Celých devatenáct let se Jonathan Rebeck skrýval před světem za hřbitovními zdmi a svůj domov si potají zařídil v dávno opuštěné hrobce. Rozmlouval s nebožtíky na jejich cestě, kamkoliv vlastně duše zesnulých putují, poskytoval jim útěchu, vyslechl je a občas si s nimi zahrál šachovou partii. Ovšem samotářský život pana Rebecka je náhle narušen. Mezi dvěma duchy rozkvete nečekaný milostný vztah a i on sám je stržen do víru života. Za pomoci cynického mluvícího havrana a tajemné hřbitovní stráže se čtyři lidské duše naučí skutečnému rozdílu mezi životem a smrtí a učiní rozhodnutí, jež ovlivní jejich osudy vskutku na věčné časy.

Jedná se o knižní debut amerického autora Petera S. Beagla, s nímž jsme se seznámili prostřednictvím knihy „Poslední jednorožec“. Jelikož byla jeho první kniha přijata s rozpaky, dočkali jsme se jí na našem trhu až nyní – v roce 2011 nám ji dopřálo nakladatelství Argo ve spolupráci s nakladatelstvím Triton, v příjemně upraveném hardbacku s vkusnou a decentní obálkou.


Hned zpočátku si musím postesknout nad tím, že „Poklidné a tiché místo“ není tak dobré jako „Poslední jednorožec“. I když slovo dobré zde možná není tak úplně na místě, řekněme, že je tato kniha… jiná. Nenajdete zde humor, a pokud ano, zasmějete se mu, ale víte, že je to ryzí cynismus hrdinů, z něhož cítíte zatrpklost. Celý příběh je prodchnut zasmušilostí a hořkostí. Kde se tyto pocity vzaly v samotném autorovi, který je ve svých devatenácti letech dokázal vystihnout s takovým citem a tak detailně, je pro mě záhadou… Hrdinové sami se sebou polemizují, filozofují a nevěřícně nad sebou kroutí hlavami. Některé myšlenky opravdu působí chytře, cítíte z nich zkušenost…, ale nejsou přemoudřelé. Když už jsou monology hrdinů příliš dlouhé, objeví se na scéně havran, který je rázně utne a jejich míru sebelitování vrátí do snesitelných kolejí.

Kromě toho, že autor poukazuje na některé nesmyslnosti života – „plýtvání“ časem nad zbytečnostmi, dělání si vrásek kvůli malichernostem a neschopnost vychutnávat si život, který nám už nikdy nikdo nevrátí – nám také nastavuje zrcadlo. Jeho hrdinové totiž smýšlejí tak, jako někdy každý z nás. Myslí si, že jsou moudří, dávají na odiv své pózy, tvrdí o sobě, že jsou empatičtí a rádi pomáhají ostatním, domnívají se, že jsou dobří a jedineční… Ale ve slabé chvilce si přiznávají, že to nedělají proto, že by takoví ve skutečnosti byli, nebo chtěli být, ale proto, že chtějí, aby je takové vidělo okolí. Ve skutečnosti čtou knihy jen proto, aby vypadali moudře a ne proto, že jim to přináší potěšení; tváří se empaticky, protože jim samotným v životě nic nezbylo… A nakonec uznávají, že i tato přiznání jsou svým způsobem hraná. Ale ve smrti již není třeba lhát si do kapsy, není třeba lpět na životě.

Autor nám ukazuje, že nemá smysl nic si v životě nalhávat, že nejdůležitější je upřímnost k sobě samým. Jeho hrdinové si hledají cestu jeden k druhému, i sami k sobě, ke svému pravému já. Zjišťují, že mají spoustu špatných vlastností – závist, hluboko ukrytou nenávist či zbabělost, ale musí se s tím naučit žít.

Jazyk není tak živý a hravý jako u „Posledního jednorožce“, naopak je pomalejší, těžší a padá na vás z něj melancholie na každé stránce. I když je ale odlišný, dokáže stejně dobře vyvolat patřičnou náladu, a to je hlavní. Jako Beaglovy další příběhy (snad se jich brzy dočkáme i v českém překladu), stojí i „Poklidné a tiché místo“ hlavně na atmosféře a na vztazích mezi postavami. Oboje do sebe zapadá a společně tak tvoří celek plný pochmurných krás hřbitova a nalezení konečného smíření se vším, i se sebou samým…

Příběh o naději, že smrtí vše ještě na chvíli nekončí a že i mrtví mohou naučit někoho žít, ve vás po dočtení zanechá jakési zamrazení, kterého se ještě chvíli nezbavíte.

Zdroj obrázků: legie.info

Nakladatelství: Argo, Triton
Překlad: Veronika Volhejnová
Obálka: Tomáš Kučerovský
Redakce: Jolana Čermáková, Hana Musilová, Milan Dorazil
Rok vydání: 2011
Počet stran: 216

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply