Druhý a jistě nikoli poslední díl „Kronik“ vyšel z pera (či klávesnice) jiného autora než první. Jak to vypadá, když jednu sérii píše více autorů? Zatím zcela podle očekávání – knihy propojuje především motiv karmínových kamenů a jinak se od sebe liší jako noc a den.

To bylo trochu nadsázky úvodem a teď vážně. Komu se líbila „jednička“ nemusí se asi bát, že by mu „dvojka“ vyloženě nesedla. Stále se pohybujeme v žánru historické fantasy. Čtenář by se měl psychicky připravit především na to, že v ruce nedrží pokračování ale jinou knihu – pak se spíše vyhne případnému zklamání.

Jeden meziodstavec pro ty, kteří nečetli “Prsten od vévodkyně”
Nečetli jste onu “jedničku”? Nemáte tušení o čem byla? Nevadí. “Valdštejnovu éru” si i tak můžete přečíst, aniž by vám něco unikalo. Spojující je pouze motiv karmínových kamenů. O těch se píše na obálce každé knihy z série. Jsou to magické kameny, u kterých nikdo přesně neví, kde se vzaly a jak působí. Každý je ale chce vlastnit. A z toho plynou náležité problémy. Příběhy jsou ovšem zcela samostatné. V “Prstenu” se setkáváte s bývalým agentem Stb, na kterém po celou dobu budete usilovně hledat něco pozitivního (marně), můžete počítat s cestováním do minulosti, rozšířením obzorů a pořádně nešťastným koncem. Pro podrobnější informace volte odkaz na recenzi nebo na ukázku. Ve druhém díle, jak se dozvíte níže, vás ze zmíněného čeká pouze rozšíření obzorů.
„Prsten od vevodkyně“
Ukázka z knihy

Zklamání totiž není na místě. „Valdštejnova éra“ si zaslouží body především za poutavost a příjemné prolínání dějin s fikcí. Bohužel, pokud nemáte období první světové války takříkajíc v malíčku, může se vám snadno stát, že nerozeznáte, kde začíná fikce. Mně se kupříkladu nepodařilo „vygooglit“ hlavního hrdinu Richarda z Valdštejna a nesmírně mě to rozčiluje. Nevím totiž, zda je vymyšlený nebo skutečný (a přikrášlený autorovou fantazií). Pravda je někde tam venku… Možná to ale bylo cílem. Z historického hlediska je nejzajímavější samotné letectvo, a zda Valdštejn pilotoval nebo nepilotoval… Detaily. Díky této knize se mohou příjemnou formou něco o evoluci leteckých soubojů dozvědět i ti, které jinak moderní historie příliš nezajímá.

Ztracené poklady
Jak je již patrno z předchozího odstavce, o příběh v této knize zas až tak moc nejde. Proto nelze dost dobře vyčítat autorovi určitou naivitu příběhu, kdy Richard kolikrát ke štěstí přijde, ani neví jak. Osobně je mi to dokonce sympatické – obdivuji, že autor dokáže napsat stejně mizerný příběh jako život a nakladatel mu to vydá. Otevřená naivita, která je mnohdy realističtější než propracované zápletky plné nečekaných zvratů, se dnes obvykle necení. O to zajímavější je, když se někomu podaří vydat dílo s jednoduchým příběhem, které přesto má svou hodnotu a přiláká alespoň nějaké čtenáře.

Protože čtenáři fantasy ovšem čtou knihy kvůli příběhům (tedy pravděpodobně), a nikoli kvůli letadlům a příslibu erotické scény s krásnou modrookou blondýnou (ehm, ehm, ehm… také si připadáte jako pokrytci, když opovrhuje červenou knihovnou a takzvanou „romantickou fantasy“ a pak si vyberete knihu proto, že na obálce naleznete příslib nějaké takové krásné?), slušelo by se příběh přeci jen neopomenout. Hlavním motivem jsou magické karmínové kameny, z nichž jeden se nachází v meči a druhý v prstenu a oba dohromady jinde, než by jich podle dědečka hlavního hrdiny bylo potřeba. Vojtěch z Valdštejna pro svůj pokročilý věk a nedobré zdraví pověří získáním rodinných cenností svého vnuka a je hned o zábavu postaráno. Kde má vzít Richard čas na hledání pokladů, když slouží v armádě a válka je za dveřmi?

Charaktery a kontrast s „Prstenem od vévodkyně“
Možná jste si to už odvodili, ale hlavní hrdina tentokrát není žádný nepříjemný bručoun s pochybnou minulostí i přítomností. Téměř vždy stojí „na správné straně barikády“ a nosí uniformu (pravda, tu nosil Zdeněk Milbach, hrdina prvního dílu, až do roku 1989 taky a nebyl proto o nic sympatičtější). „Valdštejnova éra“ jako taková vlastně neobsahuje žádné vyloženě záporné hrdiny. Richard má své nepřátele a čas od času absolvuje srážku s angažovaným blbcem (ať už kvůli dobovým reáliím, nebo možnému odkazu na Haškův antimilitarizmus). Celkově jsou charaktery o něco placatější – zaměření a cíl knihy je zkrátka jinde než v dokonalých a pestrých psychologických studiích.

Shrnutí
Tato kniha vám život asi nezmění ani se vám nevryje do paměti jako jedinečná, originální a sršící vtipem (ale humor nechybí!). Pokud si přejete nějaké zaškatulkování, je to skvělá kniha na rodinnou dovolenou. Ne tak nudná, abyste ji vůbec neotevřeli, ne tak poutavá, aby se vám utopily děti (psi, kočky, papoušci, rodiče, prarodiče…) než se vám podaří odtrhnout zrak od potištěných stránek. Zařazení do této kategorie by ale zase nemělo vyznít tak, že kniha stojí jen za jedno jediné přečtení. Historická fantasy tohoto druhu nabízí zajímavou možnost se ke knize vrátit poté, co si čtenář rozšíří odborné obzory, a nahlížet na ni napodruhé trochu jinak.

Autor: Vlado Ríša
Nakladatelství: Zoner Press
Rok vydání: 2012

Komentáře

komentářů

Leave a Reply