdinu si přece jen představuji jinak. Na Petru Hanklovi je sympatický jeho vývoj. Z čarodějného pulce se postupně vypracovává na člověka, s kterým je třeba na magickém poli mezinárodních vztahů a špionáže počítat. Ale pořád mi jeho osobnost jakoby protékala mezi prsty. Většinu knihy se sice chová jako Mirek Dušín, ale když to děj vyžaduje, neváhá sáhnout k metodám Bratrstva kočičí pracky. Ale ani při jednom z toho nemá čtenář pocit, že je hybatelem děje. Většinu zápletek vyřeší tak jakoby náhodou, v podstatě omylem.

Vedlejší postavy jsou takové mihotavé stíny, které proplouvají kolem, občas děj ovlivní, občas je jejich přítomnost víceméně zbytečná. Mají sice svou historii a charakter, ale vývoje se čtenář mnoho nedočká. Logičnost některých věcí kolem nich také pokulhává. Třeba nasazování Terezky Hálkové do první linie. Tato, jakýmsi velkým traumatem stižená kouzelnice se pohybuje osobnostně od infantilního žvatlání (doslova) po chladnokrevné rozhodování v akci, kterému ovšem předchází klasické hodinové děsem způsobené zamrznutí, které má, mimochodem, v každé akci alespoň třikrát.

Co mi ale sedlo úplně nejméně, je vypravěčův styl. Kniha má přes šest set stran. Myslím, že by redukce klidně i na polovinu věci jen pomohla. V běžném vyprávění ještě není patrný žádný problém a tempo je vcelku svižné. Problém nastává, když zápletka graduje. Místo aby se styl alespoň trochu zrychlil, zdramatizoval, dochází naopak spíše ještě víc k rozmělnění a zpomalení vyprávění. Výsledkem je protáhnutí gradace až na třicet stran textu. Takové protáhnutí nemá samozřejmě sílu udržet pozornost a celkový dojem ze zápletky a jejího vyústění je pak tak jako tak vlažný.

Další spisovatelský nešvar, kterého bylo tolik, že mi opravdu vadil, je množství vět přívlastkových. Po konstatování faktu, který autor chtěl zdůraznit, následují dvě až tři věty přívlastkové. Poprvé nepostřehnutelné, po sedmé obtěžující, po stodvacátépáté znechucující.

Kniha Ve službách republiky je takové zjevení. Je to debut, který určitě zaujme jak svojí zápletkou, tak pečlivě zpracovaným alternativním světem s, našemu světu, podobnou historií. Několik věcí sice kazí celkový požitek z knihy, ale rozhodně se jedná o autora, o kterém ještě uslyšíme a který má potenciál. Do knihovny bych ji doporučil každému fanouškovi české fantastiky.

Povídky:
– Úsvit čaroděje
– Vysoké Mongolské nebe
– Symfonie noci
– Velký den
– Martyr
– Noc nekromantů
– Konec jednoho podzimu

Německá Zauberdienste a rodící se jednotky SS, sovětská NKVD, maďarský upír a polská léčitelka – a mezi tím vším bývalý legionář, nekromant a agent mladé Československé republiky Petr Hankl. To je špionážní thriller z prostředí magických tajných služeb, který vás zavede do širých mongolských stepí, polského pohraničí i do ulic Prahy a Berlína. A všude tam se bude rozhodovat o osudu světa, zmítaného následky světové války, která měla zůstat válkou jedinou. Jenže ta druhá už se chystá a démoni cítí krev. (anotace)

Název: Ve službách republiky
Autor: Tomáš Bandžuch
Obálka: Jiřina Kmínková
Vnitřní ilustrace: Leonard Medek
Počet stran: 664
Vazba: brožovaná
Vydavatelství: Straky na vrbě 2012
Doporučená cena: 333 Kč

Komentáře

komentářů

Leave a Reply