Santa by mu mohl závidět. Jeho poslání je sice úplně stejné, ale způsob, kterým ho plní, je, doslova, mnohem „prasečtější“ a hlavně originálnější. Ovšem k tomu, abychom tohoto podivného Otce prasátek vůbec mohli lépe poznat, musíme opustit Zemi a vydat se na výlet trochu jinam. Na Zeměplochu. A tu už je. Postarší muž, vlastnící létající sáně a k nim místo sobů čtyři statná prasátka. Na svátek Prasečnic propadává komíny k vám domů a nechává v punčochách dárky. Ale ještě před tím si samozřejmě obdarované děti s otázkou, zda byly hodné, posazuje na klín.

Ano! Vítejte v jednom z dalších zfilmovaných příběhů Terryho Pratchetta. Do režisérského křesla usedl Vadim Jean, tvůrce i zcela prvního zeměplošského snímku Barva kouzel, jež se ujal i dalšího nelehkého úkolu, kterým je právě Otec prasátek.

Kdybych měla přiblížit celý děj, pak by to bylo na delší dobu. Příběh je totiž dosti zapeklitý. Je ale jedním z těch, které rozhodně nepostrádají hlubokou myšlenku, a jenž zkrátka nedá vašemu mozku spát. A právě z toho důvodu nemusí sednout všem. Což mimochodem dokládají i rozmanité názory na kvalitu filmu ze stran diváků. Sledovat děj je prostě a jednoduše složité. Je natolik košatý, že jste v jednu chvíli nuceni vstřebávat několik odlišných příběhových linií, jež sice nakonec směřují k jednomu jedinému závěru, ale než se k němu opravdu dostanou, může se vše zdát zmatené a, dovolím si říci, divné a nudné.

Když si ovšem nakonec dáte pět a pět dohromady, pochopíte, že tomu jinak být nemohlo, a že to zkrátka opravdu mělo daný jasný směr a smysl.

Avšak, jen pro představu. Základní dějovou linkou je snaha o ovládnutí veškeré víry na Zeměploše ze strany hlavního záporného hrdiny, pana Ča-snač-aje (Marc Warren). Ten se se svými komplici dostal až do hradu víly Zuběnky, kde svému monstróznímu plánu chce vdechnout život Nutné však je zbavit se všeho, v co obyvatelé Ankh-Morporku a jeho blízkého okolí věří. Tedy v první řadě Otce prasátek. A že se mu to, v jistém slova smyslu, podaří.

Ale už od děje, ať příliš nespoileruji, a jde se hodnotit.

Obecně je natočení Pratchettova příběhu více než nelehkým úkolem. Převést fantasii, která se skrývá v knížkách, do filmové podoby, to je zkrátka pěkně tvrdý oříšek. Tady ale mohu s klidným srdcem poznamenat, že Jean se tohoto úkolu zhostil dobře.

Fantastický a stále něčím překvapující svět Zeměplochy, a v tomto případě hlavně jeho obyvatele, dokázal věrně a barvitě přenést na filmové plátno.

Obzvláště dobrou ruku měl pak při výběru představitelů postav. Jak těch hlavních, tak vedlejších.

Musím teď vyzdvihnout především Marca Warrena, alias pana Ča-snač-aje, který je zkrátka „správně záporný záporák“. Jeho hlas, v originále tedy, je snad více podlézavý a slizký než had a jeho vizáž, podtržená výstavním skleněným okem, je naprosto nepřehlédnutelná. Dále i ostatní herci, jako Michelle Dockery (Zuzana, Smrťova vnučka), David Jason (Smrťův sluha a přítel) a jiní. Každý z nich dokázal charakter postavy vystihnout tak, jak si to zasloužil.

Zmiňovat se o vytříbeném Pratchettově humoru, kterým je film přikořeněn, není myslím třeba. Ten přeci nesmí chybět. Ale zde právě nacházíme krásný kontrast mezi oním přikořeněním a silným, a v jistém slova smyslu i temným a zdánlivě zmateným, dějem. A když k tomu všemu ještě přidáme chytlavou hudbu, pak dostaneme skutečně povedený celek!

Sečteno, podtrženo tedy. Otec prasátek je netradičním a originálním filmem, který se sice nemusí líbit každému, ale i přesto ho doporučuji alespoň jednou zhlédnout! Rozhodně stojí za to!

Komentáře

komentářů

Leave a Reply

Your email address will not be published.