Ano. Draci. Ty já ráda! Když mám tedy možnost vidět film o těchto bájných stvořeních, proč po něm nesáhnout, že? Avšak… co na to jen říci. Budu upřímná a vezmu to pěkně popořadě.

Hned v prvních sekundách filmu se mi obličej svévolně stáhl do podivného ustrašeného úšklebku, korunovaného ještě kousíčkem zděšení a odporu. Proč? Protože mi k uším dolehla slova, která snad ani nebyla hodna začátku filmu. Dobře, přiblížila děj (pokud tu tedy vlastně nějaký vůbec byl), ale to bylo asi tak vše. A pak celý snímek, a to byla největší rána, pokračoval ve stylu nemálo rozdílném.

Děj, který se točil… no jo, to je právě to. On se vlastně netočil kolem ničeho. Žádnou pořádnou strhující  zápletku jsem tu ani se silnou lupou nenašla. Možná jen náznaky.  Že by záchrana království před nastolením tyranské vlády? Nebo snad láska? Anebo dokonce změna jedné z hlavních postav ze zlodějíčka na rytíře? Klišé, klišé, klišé! A ještě ke všemu téměř nic nebylo dohráno do konce. A pokud ano, ten konec byl předvídatelný ještě před tím, než začal začátek. Postrádala jsem jakoukoli pointu, nebo něco, k čemu by příběh směřoval. Takhle jsem to vnímala jen v útržcích stylu: boj, láska, boj, smrt, vítězství, láska. Situace se objevovaly a zase mizely bez ladu a skladu. A když už to konečně vypadalo, že příběh dostal nějaký směr, pak věc, která by se dala stokrát (ne, tisíckrát) lépe využít a rozehrát, byla nakonec úplně opomenuta a zadusána hluboko do země. Možná bych u jiného filmu řekla, škoda, ale u tohoto to není možné. Bylo by to zbytečné

plýtvání slovy. A navíc, když je to tedy film o dracích, kde ti draci pro pána krále jsou? Co to tu teď říkám, že? Ale ano, už je to tak. Ve filmu Dračí doupě se drak vlastně téměř vůbec neobjevil. Že tam byl pár minut na začátku? A co…, a že byl na konci? Tam se možná režisér Courtney Solomon snažil absenci zvířete, které se objevuje v názvu, nahradit a udělal obrovskou dračí bitvu, kam narval tolik draků, až z toho oči přecházely. Ale proč? Podle mne tedy naprosto bezdůvodně.

Možná si teď řeknete, že třeba alespoň hudba by tomu mohla pomoci. Ale no tak, buďme realističtí… nemohla! A ani také nepomohla. Takhle neposlouchatelnou a jednotvárnou (a ještě ke všemu v každém případě naprosto nehodící se), jsem ještě u žádného filmu neslyšela. Vyloženě mne rušila. Nebýt jí, možná by to bylo koukatelnější.

A co třeba herecké výkony? No, myslím, že odpověď už znáte. Nezajímavé, nudné, nicneříkající. Snad jen Jeremy Irons, který si zde zahrál hlavního „záporáka“, byl trochu výraznější postavou. Ale jinak… A pokud jde o český dabing, tak ten byl naprosto odpuzující.

Možná jediné, co bych mohla pochválit, jsou některé výroky, které zde padly. Ale ty zkrátka snímek nezachrání. Komedie. Ano. Fantasy komedie. To je myslím nejpřiléhavější přirovnání. No, sečteno podtrženo, klidně se na film podívejte, avšak upozorňuji, jen na vlastní nebezpečí.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jsem mladá dívka s duší umělce, která se snaží zapojit do jakéhokoli uměleckého dění. Miluji hudbu, a to hlavně operu. Ráda a často unikám do své vlastní fantasie. Z toho částečně plyne, že jsem také snílek. Ovšem ne snílek v pravém slova smyslu...

Leave a Reply