Co říci a neopakovat se? „Hunger Games“ jsou jednou z nejoblíbenějších sérií současnosti. Velký podíl na tom má i film, který jste mohli v nedávné době vidět v kinech. Ale musíme být upřímní a uznat, že „Hunger Games“ si svou čtenářskou základnu získaly ještě před natočením filmu. O tom svědčí i fakt, že kniha u nás má v současnosti již tři vydání – jedno souhrnné od Fragmentu a poté ještě dvoje vydání trilogie, kdy je každý díl zvlášť (Hunger Games – Fragment; Hry o život – Ikar).

Přestože se jedná o post-apokalyptickou dystopickou sci-fi, myslím, že si nějaké to místo zaslouží i na stránkách našeho magazínu, byť se profilujeme především jako fantasy…

O tom, že se jednou lidstvo zničí samo, snad nikdo z nás nepochybuje. Ve světě „Hunger Games“ k tomu již došlo a zbytky lidstva přežívají ve třinácti krajích, kterým vládne Kapitol – městský stát. Ale jednoho dne mají lidé nadvlády dost a vzbouří se. Žel bohu, Kapitol si nadvládu udržel a Třináctý kraj byl zcela zničen. Na znamení tohoto pochybení musí kraje každý rok posílat dvě náhodně vylosované děti, kterým se říká splátci – chlapce a dívku ve věku dvanácti až osmnácti let – do arény, kde se bojuje na život a na smrt v takzvaných Hladových hrách. Děti se zabíjejí na ohraničeném území plném pastí. Rozhodnout o jejich životě mohou i dary sponzorů, kterým se splátci snaží ještě před zahájením her zalíbit.

Hlavní hrdinkou knihy je Katniss, šestnáctiletá dívka z Dvanáctého kraje, která se dostane arény jako dobrovolník, když se nabídne za svou sestru, na níž padl náhodný los. Společně s ní se her zúčastní i chlapec Peeta Mellark. A zábava může začít.

 

Ať vás vždy provází štěstěna!

Příběh je zpočátku koncipován tak, aby fungoval jako kritika společnosti. Nejen, že se zde vypráví o tom, jak lidstvo zdecimovalo samo sebe nešetrným zacházením s planetou, se zdroji a neustálým válečním, mimo to je zde často poukazováno na to, jak lidé na jedné straně umírají hlady a na druhé plýtvají nepředstavitelným způsobem. Obyčejná věc jako lov je mimo zákon a přísně se trestá. Pokud patříte k nejchudší vrstvě obyvatel, na chleba si vyděláte jen ve snu…

Další snahou o kritiku je nařízení Kapitolu, že se Hladové hry mají brát jako oslava. Musíte se radovat z toho, že vaše dítě jde na smrt, jinak se ti nahoře budou zlobit. Sami splátci jsou v prvních dnech hýčkáni, ukazují se divákům, dělají se s nimi rozhovory v televizi, …, přičemž je navlékají do rozličných kostýmů a večerních rób. Snad žádnému čtenáři neunikne tento paradox, který zanechává při čtení hořkou pachuť. A takovými momenty se v knize nešetří.

Atmosféra s dynamikou se nevylučuje

Co se stalo doposud, je zapomenuto v okamžiku, kdy se hrdinové ocitají v aréně; existuje jen přítomnost v podobě nepřátel a okolí plného pastí.

Text je popisován svižně, úsporně a dokonale vás vtáhne do děje. Přesto je tu dostatek prostoru pro vytvoření hutné atmosféry, která nad celým příběhem leží jako těžká deka, která jen čas od času propustí paprsek něčeho maličko pozitivního. Drobné detaily, které dodávají na věrohodnosti, určitě potěší (například desinfikování vody).

Charaktery mi přijdou přiměřené. Ano, Katniss je někdy protivná, ale vzhledem k tomu, čím vším si prošla, na to má čas od času nárok. Někdy je její tvrdohlavost dokonce ku prospěchu věci. Peeta se některým čtenářům zdá nevýrazný, neprůbojný a je na jejich vkus málo statečný… S tím já rozhodně nemohu souhlasit. Podle mého je ze všech postav v celé trilogii nejstatečnější.

Jediný okamžik, který mi v knize vadil, je chvíle, kdy jsou před Katniss dokonale vypáskovaní její nepřátelé, nevědí, že má luk…, mohla by je postřílet jako divou zvěř a ona místo toho…, no udělá něco jiného. Chápu, že by pak nemohlo dojít k některým věcem, ale takhle část mi přišla prostě poněkud nevydařená.

Pro děti…

To, že jsou protagonisté příběhu děti – puberťáci –, neznamená, že příběh je určen pro děti. Je to chvílemi pořádný masakr, který, když chce, umí udeřit na citlivou strunu. Někdo to přirovnává k romantické fantasy, někdo to dokonce označuje přímo za „červenou knihovnu“. Nemohu souhlasit. Ano, milostná linka tu je (A kde není, že?), ale není ústředním motivem knihy. Kniha má mnohem hlubší poselství, než je zamilované fňukání hlavní hrdinky, která se nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži. Láska je tu především jako prostředek k dosažení cíle. Je to chladná vypočítavost (alespoň u některých hrdinů), která možná časem přeroste v něco víc, ale v této knize to není nic jiného než náklonnost, která vám pomůže dostat se domů… Pár náznaků jisté „osudovosti“ tu je, ale je to spíše jen jemné koření…

Zkrátka a dobře, kniha pro mě byla velice příjemným překvapením. Nejsem milovníkem science fiction, ani nevyhledávám literaturu „young adult“, ale „Hunger Games – Arénu smrti“ jsem zhltla během jediného odpoledne a netrpělivě jsem sahala po dalším dílu. To snad mluví za vše.

Zdroj obrázků: legie.info

Název: Hunger Games: Aréna smrti

Autor: Collins, Suzzane

Nakladatel: Fragment

Překlad: Zdík, Dušek

Rok vydání: 2010

Počet stran: 328

Provedení­: paperback

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply