Potřetí a naposledy se ocitáme ve světě zvaném Panem, rozléhajícím se na území bývalé Severní Ameriky, kde přežívají zbytky zdecimované lidské populace. V závěrečném dílu série „Hunger Games“ se můžeme znovu přesvědčit, že je nám válčení vlastní a máme ho v povaze. Ani fakt, že lidstvo stojí de facto na pokraji vymření, nezabrání lidem, aby se nepokusili získat co nejvíc pro sebe a ostatní jen využívali a ovládali je. Jen máloco nás donutí ke spolupráci, a když už se tak stane, je to jen nakrátko, pak se zase všichni snaží „urvat si“ co nejvíc pro sebe, na ostatní nehledě…

Krutá realita

Katniss se o tom, že realita je krutá a bolí, přesvědčí záhy. Na začátku knihy je ihned postavena před několik skutečností: Peeta je zajatý a je považován za zrádce, ona sama se nevědomky stala reprodrozdem – tváří rebelů, Třináctý kraj, navzdory všem doposud dostupným informacím, existuje a relativně prosperuje… a to je teprve začátek.

Poté, co za svých vlastních podmínek přijme roli reprodrozda, je vtažena do politické mašinérie, jejíž soukolí nemilosrdně drtí vše, co jim stojí v cestě… a pokud to bude i sama Katniss, co na tom záleží?

Sugestivní text…

Poslední díl není ani tak o samotném boji rebelů, v němž se ocitneme jen několikrát, ale je především o postavách (ostatně jako všechny předchozí díly). Každá postava prochází změnou – někdo se s ní srovná lépe, někdo hůře.

Jakýkoli přerod postav je ale naprosto uvěřitelný a skvěle zvládnutý. Navíc je vše podáno tak realisticky, až se vám z toho budou chvílemi svírat útroby. Kniha ukazuje hrůzy války nikoliv skrze potoky krve a utrhaných končetin (i když na to taky dojde), ale skrze psychiku postav, která dostává zabrat. Jednotlivosti, jako je ztráta lidskosti v případech krajní nouze, nebo to, jak se někteří hrdinové vyrovnávají s následky mučení, vyvolává nepříjemnou tíseň. A když si myslíte, že se z toho hrdina dostal, přijde další rána…

Peeta, tak často označován za slabého a neschopného jakéhokoli vzdoru se ukazuje jako postava charakterově pevná, schopná čelit všemu, co na něj Kapitol uchystal. Do poslední chvíle se bude vzpírat a bude vás tak držet nad vodou, abyste to nevzdali… Vůči jeho osudu nedokážete být lhostejní.

Katniss si projde vším, od fyzických zranění až k dočasné ztrátě příčetnosti… Jednotlivá stádia jejího duševního rozpoložení jsou zvládnutá s bravurností, kterou autorce jen tiše závidím. Syndrom přeživšího, kdy kolem sebe Katniss kope na všechny strany a trpí hlubokými výčitkami, že nezachránila Peetu… Prohlubující se děs z válčení, šrámy na duši, které si odnesla z arény, všudypřítomné noční můry…, to vše nakonec ze silné postavy, jakou byla Katniss na počátku prvního dílu, kdy živila rodinu, nabídla se za sestru do arény a byla odhodlaná bojovat, udělalo lidskou trosku. A je to právě tento přerod, který z vás vysaje veškeré naděje na dobrý konec.

Vše je zde popisováno s chladnou realistickou samozřejmostí. Někomu mina utrhne nohy, no co, je třeba předat velení a naplánovat další postup. Váš přítel zůstane někde ve stoce? Není čas truchlit, jde se dál. Ani následné pocity ze smrti nejsou popisovány přehnaně. Zpočátku se s tím prostě nelze srovnat… Zvyknout si na fakt, že dotyčného již nikdy neuvidíte, je těžké, a chvíle, kdy Katniss vyhlíží jednotlivé postavy, například na schodišti, jsou velice nepříjemné, protože vás jako čtenáře také nutí doufat v to, že se postava náhle znovu objeví, usměje se, pronese nějakou vtipnou hlášku a poplácá vás po rameni… Ale autorka je nekompromisní.

Nic se nezměnilo…

Katniss si pravdu uvědomí v jednom krátkém okamžiku. V tom jediném úderu srdce jí dojde, že je vše marné, že jejich boj nic nezměnil…, že se vlastně nikdy nic změnit nemůže. Že si můžeme vybrat jen menší zlo. Zlo, které možná ušetří ty, kteří mu pomáhali, ale ostatní jsou mu ukradení, stejně jako Zlu před ním. Nakonec se i ten vzdor vytratí a zůstane jen hořkost.

Někdo by možná označil konec za dobrý… Já ne. Co je dobrého na tom, že všechny postavy skončily na konci psychicky nebo fyzicky zmrzačené? Je pozitivní to, že lidí je stěží tolik, aby jich byl dostatek k reprodukci, která nepovede k úplné degeneraci? Je dobré žít, když z vás život již vyprchal a přežívat jen pro ten pocit, že to někomu dlužíte?

Ne, není na tom nic dobrého. Obzvláště s vědomím, že vše po čase zapadne do stejných kolejí…, protože jsme lidé…

Zdroj obrázků: legie.info

Název: Hunger Games: Síla vzdoru

Autor: Collins, Suzanne

Nakladatel: Fragment

Překlad: Zdík Dušek

Rok vydání: 2011

Počet stran: 344

Provedení­: paperback

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply