Někomu se možná zdá nepochopitelné, proč autor knihu pojmenoval po hrdinovi, který se v knize vlastně nevyskytuje. Ale věřte, není to zvláštní…

Přestože se protagonista celé trilogie – Titus, sedmdesátý sedmý hrabě ze Žalu – na konci tohoto prvního svazku dočká teprve svých prvních narozenin, příběh je závislý především na něm.

Příběhy obyčejných lidí

V knize sledujeme jednotlivé životní cesty obyvatel rozlehlého sídla zvaného Gormenghast. Tyto cesty se více či méně protínají a vzájemně ovlivňují. I když se to tak zpočátku nemusí zdát. A za vším stojí ten krabatý, růžový uzlíček jménem Titus.

S narozením dědice se vždy všechno změní a pro takovéto podivínské sídlo to platí dvojnásob. Obyvatelé Gormenghastu jsou vězni ve vlastních zdech a otroci svých zkostnatělých zvyků. Každodenní rituály a ceremoniály, které se musí, bůhví proč, detailně dodržovat, nekompromisně diktují starosti a povinnosti všech. Když nedojde k jejich dodržení, hrozí katastrofa, byť jen v myslích účastníků, neboť oni již po generace nic jiného než neúprosnou sílu zvyku neznají.

Co se stane, když se rituály naruší? Když se život v Gormenghastu vymkne ze zaběhnutých pořádků a začne se odvíjet podle toho, jak jím někdo manipuluje?

Hrdinou knihy je totiž mladík jménem Koncíř, který se rozhodl, že dělat pomocného kuchaře pro něj není to pravé. Jeho ambicióznost, touha po moci a vládou nad lidmi, společně s absencí svědomí vede k jeho prudkému vzestupu na společenském žebříčku. Co na tom, že většinu situací, které takříkajíc zachránil, nejprve sám zinscenoval…

A tak život v Gormenghastu začíná podléhat jednomu mladému a zbytečně chytrému výrostkovi. Sídlu se to nelíbí a dává to najevo po svém. Osudy jednotlivých postav, které jsme doposud sledovali převážně odděleně, se začínají proplétat, ale jen tak, jak jim to Koncíř dovolí…

Vrtošivost

O celé sérii se v anglicky mluvících zemích hovoří jako o takzvané „whimsy“ fantasy. Volně by to dalo přeložit jako „vrtošivá fantasy“ nebo „rozmarná fantasy“, což je velice příhodné. Občas totiž máte pocit, že se věci dějí náhodně a nikdo nad jejich uskupením do děje nepřemýšlel. Najednou se tu objeví kůň plavající v nádrži na jedné z mnoha střech, pak je tu padlý strom, pavučinový sál, … o postavách nemluvě. Každá postava je pořádné individuum, a tentokráte to není myšleno pochvalně. Každý obyvatel gormenghastských zdí má nějakou „vadu“, ať už se jedná o fyzickou či duševní výstřednost nebo nějaký defekt. Sám rod Žalů musí být geneticky zdegenerovaný, čemuž napovídají i Titovy albínsky fialové oči.

Věci se zde prostě velice často dějí bez rozmyslu. Nebo ho alespoň hned na poprvé nevidíte. A po hlubším zamyšlení musím konstatovat, že totéž chvílemi platí i pro jazyk knihy.

Hra se slovy

Když se to vezme kolem a dokola, děje v knize zase tolik nenajdete. Ano, odehrává se tu spousta komorních dramat jednotlivých osob, které se na tak velkém panství ani moc nepotkají, ale děje, který by je spojoval, je poskrovnu. Kniha je plná atmosférických popisů či vhledů do myšlení postav. Hodně prostoru se věnuje malebnému, nebo naopak hrozivému, popisu počasí, místností a okolní přírody. Tyto popisy dokážou vyvolat obrazy, to beze sporu, ale chvílemi jsem se přistihla, že prostě nevím, o čem to autor vlastně mluví a smysl celé stránky si odplul někam do neznáma. Úžasná slovní zásoba je v takových chvílích někdy na škodu, neboť autor sice popisuje s vytříbeným vkusem a co nejemotivněji, ale občas to přehání a jako čtenář se můžete snadno ztratit.

Kniha není čtenářsky nijak zvlášť přívětivá a myslím, že mnoha lidem do vkusu nesedne. I já sama bych někdy volila jednodušší věty, méně přirovnání a atmosféry a přidala bych trochu děje, protože ani na něm není nic špatného – dějové scény jsem si vyloženě užívala a zhltla je během chvilky.

Udržet nad touto knihou pozornost je v některých chvílích opravdu vyčerpávající, proto rozhodně nedoporučuji číst ji v MHD nebo rozkouskovaně o školních přestávkách a poledních pauzách. Kniha bude vyžadovat vaši pozornost a soustředění, a když to vydržíte, ponoříte se do hlubin gormenghastského panství a odhalíte jeho tajemství… Anebo taky ne.

Zdroj obrázků: legie.info

Nakladatel: Argo
Překlad: Dominika Křesťanová
Rok vydání: 2004
Počet stran: 388
Provedení­: hardback

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply