Konečně jsme se dočkali. Druhá série „Hry o trůny“ je tady! Ale takřka okamžitě následuje hrůzné zjištění – deset týdnů uplynulo jako voda a poslední díl je za námi. Co teď budeme celý rok až do třetí série dělat…? Ano, nakladatelství Talpress nám sice poskytlo zatím poslední knižní díl (Tanec s draky), ale ten zhltneme během pár dní a co potom?

Budeme si nervozitou ohlodávat prsty na rukou a hledat na internetu i ty nejmenší střípky informací o tom, jak to vypadá se třetí sérií, nebo to prostě jen přejdeme?

 

S první sérií jsem se nemohla dočkat každého nového dílu, ale v druhé sérii mé nadšení poněkud opadlo, takže já si prsty okusovat nebudu…

Čím to je?

V první řadě asi tím, že když se „Hra o trůny“ objevila poprvé na obrazovkách, bylo to něco úplně nového, co jsme do té doby měli šanci vidět jen zřídkakdy. Další roli hrálo nejspíš to, že spousta diváků (včetně mě) se až v tu chvíli dostala ke knižní předloze a zároveň se seriálem tak prožívali i detailnější děj knihy. To nadšení, když se nějaký detail objevil i v seriálu, nebo když některá postava doslovně citovala konkrétní pasáž z knihy, bylo obrovské a každý jásal, že v tom onu narážku či detail našel. Spousta lidí tím doslova žila. Jenže mezi první a druhou sérií uplynul nějaký ten čas…

Já sama jsem podlehla mánii před uveřejněním prvního dílu druhé série a netrpělivě jsem počítala minuty do vysílání. A pak, po skončení dílu, si říkám: No, nebylo to špatné.

Nebylo to špatné…!

Oproti předchozímu nadšení nečekaná změna. Něco prostě bylo jinak…

 

Vysoká laťka

Přestože v druhé sérii se toho děje mnohem více než v první, chvílemi to působilo naopak tak, že děj plyne kupředu pomaleji. Bylo zde mnohem více akce, ale také více politických frakcí, více postav a jejich dějových linií… Pletichy se kupily, zrady a úklady se předháněly v tom, která z nich bude podlejší a bude mít horší následky. A v tom všem se divák občas mohl ztratit… Méně prostoru bylo věnováno seveřanům, více obyvatelům Králova přístaviště. Celkově se zájem přesouvá trochu jinam a soustřeďuje se na jiné postavy.

Co se týče výpravy, nemám, co bych vytkla. Kostýmy byly jako vždy úchvatné, stejně jako scenerie. Vše jako by vypadlo z vaší fantazie na plátno. Zeď, stále tak majestátní, ponurý Zimohrad a špinavé Královo přístaviště, rajský Quarth s (poněkud hysterickou) Daenerys Targaryen.

Králova přístaviště a Lannisterů si v této sérii užijete do sytosti. Sansa se nachází v jejich společnosti více, než by se jí líbilo, Tyriona sledujeme, jak připravuje obranu před Stannisovým útokem a Arya se dostala do nebezpečné blízkosti samotného lorda Tywina.

Rozhovory mezi Aryou a Tywinem jsou ale velice příjemné. Jsou nejen dobře napsané, ale také dobře zahrané. Poznáte, kdy je lannisterský lev ještě pobaven a kdy už je to přes onu příslovečnou únosnou mez. Na chvíli vás možná donutí myslet si, že vlastně není tak špatný, ale nedejte se zmást.

V linii z Králova přístaviště se mimo jiné můžeme těšit i na to, jak ze sebe Cersei dělá hlupáka a jak roste její paranoia. Joffrey je sadistický zmetek a došel do té fáze, kdy se to nestydí přiznat – král si přeci může dělat, co chce.

Poněkud suchopárnější jsou linie s Jonem Sněhem, což mě osobně nemile překvapilo, protože v knize patří rozhodně k těm lepším. Robb až na výjimky taky nijak zvlášť nevyniká. V jeho případě mi ale nevadil odklon od předlohy s jeho milenkou/manželkou – tady jsme si k ní alespoň mohli vytvořit nějaký vztah a pochopit, proč ji Mladý vlk miluje, to nám v knize dopřáno nebylo.

