Možná si myslíte, že vám osud namíchal nejslabší karty, a svou budoucnost vidíte v temných a možná ještě temnějších barvách. Hrdinové následujících příběhů vám však dokáží, že by mohlo být ještě podstatně hůř. Ne nadarmo se tato antologie jmenuje Temné časy. Díky ní totiž zažijete skoro na vlastní kůži dobrodružství tak temná a brutální, že se nakonec ještě rádi vrátíte ke svým všedním životům a problémům. Takže přestaňte váhat a rovnou začněte číst. Vašimi průvodci po světech temné fantastiky bude devět zkušených harcovníků, kteří se hned tak něčeho nezaleknou a nenechají vás na holičkách.

 

Nedávno jsme vám přinesli reportáž z autogramiády české fantastické antologie Temné časy a nyní se detailněji podíváme na samotnou knihu.
Jejím editorem je publicista Martin Fajkus, který přemluvil sedm českých autorů (dobře, jeden je Skot) a dvě autorky, aby napsali něco málo ze žánru temné fantasy. Editor v předmluvě přiznává, že od autorů očekával více špíny, prostitutek a úkladných vražd. A co tedy můžeme čekat?
Skotský spisovatel žijící v Praze, William King, knihu otevírá krátkou povídkou s výstižným názvem Noc na hřbitově, kde se setkáme s vykradačem hrobů, který žádá hlavního hrdinu o pomoc. Je to totiž mág a nedělá mu velký problém zahnat nějakého toho ducha a dopřát mu věčný klid. Nebo spíše, v tomto konkrétním případě, jí.
Povídka psaná v ich formě je příliš krátká na jakékoli detailnější propracování charakterů, takže žádná z postav nepřiroste čtenáři k srdci. Příběh je tuctový a nijak originální. Pointa rovněž nikoho nepřekvapí. Textu se však nedá upřít, že je psán zkušeným spisovatelem, který se tímto řemeslem již několik let úspěšně živí.

Následuje Petr Schink, který příběh umístil do svého steampunkového světa, do kterého jsme mohli nahlédnout například v knize Století páry. Hlavního hrdinu si najme obézní šlechtic, který se chce za každou cenu zbavit své impotence. K vyřešení problému mu má dopomoct magický amulet, jehož účinky jsou nakonec jiné, než tlusťoch čekal.
Na půdě je svižně napsaný text, a ačkoli zpracovává erotické scény, nepůsobí tuctově ani prvoplánově. Pointa rovněž potěší.

Do Temných časů přispěly také obě sestry Lukačovičovy. Jako první se představuje starší z nich, Lucie. Děj je umístěn do období starého Japonska, kde se mladý hoch musí vypořádat s útoky na jeho rodinu. V povídce mi chyběla atmosféra. Japonské kulisy byly zmíněny velice povrchně, autorka prostě zmínila pár předmětů, které čtenáři asociují Zemi vycházejícího slunce, ale nic víc.
Dějově však může Jazyk ohně, srdce ledu překvapit. Rozhodně se nejedná o špatný příběh a rozuzlení je zajímavé.

Autorovi Křivého ostří (někteří Martina. D. Antonína znají díky šílenosti zvané Daemonica) byla Martinem Fajkusem trochu přistřihnuta křidélka ostrovtipu a Darion se nemohl rozletět vstříc svému klasickému smyslu pro humor. Pěšáci boží tak působí temněji, než je u Antonína zvykem. Stvořil příběh o mladém muži, ke kterému promlouvá bůh (doslova). Hrdina je mu naprosto oddán (dokonce tak moc, že se zaslíbí celibátu), což mu výrazně komplikuje život. A to v mnoha ohledech. Dostane od Pána jasný úkol – zabránit příchodu na svět démonickým silám. Pokud si myslíte, že hlavnímu hrdinovi bůh nějak výrazněji pomůže, jste na omylu.
Povídka je čtivá, tak jako všechny Darionovy kusy. Chyběl mi zde však nějaký výraznější prvek, kterému bych se ještě nyní zasmál. Oproti tomu mi ze scény se „zubařem“ z úvodu povídky doteď trnou zuby (a to se v ní nic tak strašného vlastně nestalo).

