Již od července si budete moct přečíst recenze sci-fi knih na novém webu ScifiZin. Bližší info již brzy.

Některé sci-fi povídky získají svou finální hodnotu, teprve když zestárnou. Sborník, o kterém je řeč, vyšel v originále roku 1983, ale povídky jsou starší – to je činí dnešnímu čtenáři náležitě přitažlivými. Ti z nás porevolučních, kteří si k informatice ve škole jen přičichli a zjistili, že co se počítačů týče, zůstanou raději jen jejich uživateli, už často ani pořádně nevědí, jak vypadá děrný štítek nebo jak velké původně byly „výkonné superpočítače“. O to bláznivější je pak představa, že v onom počítačovém pravěku se již někdo mohl dát na dráhu počítačového zločince.

Ne, že by tato antologie zahrnovala pouze povídky s námětem počítačového pirátství. Mně osobně se nejvíc líbila jedna z těch, které tematicky trochu vybočovaly. „S počítači se nediskutuje“ z roku 1965 od Gordona R. Disksona je sice trochu jednodušší, co do stylistiky, ale má zajímavou formu i obsah. Skrze několik dopisů ukazuje neštěstí jednoho obyčejného člověka, způsobené neobyčejnou hloupostí. Vlastně je dodnes platná, i když v ní figurují ony děrné štítky – ukazuje totiž, jak to může dopadnout, když se spojí víra v neomylnost počítače s byrokracií. Výsledek je naprosto absurdní a není pro čtenáře žádným překvapením, pointou je zde s trochu nadsázky celá povídka. Není to nic geniálního a vlastně ani sci-fi. Povídka „S počítači se nediskutuje“ působí vlastně až nepříjemně realisticky.

Nejlákavější

Pro naprostou většinu čtenářů jsou ale pravděpodobně ve vztahu k této sbírce nejlákavější jména Isaac Asimov a Robert Silverberg. Není se čemu divit. Jsou to takzvaně „profláknutá“ jména a málokterý fanoušek sci-fi žánru by se dobrovolně přiznal, že od nich nikdy nic nečetl. Mezitím, co Silverberg přispěl pouze povídkou „Jinam“, kde líčí atmosféru přelidněného světa závislého na počítačích, Asimov se podílel na sestavování antologie jako takové a navíc přidal úvod a svoji povídku „Všechny starosti světa“. Ta je mimo jiné zajímavá i tím, že vlastně pracuje s podobným prostředím jako „Sam Hall“ od Poula Andersona. Zásadní rozdíl je v tom, jakou roli sehrává v jednotlivých povídkách lidský a nelidský faktor.

Pro znalce?

Nebo proti nudě… jak již bylo řečeno, vhodně vyladěný čtenář se náramně pobaví při srovnávání staré sci-fi s dnešní realitou. Kdysi odvážné náměty vyvolávají teď spíš povznesenou náladu, ale hlavní myšlenky povídek zůstávají zatím „nadčasové“. Podíváme-li se na otázky, které si kladou, zjistíme, že jsme neurazili za posledních padesát let zas tak velkou cestu. Stále si můžeme klást otázku, kdy počítače získají zcela nezávislou inteligenci a pokusí se nás ovládnout. Rovněž na neomylnost počítačů se spoléháme dnes a denně. To, že vždycky bude existovat někdo, kdo si skrze svou schopnost nalézat trhliny v bezpečnostních systémech dokáže dopomoci k pěknému jmění, rovněž nedokážeme vyvrátit… Vzato kol a kolem, to jediné, co se změnilo od doby, kdy vznikly jednotlivé povídky zařazené do „Počítačových pirátů“, jsou právě počítače.

Shrnutí

Antologie má rozhodně co nabídnout. Ne každý ji ale ocení. Pro tu skupinu čtenářů, která se nerada vrací do dvacátého století, musí být čtení povídek starších i víc než padesát let čirým utrpením. Dokonce ani ti, kteří horují pro složité texty, plné odborných termínů, si tuto knihu neoblíbí. „Počítačoví piráti“ jsou dobrou knihou zejména pro následující druhy čtenářů – pro začínající fanoušky sci-fi, studenty a absolventy IT oborů a ty, kteří mají dobrou představu o tom, co si chtějí přečíst. Čímž by se čtenář pochopitelně neměl cítit omezen – jsou to pěkné povídky, které nepostrádají myšlenku a obvykle ani pointu.

Sestavili: Isaac Asimov, Martin H. Greenberg, Charles G. Waugh
Autoři: Isaac Asimov, Joe Gores, Stan Dryer, Gordon R. Dickson, Edward Wellen, Edward D. Hoch, Poul Anderson, J. T. McIntosh, Robert Silverberg
Překladatelé: Richard Podaný, Veronika Volhejnová
Nakladatelství: Argo/Triton
Rok vydání: 2012

Komentáře

komentářů

Leave a Reply

Your email address will not be published.