Mně osobně nijak nenadchly ani scény s Theonem. V některých okamžicích jsou tam sice napjaté emoce (jako například v posledním dílu, který byl výborný a měl konečně tu starou známou pochmurnou, mrazivou atmosféru), ale většinou jsou scény nevýrazné a nemají patřičný dopad.

Celkově mi přišlo, že v téhle sérii chvílemi tak úplně nefungovala motivace postav. Možná tvůrci více spoléhali na to, že budou diváci znát předlohu nebo že stačí vykreslení postav z předchozích dílů… Oproti první sérii jsou tak jejich charaktery jen hrubě načrtnuty a stagnují, nedochází u nich k nijak výrazným změnám, které jsou tak dobře patrné v knize.

 

Kniha není seriál

Je mi jasné, že srovnávat knižní předlohu a seriál nelze… V seriálu je třeba některé věci upravit, vystříhat nadbytečnosti, aby byl děj dynamický a pochopitelný. Ovšem první série byla velice věrná – až na pár výjimek se neodkláněla od předlohy. Jsem si vědoma toho, že na scénářích pracuje sám G. R. R. Martin a ten musí vědět nejlépe, co je pro děj podstatné, přesto mě některé změny zklamaly…

Mezi takové patří například vztah Stannise Baratheona a rudé kněžky Melisandry. V knize je jejich milenecký poměr jen velice taktně naznačen a čtenář si ho musí spíše domýšlet. Na postavě Stannise šlo do té doby obdivovat jen jednu věc: jeho bezúhonnost a přehnanou posedlost zákony a spravedlností. A to mu tvůrci jeho nepokrytou nevěrou s kněžkou vzali. Jako další „chybu“ vidím hloupě ukončenou čtvrtou epizodu – podle mého měla končit tím, jak byl zavražděn Renly a ne porodem stínu. Tvůrci se tak připravili o šok, který mohli divákům způsobit…

Jako plus vidím naopak ubrání samoúčelných milostných scén v druhé polovině série, které sloužily čistě jako hloupá výplň. Místo toho jsme se konečně dočkali bitvy! Boj o královo přístaviště byl skvostný a já si ho neskutečně užívala. Hodně se zlepšila triková stránka věci – výbuchy divokého ohně byly zdařilé a draci byli tentokrát detailně propracováni.

Musím zmínit také hudební doprovod, který si opět vzal na starosti Ramin Djawadi. Motivy se sice většinou opakují, ale atmosféře to nijak neubírá, naopak ji to velice promyšleně dokresluje. A pokud nic jiného, tak za zhudebnění písně „Rains of Castamere“ by si Djawadi nějaké ocenění rozhodně zasloužil…

„Střet králů“, který sloužil jako předloha druhé série, je takřka o stovku stran delší než první kniha, takže je zde více děje na stejné množství minut, ale i tak si myslím, že tvůrci dělali, co mohli, aby nám předvedli co nejlepší podívanou. Odvedli dobrou práci a druhá série „Hry o trůny“ stojí rozhodně za to. Jen si sami úžasnou první sérií nastavili laťku tak vysoko, že se teď jen stěží dohání. Zkrátka nás zmlsali.

 

Zdroj obrázků: http://icefire.cz/

 

Název: Hra o trůny (Game of Thrones)

Žánr: Fantasy/Drama

Režie: Brian Kirk, Daniel Minahan, Alan Taylor, Timothy Van Patten, Neil Marshall

Stopáž: 10×60

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

4 komentáře

    • Daletth

      Jo, ten odklon od předlohy mě hodně zamrzel. Co se týče Davose, tam mi to tolik nevadilo. Mně vadily jiné věci – třeba taková drobnost, že Ohař nenechal Sanse svůj bílý plášť, který si ona celou další knihu schraňuje jako poklad… A sera Dontose taky nikdo nepovažoval za důležitého, rovnou ukážeme, že zatím byl Malíček… Ale kdybych tam měla všechno vypsat, byla by ta recenze ještě mnohem delší… 😀

      • KatyRZ

        A jak dlouhý by byl seriál, kdyby to tam měli všechno nacpat ;)…

      • Daletth

        To sice jo, ale stejně mě některé věci mrzí, když tam nebyly a spousta věcí tam byla navíc… To člověka jen připravuje na to, co všechno změní příště. Jak jsem psala, je jasné, že jsou třeba změny, jen jako člověk, který má radši knihy, nejsem nadšená z věcí jako je prznění charakterů apod.

Leave a Reply