Rastislav Weber do antologie přispěl historickou fantasy z období Římské říše – Až do krve, až na kost. Setkáváme se zde s tajemným lesem (můžete hádat se kterým), do kterého lidé vchází, ale už nevychází ven. Úkolem hlavních hrdinů je nejen se z lesa dostat ven, ale také vyhnat zlo, které v něm přetrvává. K tomu jim dopomáhá jeden z lesních strážců.
V povídce se střídá ich forma a er forma, což může být zezačátku matoucí hlavně kvůli tomu, že netušíme kdo k nám ich formou promlouvá. Čtenář se však rychle zorientuje a ponoří se do děje, ve kterém se to hýří postavami. Počet charakterů je na tak krátké dílo poměrně vysoký a mírná redukce by neuškodila. Celkově se však jedná o vydařenou temnou fantasy se skutečně hutnou atmosférou.

Autogramy některých autorů

Pokud jste četli Stín Černého hvozdu, jistě znáte barda Žibřida. Ten je také hrdinou povídky Míly Lince a tentokrát se dostal do pořádné šlamastiky. Účastní se hostiny bohatého pána, když se na něj jedna z děvčat usměje. Netrvá dlouho a dívčina mu ukazuje svůj nejtajnější poklad. Žibřid však tentokrát skutečně šlápl do vosího hnízda a bude se muset vypořádat s následky.
Míla Linc nepřekvapil a předložil nám syrovou atmosféru smíchanou s – proč to neříct – perverzností. Linc umí naznačovat i detailně popisovat, opisuje i lascivně konkretizuje. A má to styl. Pro mě osobně nejvydařenější povídka z celého souboru.

Jan Galeta přispěl tradičním příběhem o pouti skupinky hrdinů, která má za úkol zabít draka. V tradičních kulisách však dal velký prostor charakterům. Ti k sobě nejsou příliš přátelští a mezi některými dokonce panuje nenávist. Lovcům slávy to dodává říz.
Škoda jen, že hlavní hrdina zde funguje spíše jako pozorovatel než účastník. To se však v druhé polovině povídky změní a charakter dostane více prostoru. V tu chvíli také lehce upadá tempo. Jedná se však o příjemné počtení, které někomu může připomenout tvorbu Jana Dobiáše.

Petra Lukačovičová se vydala proti proudu a místo temné fantasy čtenářům nabízí cyberpunk. Někteří se mohou rozčilovat, že sci-fi nemá ve sborníku co dělat, ale na obálce se jasně píše, že Temné časy jsou antologií temné fantastiky, nikoli jen fantasy.
Trny v očích vypráví o nevlídně vypadající budoucnosti s takovým gustem, že fanouškovi temnější sci-fi srdce zaplesá. Bohužel čtenáři oddaní jen fantasy si na tomto díle příliš nesmlsnou.

Antologii temné fantasy uzavírá fantom české fantastické scény, František Kotleta. Jen málokdo přehlédl jeho masově propagovanou knihu Hustej nářez. Sborník uzavírá kusem Příliš dlouhá swingers party a jedná se o povídku temnou a pornografickou. Co působí na první pohled jako laciná snaha o upoutání pubescentních čtenářů, je ve skutečnosti akční a odsýpající pornoakcí, pardon, povídkou.
Kotleta se nebojí explicitních výrazů, ale nepřehání to s nimi. Není vyloženě vulgární, spíš popisuje věci takové, jaké skutečně jsou. Dokáži si představit jedince sedícího uprostřed čajovny, jak čte řádky poslední povídky a pohoršeně kroutí hlavou. Jenomže o to asi jde. Šokovat. A pobavit.
I přes „lacinou“ slupku je Příliš dlouhá swingers party kvalitním příběhem, který má hlavu a patu, dostatečně zpracované charaktery a velkou míru vtipu a nadsázky. A možná větší míru reality, než bychom si přáli.

Temné časy mohu s čistým svědomím doporučit. Může také dobře posloužit například těm, kteří měli na publikující autory políčeno, ale ještě se nerozhodli ke koupi jejich románu. Za slušnou cenu si můžete pořídit tuto antologii a vyhlídnutého autora si přečíst – dokonce se o něm dočtete i pár informací díky krátkým medailonkům. Koupí této knihy rozhodně nikdo neprohloupí.
Jen jednu podstatnou hrubku bych zmínil: knize chybí obsah.

 

sestavil: Martin Fajkus

nakladatel: Fantom Print

počet stran: 380

seznam povídek:

William King: Noc na hřbitově (Graveyard Night)
Petr Schink: Na půdě
Lucie Lukačovičová: Jazyk ohně, srdce ledu
Martin D. Antonín: Pěšáci boží
Rastislav Weber: Až do krve, až na kost
Míla Linc: Ztracená jména
Jan Galeta: Lovci slávy
Petra Lukačovičová: Trny v očích
František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).

Leave a Reply