Třetí kniha ze světa Asterionu z pera Zbyňka K. Holuba nás opět zavede mezi hrobníky na starý Aberieský hřbitov. Zatímco duch Brannon strká nos, kam nemá, a spouští teleporty, které se chystají přílivem nestvůr zničit město, hrobnický učeň Arts poznává svou první lásku a moc temné bohyně Gwi, která se vkrádá do snů a otravuje lidem mysl. Není se co divit, že hrobníci Uřvanej Chlíst, Tíchý oheň, Ragli a Jednooký Rum mají plné ruce práce. A to ještě při tom všem zachraňování dohlíží na tříletého hošíka Smrťáčka. Hrobníci se však práce, ani té nepříjemné, nelekají a berou motyky do ruky, aby se směle postavili všemu, co by mohlo narušovat jejich pohodu při hraní péťangu.

Nejprve se musím přiznat, že předchozí díly jsem nečetla. Díky tomu můžu prohlásit, že je ke čtení nepotřebujete. Jediné, co by mohly předchozí díly nabídnout a co mi zde chybělo, je lepší popis postav. V tomto díle se o tom jaké postavy jsou, příliš nedozvíme. Část informací zjistíme tím, jak jednají, ale po přečtení knihy nemám pocit, že bych hrobníky znala nějak lépe. Stále zůstávají zahalení závojem tajemství. Snad jen Smrťáčka jsem si oblíbila od prvního okamžiku, ale tam to dělá kombinace jeho věku, jména a šišlání.

Hrobníci v sobě skrývají mnohá překvapení, všichni to bývali mocní muži a zachraňování města jim tak nečiní potíže. Trochu mě proto zarážel rozpor mezi jejich minulostí a přítomností. Jejich minulost je sice jen nastíněna, ale to, že kdysi mocný čaroděj má problém dnes vyslovit cizí slovo, mi bylo trochu proti mysli.

Anotace knihy slibuje velkou humornou, dobrodružnou a především hrobařskou jízdu, která nenechá člověka vydechnout. V tomto ohledu mě kniha lehce zklamala. Humor jí sice nechyběl, ale jízda to nebyla a vydechnout jsem si taky mohla. Na nedostatek hrobníků jsem si nemohla stěžovat, ale od hrobařské jízdy bych přeci jen čekala více problémů týkajících se samotného hřbitova.

Jednotlivé kapitoly tvoří samostatné příběhy, které na sebe navazují a jsou šikovně provázané, třeba odpočinkem na hřbitově a hraním péťangu.

Kniha se dobře čte, postavy jsou zajímavé, příběh má to, co příběh mít má, ale přesto vzadu na patře je cítit, že to není úplně ono, že k té naprosté výjimečnosti knize něco chybí. Možná je to špetka humoru, nebo naopak špetka vážnosti, nebo hororu, co by toto dílo lépe vyvážilo a udělalo z něj dílo nezapomenutelné. Takhle je to jen další příjemná oddechovka. Na dovolenou se však bude hodit a třeba na místním hřbitově potkáte nějakého hrobníka, co byl předlohou pro naše hrdiny.

Zdroj obrázků: legie.info

Název: Krumpáč a motyky: Hrobnické historky

Autor: Zbyněk Kučera Holub

Ilustrátor: Jan Pospíšil

Počet stran: 288

Nakladatel: Mytago; 2012

Komentáře

komentářů

One Response

  1. Terka

    Dobrý den,

    myslím si, že po přečtení předchozího dílu byste našla perfektní popisy postav a dokázala byste je i lépe poznat. Musím souhlasit s tím, že Smrťáček je kouzelný, stejně jako hrobnický kocour Kostička. U příběhu jsem se určitě nenudila, nebyl v něm okamžik, kdy bych ho doslova „nehltala“. A bezpochyby pobaví. :)

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.