Harold Stín je zpátky! Totiž promiňte… Harold Stín je na cestě. Než se vrátí do svého rodného města, bude to ještě trvat dvě knihy – pokud se do Avendoomu vůbec kdy vrátí. Výprava za Duhovým rohem pokračuje v podobném duchu, v jakém začala, a nejen Haroldovi dává pořádně zabrat. Zubatá tentokrát obchází kolem členů družinky tak blízko, že mohou slyšet chrastění kostí. Pokud ho ovšem zrovna nepřehluší zvonění rolniček…

Hned na první straně si nelze nevšimnout, že autor výrazně sází na to, že Tanec ve stínech budou číst v prvé řadě ti, kteří již četli Tuláka ve stínech. Ne snad, že by na nové čtenáře nebral ve druhém díle ohledy – ostatně slovníček na konci knihy rád vyhledá i ten, kdo je obeznámen s prvním dílem – ale první stránka je mizerná. To neznamená, že by Pechov špatně volil slova, nebo že by obsah čtenáře nezajímal. Ale situování daného textu na první stránku knihy není úplně šťastné. Čtete, čtete – a nevíte. Není nic špatného na tom, začít knihu popisem prostředí, ale buď stručně ve dvou odstavcích, nebo tak, aby to zaujalo. Alespoň současný trend tak káže. Pokud si autor dovolil nepřidržet se ani jednoho ze známých doporučení, dal tím jednoznačně najevo, že očekává, že jste celí natěšení z prvního dílu a trochu delší úvod do druhého vás neodradí, ale naopak připraví na děj.

O smrti
V prvním díle zemřela jen jedna vedlejší postava. Ve druhém díle jich zařve hned několik a začnou s tím docela z kraje. Pro dynamiku děje je to přínos. Můžete očekávat větší napětí, neboť si nebudete tak jistí jako v minulém díle, kdo přežije až do třetího.
Horší je to s uvěřitelností – Divoká srdce se doslova probili životem a celý první díl je čtenář přesvědčován, že lepší, zkušenější a ostražitější společnost si Harold Stín nemohl přát. A najednou postavy umírají jak na běžícím páse. A vy si říkáte, zda je nepřítel náhle o tolik lepší, zda odkryl lepší karty než posledně, nebo jestli Divousové senilní. Jedno z toho to být musí, protože jinak by se Smrt, která obchází kolem, neoblékala tak obyčejně. Také to opět nutí k přemýšlení o případném odehrání Kronik Sialy. Hráči by to tak zahrát mohli, pánovi jeskyně by se to dost možná hodilo… Však všichni víme jací PJové jsou… buď můžete jít rovně, nebo rovně, protože možnost, že byste odbočili doleva, zrovna nepřipravili.

Odkryté charakterníky
Znáte to pravidlo, že charakterník vaší postavy má zůstat ostatním hráčům neznámý a mají vědět přesně tolik, kolik ví jejich postava? Mohli jste si všimnout, že Tulák ve stínech se tohoto pravidla drží… V Tanci ve stínech dojde na odhalování. Přitom je dodržen ohled na to, za jakých podmínek by o sobě který z hrdinů promluvil, což přidává něco na věrohodnosti a něco na napětí.
Dále jsou tu také nové postavy, především ty záporné a potřebné pro dobrodružství. S kladnými autor spíše šetří, to ale neznamená, že se žádná neobjeví. Na Hranici, kde je kontakt s orky o něco častější než by mohlo být příjemné – rozumějte, je tam kontakt s orky… – se samozřejmě muselo zrodit mnoho statečných bojovníků.

Příběh
Děj plynule navazuje na předchozí díl a velmi rychle ubíhá, až náhle čtete poslední stránku a ptáte se: „To je všechno? To už jsou tak daleko? Vážně zbývá jen jeden díl?“ A pravděpodobně ano – zbývá jen jeden díl. Vezmeme-li v potaz, že se většina Tance ve stínech odehrává v Rannengu, druhém nejvýznamnějším městě Valiostru a pouhá třetina přesahuje za hranice města, ocitneme se v Zagrabských hvozdech – domovu temných elfů, orků a dalších fantastických bytostí – dřív, než bychom čekali. Poukazuje to mimo jiné na to, že Alexej Pechov se jako autor lépe cítí ve městech, takže i když jde o dobrodružnou jízdu ve jménu spásy světa, setkáváme se ve výsledku v obou zatím vydaných dílech s převažující městskou fantasy.

Shrnutí
Velmi příjemné jsou v knize Haroldovy sny a vize. Nebyl by to Tanečník ve stínech, kdyby netančil se stíny. V tomto díle se konečně dozvídá o stínech něco víc. Představa světa chaosu, který dal vzniknout všem ostatním světům, není nesympatická. Když se Haroldovi zdá o minulosti, také to není k zahození, když ve snech skutečně žije, je to můj oblíbený motiv, takže je na čase ukončit recenzi, než prozradím čtenáři víc, než by si přál vědět.
Jak už bylo zmíněno – Tulák ve stínech umocňuje dojem městské fantasy. Je tedy na místě určitá zvědavost. Jaké to bude v hradu Spein, v pradávném pohřebišti, ve kterém je údajně ukrytý Duhový roh? Máme očekávat město mrtvých?

Autor: Alexej Pechov
Překladatel: Jana Tučníková
Nakladatelství: Zoner Press
Rok vydání: 2011
Další díly: Tulák ve stínech, Bouře ve stínech

Komentáře

komentářů

Leave a Reply