X-Hawk: Zpěv lamie

Jan Hlávka

Tak je tu už druhý díl protisérie k Agentu JFK, tzv. pohled z druhé strany. Tentokrát poteče krve, a nejenom jí, mnohem více než v úvodním díle, jestli to však stačí, posuďte sami.

Jan Hlávka není žádný nováček v sérii JFK a jeho příspěvky patří k tomu lepšímu v ní. Nyní se jako druhý pouští i do nově načaté série X-Hawk. Je téměř jisté, že Toma Fenyho a jeho nadmíru chytrého, telepaticky mluvícího kocoura Matesa si oblíbíte. Avšak toto plus je bohužel zároveň i mínus. Bude dost záležet z jaké strany a s jakým očekáváním ke knížce přistoupíte.

Místo agentů drsňáků – JFK či Vincent Vega – má všechno na starosti obyčejný agent Tom Feny a jeho trochu neobyčejný, telepaticky komunikující kocour Mates. Už při příchodu Tom zjišťuje, že kromě svého úkolu se budu muset potýkat i s místní podivnými pravidly, které nastavil plukovník Gilanni. Vše je však přerušeno příchodem něčeho, co sem v žádném případě nepatří – lamie, jejíž jediným cílem je zničit základnu agentury.

Tom Feny nevyniká jen jako sympaťák, ale pro čtenáře se stává přitažlivější i svou přirozeností. Koho už tak trochu omrzel conan Kovář a jeho nepřemožitelnost, bude potěšen, protože Tom je sice agent Průzkumné divize, ale jinak zcela obyčejný člověk, který odhaluje svůj strach a nedokáže často zakrýt své pochyby. Nadto místo bouchačky dává přednost slovu, což u Agentury dost překvapí.

Ani kocour Mates za svým „pánečkem“ nezaostává a svým, jak jinak, kočičím myšlením a také telepatickým ovládáním se s

tará o slušnou část zábavy. Ta je ještě znásobena situacemi, kdy Feny telepaticky ptajícímu se Matesovi musí odpovídat obyčejně slovně. Jistě si dokážete představit, co to znamená, když jsou v blízkosti další lidé, nic netušící o kocourových schopnostech, navíc třeba ne ve zrovna dobré náladě a Feny se jim opovažuje „drze odpovídat“:)

Do třetice, ani třetí hlavní „postava“ – lamie – není ničím nudným. Ani být nemůže, pokud má důstojně zastupovat X-Hawkovu stranu. Ona je tím pravým strojem na zabíjení, tím chaosem, tím neznámým strachem, po němž lze vidět pouze spoušť, protože málokdo, kdo ji uvidí na vlastní oči, může o tom ještě vyprávět. Jenže má vady na kráse. Její chování vyhlížející jako bezohledné jdu si za svým, kdo mi stojí v cestě, toho smetu, na konci knihy naráží na nepřekonatelnou bariéru – která je tvořena čím?

Předcházející nemilosrdné vraždy ani armagedon rozpoutaný ve městě nemohou ve výsledku soupeřit s ne úplně pochopitelným jednáním lamie a utvořit tak z ní bezcitné zlo, očekávané od X-Hawka. I když teče více krve než v prvním díle, závěr všechno stírá.

Již v tom, že v knize první roli hraje Tom a až pak o něco menší, druhou, hraje lamie, není něco dobře. Přece od série X-Hawk očekáváme zejména pohled z druhé strany, jak může být hlavní postavou někdo z agentury? Když bych to srovnal, myslím, že té druhé – X-Hawkovské strany – je tam asi tolik, jako v díle Stíny Camelotu Agenta JFK, nevidím tedy důvod, proč kniha nemohla být zařazena tam.

Bude hodně záležet, jak jsem zmiňoval, jestli se pro vás dobře vyvedené postavy stanou tím základním kamenem tohoto dílu, což nemusí být nijak nepravděpodobné. Mají na to. Pokud však chcete pořádně temný, neveselý příběh, nedočkáte se a postavy na tom nezmění nic.

