Po několika letech čekání jsme se dočkali a můžeme držet v rukou zatím poslední, páté, pokračování jedné z nejlepších fantasy sérií současnosti „Píseň ledu a ohně“. Díl nese název „Tanec s draky“ a na sklonku května nám ho přineslo nakladatelství Talpress. Pokud má někdo v knihovně původní vydání, kdy jedna kniha byla rozdělena na dva svazky, nemusí si zoufat: Talpress myslel i na ně a kromě jednoho vázaného svazku s krásným přebalem, vydal i dvě samostatné brožované knihy, aby mohli mít čtenáři sérii jednotnou.

Ale teď už k samotnému příběhu.

?

Druhá Hostina…         

Autor sám se nijak netají tím, že kniha není pátým dílem, ale spíše stále čtvrtým, který jen musel být z důvodu monstrózního rozsahu rozdělen na dva. Některé události se dějí současně s dějem „Hostiny pro vrány“ a potom děj v krátkosti pokračuje a rozvíjí se. A i kvalita knihy je zhruba stejná, jako u Hostiny…

Oproti předchozím dílům nemá kniha takový spád. I když má neuvěřitelných 1115 stránek skvělého příběhu a pár dalších stránek dodatků (což z ní dělá prozatím druhou nejdelší knihu série; „Bouře mečů“ má stránek 1151 plus dodatky), po dočtení zjistíte, že jste se vlastně nikam neposunuli. Ano, linie Deanerys Targaryen se hne kupředu o slušný kus, přece jen jí to G. R. R. Martin po Hostině dlužil, ale jejímu milovanému Západozemí nejsme o nic blíž, než jsme byli v „Hře o trůny“. Když sledujete její počínání, vidíte v něm sice logiku, ale nebudu vám lhát, že mě některé její činy a rozhodnutí nerozhodily. Pár scén bylo skutečně epických a já si je neskutečně užívala, přesto jsem doufala, že se o ní dozvím trochu víc…

Hodně prostoru je věnováno i Tyrionovi. Zde ale došlo k poměrně velké změně charakteru a já si na ni poněkud obtížně zvykala. Dokonce sama sebe podezírám z toho, že jsem si na jeho změnu nezvykla a ani nezvyknu.

Posune se i linie s Jonem Sněhem – ta připraví čtenářům konečně nějaké zvraty. Jinak se toho děje poskrovnu. Tedy ono se toho děje hodně, jen ne tím způsobem, na který jsme u Martina zvyklí…

Příběh je rozehrán ve velkém stylu. Je zde mnoho postav, které zastupují jednotlivé frakce, které se postupem času utvořily. Spojenectví se uzavírají nebo ruší, přijde na to, co se zrovna hodí víc. Aby nebyl pohled na věc příliš jednostranný, máme možnost sledovat příběh z několika pohledů. Jenže aby se dostalo na všechny, máme z příběhu každé postavy k nahlédnutí jen zlomek, který ani v nejmenším nestačí k uspokojení zvědavosti…

?

Ticho před bouří

Nepochybuji o tom, že příběh je promyšlen do nejmenších detailů a každý řádek má své místo. Ale tato kniha, stejně jako Hostina, není ničím jiným než jen přípravou půdy pro velkolepé finále; a podle toho to taky vypadá. Figurky jsou posouvány po západozemské šachovnici tak, aby mohlo v závěru dojít k bitvě, která (snad) předčí naše dosavadní očekávání. Každá postava musí být v pravý okamžik na správném místě, s podporou jiných figurek. Jenže než se k tomu dostaneme, bude to ještě dlouho trvat. Proto jsme zatím jen svědky každodenních činností jednotlivých hrdinů a jejich putování. A i když se toho v rámci politiky děje hodně a jsou to věci zásadní, v téhle knize nemají ještě důsledek – nevíme, co se z toho vyvine (tedy, tušíme to…). To ubírá knize na dynamičnosti a čtivosti.

Když sledujete jednotlivé dějové linie a po více jak tisíci stránkách se tyto linie neprotnou a vše končí těsně před jejich hromadným střetem, je to prostě k vzteku.

Vyskytuje se tu spousta postav, více či méně důležitých. Zapamatování všech jejich jmen je ovšem nadlidský výkon. Pak ale čtenářům unikají drobné nuance, které mohou včas odhalit další spiknutí či zradu a některým to může poněkud ubrat na zážitku z příběhu; celkově to poněkud zhoršuje orientaci. A tak, i když bude závěr možná epický, spoustě lidem nejspíš utečou podstatné věci kvůli tomu, že napsání dalších dílů trvá tak dlouho a oni mezitím ztratí přehled.