Spoutané emoce

Mikropovídka od Libora Machal na závěr nasazuje korunku předešlému příběhu, co se týče stylu. Přestože je nám představen záporák každým coulem, který má na svědomí nemoc zabíjející miliony po celém světě, nakonec ani on nedokáže odolat svému svědomí a poddá se.

Na jednu stranu můžeme být rádi, že „dobro“ stále vítězí nad „zlem“, ale na stranu druhou, kdo by chtěl o tomto číst v sérii, která chce být temnou? Na pořádného záporného hrdinu bez skrupulí, který nebude mít slitování s nikým!, a který svůj cíl opravdu odkrouhne, musíme dosud čekat.

Hodnocení: 50/(60) %

Zařazení: 2. díl série X-Hawk
Dílo:  X-Hawk: Zpěv lamie, Spoutané emoce
Autor: Jan Hlávka, Libor Machala
Nakladatelství:  Triton (2012)
Vydání: první
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Obálka: Petr Vyoral
Počet stran: 192
Cena: 169 Kč (pro členy Trifid klubu 129 Kč)

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

5 komentářů

  1. Aiwendil

    Ano, Framon Dotchi spadl do archetypu pana Žamboch… ale byl to příběh o něm, o někom z druhé strany. Měl dostatek místa a prostoru.
    Zde se lamie, ne že by nebyla dobře vykreslená, musí dělit o místo s Tomem, který dokonce hraje první housle. Přibližně stejný poměr střídání „stran“ měl i zmiňovaný JFK 25… Pravda nevystupuje tu Kovář.
    Cíle splněny na 100 % nebyly, část osazenstva základny přežila a ani samotné zničení základny nebylo zcela potvrzeno, i když ani vyvráceno, otevřený konec nechává reálné obě možnosti. X-Hawk pro mě odejde s důstojností, ale mě nepřipadne na takového velikána dostačující (zjednodušeně řečeno; na konci je připojeno prostě jen pár řádků, které ukazují, že navzdory tomu, že všichni nejsou mrtví, X-Hawk neprohrál. Což se asi ani moc stát nemůže, protože on nemůže být srovnáván s jedinci, kalkuluje totiž na tolika rovinách a o tolik víc napřed, že když jedno nevyjde, stejně aspoň něco vyzíská, tvář neztratil). Určitě to může být, a podle mě je, ovlivněno tím, že autor příběh původně nezamýšlel vůbec pro tuto sérii.
    I příběh je temný (ani v recenzi to nepopírám, i když jen po zběžném čtění to tak nemusí vypadat), ale ne pořádně, já čekám a přeji (první díl v tomhle uspěl tedy ještě méně), naprosto, absolutně temný, kde naděje či jiskra úspěchu budou nemilosrdně zašlápnuty v prach – tady je to velmi dobře ukázené při tom bouřkovém armagedonu, ale mě chybí ten „správný“ finiš.
    Možná na to ještě nepřišel čas a je vidět, že asi spíš většina čtenářů dychtí po temném příběhu, kde však přece jen neumřou všichni. Možná jsem sám, kdo by dokázal odepsat i sympatického Toma (opravdu s Matesem jsou parádní dvojka, doufám, že jsem je neviděl naposledy), jsem přesvědčen, že by to byla pořádná facka pro čtenáře a samozřejmě nejsem otcem tohoto hrdiny, dozajista je pro mě podstatně lehčí vyslovit a představit si to než pro autora. Ale účel by splně byl, u takovéhle lidské, nijak supermanské postavy, by nejeden zatrnul, přesto nejsem jist, jestli by víc čtenářů radši knížku nehodilo do kouta – jak si to autor mohl dovolit? Jenže u temných sérií se musí počítat i s tímhle.
    Dělba dobro/zlo, je dost problematická a dnes velmi ošemetná, ale zrovna tady se poměrně dobře dá označit X-Hawk za zlo a Agentura za ochránce dobra, samozřejmě u jednotlivců to je jinak, ti vždycky myslí spíš na sebe a nějaký vyšší principy je moc nezajímají, ale v základu jsou tu dva protipóly.
    Děkuji za reakce, nechci být považován za někoho, kdo tupě jde vpřed, i když ostatní kříčí, že je to nesmysl. Snažím se stát za svými názory, podkládat je tím, na čem jsem je stavěl.