Některé z těchto postav jsou nové, jinde se objevují na scéně postavy, na které jste málem zapomněli a ony se teď přišly přihlásit o své právo na život. V některých případech ve vás jejich kapitoly zanechají hořkou příchuť zklamání: „A to je všechno?!?“ jindy se zase budete ptát: „A proč tam bylo tohle a nebylo tam nic o mém oblíbenci?!“ Některé postavy se příběhem jen mihnou, aby vás naštvaly, jiné aby zemřely. Úděl se liší „kus od kusu“.

?

Kam se poděla ta překvapení…?

Nevím, zda je to tím, že jsme od Martina připravení již na cokoli, protože šoky, které nám způsoboval nenadálými událostmi v předchozích dílech, nás již natolik zocelily…, nebo je to prostě jen tím, že v tomto díle nic takového opravdu nebylo.

Pokud Martina už alespoň trochu znáte, těžko vás něco, na co v knize narazíte, překvapí. Ano, nějaké zvraty tu jsou, ale buď je jejich příchod předem „oznámen“ formou vidění, zprávy, některé z poznámek hrdinů, nebo je prostě tak jako tak očekáváte a jste na ně připraveni. Nic, co by mě nutilo zarazit se nebo se cítit zaskočeně, jsem v knize nenašla. Pro mě osobně to bylo nemilým překvapením, neboť mě pan Martin doposud v každé knize dokázal dovést v úžas a skutečně mě Překvapit (záměrně s velkým P). Oproti tomu, jaké neskutečné literární zázraky předváděl v předchozích dílech, je tohle jen obyčejné tahání králíka z klobouku – pěkné na pohled, ale již poněkud zevšednělé…

Po stránce stylu nemám, co bych vytkla. Krásně poskládané věty, pár archaických výrazů, které textu dodají šmrnc… Dojde i na Martinovy legendární opulentní hostiny, bez jejichž popisu by kniha byla minimálně o sto stran kratší. Jedná se o dílo umělce, který nad každou větou přemýšlí a piluje ji k naprosté dokonalosti. Velký dík v tomto patří i překladatelce Haně Březákové. Vše má svou logiku, svůj účel.

Přesto mi něco v knize chybělo. Možná jsem jen zmlsaná tím, že v předchozích dílech nastavil Martin laťku tak vysoko…, ale když jsme se na knihu těšili tak dlouho (jsem si vědoma toho, že velkou roli v tom hrál nepříznivý zdravotní stav autora), čekala jsem prostě víc.

„Tanec s draky“ je intermezzo. Sice brilantně napsané, s našimi oblíbenými hrdiny a připravující nás na dozajista strhující závěr, ale stále jen intermezzo. Nic víc, nic míň.

?

Zdroj obrázků: legie.info

?

Nakladatel: Talpress
Překlad: Hana Březáková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 1184
Provedení­: hardback

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

4 komentáře

  1. Vlad

    Patrně jsme každý četli jinou knihu. Což vzhledem k překladu nechvalně proslulé Hany Březákové není ani zdaleka nemožné…
    Nebo jsme měli od knihy každý jiná očekávání – vzhledem k tomu, o kolikátý díl jde a kolik dílů série mám mít, lze jen těžko očekávat velké finále – a děje i zajímavých zvratů je v knize víc než dost.
    Pokud jde o předznamenání důležitých věcí, pokud budete číst pozorně, najdete i vize a znamení předpovídající Nedovu smrt a Krvavou svatbu. Má očekávání tedy kniha splnila do posledního a ani chvíli jsem se nenudil…

    • Daletth

      Na mě to prostě působilo dojmem předělu. Což není špatně – předěly jsou nezbytně důležité, jen si nemyslím, že se tím má zabrat celá kniha…
      Důležitost dílu v rámci série tím nesnižuji – stala se tam spousta důležitých věcí, jen kniha nemá oproti ostatním dílům takový spád a je méně čtivá. Tady je možná už tolik postav, že se člověk nejen ztrácí, ale taky je to pak tak rozkouskované, že to drží hůře pohromadě…
      Ale konec konců každý to na to máme svůj názor, jinak by nešlo diskutovat 🙂

  2. Max

    Bohužiaľ musím súhlasiť. Okrem absolútnych záverov línii Johna Snowa a Daenerys bola kniha v podstate „nudná“ – jasné, ak má Martin pripravené veľké finále, tak sa postavy musia premiestniť z bodu A do bodu B … ale musia medzitým obehať celú abecedu?
    Štýlovo je to stále krása, len ten dej sa nejak stráca…

Leave a Reply