    • Elinor

      O přežití osazenstva základny v zásadě nešlo, pokud jsem pochopila dobře. Hlavní bylo „vnést strach do srdcí nepřátel“ – buď tak, že část (možných způsobů je povícero) přežije a bude tato forma svědectví, nebo potom výsledky agenturního vyšetřování.

      Pokud jde o rozdělení stran…
      Zrovna TOHLE bych si netroufla říct. Agentura je… dobro? Proč by měla být? Můžeme diskutovat, jestli je větší nebo menší zlo, nebo spíš, pro jak velké procento světů je menší zlo, ale jako dobro bych se ji zatraceně bála označit. (Podobný problém mám ale i se Stráží času Paula Andersona 🙂 ).

      (ještě bych se k tomu ráda vrátila, nicméně v tuhle chvíli už musím na autobus směr noční 🙂 )

      • Aiwendil

        No Agenturní cíl je jasný = udržovat rovnováhu, v případě problémů i zachraňovat; tj. skoro jasná světlá strana. V protikladu k tomu je použití někdy velmi zvláštních metod k dosažení cílů, ne zrovna férové jednání některých členů Agentury, „korupce“ prorůstá všechny velké „společnosti“ bez rozdílů, ale primární cíl je jasný = chránit.
        Série JFK je vystavena na modelu dvou stran. Není to sice Pán prstenů, kde je to přímo označíme Saurona za zlo a Společenstvo za dobro, i když i tady je Saruman, který se trochu vymyká zařazení a i na straně dobra byl např.: Boromir, který „zklamal“, ale stejně je to jasné. Tady není pět možná víc králů jako ve Hře o trůny, kde se dá říct, co armáda to životní přesvědčení a názor, tam těžko řekneme, ty jsi zlý a ty ne, ale stejně asi i tam si divák/čtenář (já jsem zatím jen divák) asi označí Lannistery za „zlejší“ a Starky za ty „lepší“, ale to už je jiná diskuze.
        Úlohu Agentury vidím jasně dobrou, to jak se k tomu dopracovává, její efektivitu a nejvyšší špičky v ní už je něco jiného.
        (Vypadá, pokud budu stíhat, že zkusím napsat i nějakou dorecenzi; konečně pořádná diskuze, ale nemyslete, že mím záměrem bylo strhnout nějaké dílo)

  2. Aiwendil

    Tak to by vysvětlovalo mnohé. Hlávka umí psát příběhy, ale v tomhle případě zařazení knihy nebylo zcela vhodné. Když je to dílo nějaké série, tak by to tam mělo zapadat a opravdu tady, v porovnání s minulým dílem, nebyl v první roli záporák, přece jen Tom byl před lamií. Jinak Tom a Kocour jsou super dvojka, ale radši bych to zařadil už do JFK. Vždyť i v JFK 25 Soumrak Camelotu se střídají postavy z Agentury i od X-Hawka, takže i v tomhle porovnání by tento díl mohl být zařazen tam.
    Shrnuto, viz výše, jde o zařazení díla do série, kvalitě příběhu nic nevytýkám, i když jsem tomu věnoval možná až příliš prostoru, ale pro mě to prostě není pořádný X-Hawkův příběh a zrovna tady to očekávám. Taky to tak uvádím v poslední odstavci: „Bude hodně záležet…“

  3. Lmslaver

    Jak už se Jan Hlávka zmiňuje na svých webových stránkách, Zpěv Lamie nevznikal plánovaně jako další díl Agenta X-H, ale jako rozrostlá povídka o Tomovi a kocourovi. I přesto si myslím, že do zmíněné série zapadá dost dobře. Dává poměrně dost prostoru X-Hawkovi (nebo jeho vyslanci – Lamii), zobrazuje nám zase trochu jinak svět Agentury a nevystupuje zde neohrožený JFK. Nejdůležitější ale je, že to je čtivý příběh, který připoutá čtenáře na prvních stránkách a nepustí jej až do poslední věty.

Leave a Reply