Je čím dál chladněji. Studny Moci slábnou a Noc získává na síle. Piper Hecht ve zdraví přežil souboj se Zástupci a stal se velitelem křížové armády Sublima V. Okolo trůnu Grailské říše se stahuje síť intrik.

Hechta podporuje legendární čaroděj Cloven Februaren, jenže i pro něj je obtížné poradit si s dávnými bohy, kteří stále touží využívat lidské osudy k vlastním cílům.
Mnohozápletková rychlá akce se opět odehrává ve světě, překvapivě podobném našemu a odhalujícím základy mechanismů moci.

„Pán tichého království“ je druhá kniha trilogie „Zástupci noci“ a navazuje těsně na události z konce prvního dílu.

Tam jsme se z popudu patriarchy vydali na trestnou křížovou výpravu. Naše země se vydala úplně ze všeho a ještě jsme se zadlužili všem s námi sousedícím státům… Ale jak se zdá, nestačí nám to. Příběh krásně ukazuje, jak půlku světa dokáže položit na lopatky jeden jediný člověk ve vedoucí funkci, který to nemá v hlavě úplně v pořádku. I když to je sporné – největší potížista knihy to možná má v hlavně srovnané a jen trpí smrtelnou dávkou sebevědomí… Ať tak či tak, všem hrdinům svými rozhodnutími pořádně ztěžuje život.

Els Tag, vystupující pod jménem Piper Hecht, je tak posílán takříkajíc od čerta k ďáblu a kromě toho, že musí řešit patriarchova rozhodnutí, která se ho jako velitele jeho vojsk velice úzce dotýkají, je zároveň uvězněn mezi politickým mlýnkem na maso v podobě vládnoucích rodin Brothu. A kdyby měl náhodou čas se nudit, stává se obětí jednoho pokusu o vraždu za druhým. Alespoň už má ale ponětí o tom, proč je tolika lidem trnem v oku.

Oproti předchozímu dílu jsem si všimla změny ve způsobu vyprávění. Těžko říct, do jaké míry je to prací autora a do jaké prací překladatele. Text byl živější, vysvětlovací pasáže, kdy nám autor objasňoval zákulisí intrik nebo politickou historii, byly kratší. Některé události nám tentokráte vysvětlily postavy, což osobně beru jako plus, protože pak tyto pasáže nepůsobily natolik nudným dojmem jako v předchozím díle. I tak zde ale bylo „násilně“ vložených vysvětlovacích scén větší než malé množství, a kniha tak opět působila zmateně, nedržela pohromadě a některé její pasáže mohly čtenáře ubíjet (troufám si tvrdit, že některé čtenáře i přemohly…). Je tu ovšem o něco více akce, i když se jedná většinou jen o „drobné“ půtky někde v hospodě nebo na cestách, což text sem tam oživí.


Musím také podotknout, že mi v některých momentech nesedl překlad. Druhý díl byl svěřen někomu jinému a je to znát. Možná, že tento překladatel je důvodem toho, proč kniha šlape lépe než její starší sestra, ale je také původcem změny jmen, na což jsem jako čtenář háklivá. A to i v případě, že je změna ještě relativně malá. Například se z hraběte Raymonda Gareta stal hrabě Raymone Garete; z obyvatelů Conneku už nejsou Connekťané ale Connekčané… Podobných změn je v textu více.

Není pochyb o tom, že Glen Cook napsal rozsáhlou a propracovanou sérii. Napsat ji bylo určitě velice obtížné. Jako autora ho obdivuji, protože udržet pohromadě tolik intrik a postav (hlavních, vedlejších i zbytečných) je zajisté velice náročné. Jenže náročné je to i čtenářsky a chvílemi to na mě působí, jako by na tento fakt autor nebral ohledy. Mylně se domnívá, že když napíše sérii o počtu takřka dvou tisíc stran (knihy jsou obsáhlé, takže toto číslo není přehnané), musí nám neustále předkládat nové a nové postavy a lokace. Opak je pravdou. Jako čtenář jsem se v postavách ztrácela, místa jsem si nedokázala zařadit a intriky na mě působily po čase nudně – to je u mě čtenářsky velké mínus.

Ano, autor má sice vše promyšlené a propracované do nejmenších detailů, intriky a spiknutí jsou v důsledku opravdu brilantní, ale obávám se, že to Glen Cook nakonec neodhadl. Dal tam všeho moc a brilantnost a příjemné detaily se ztratí pod nánosem suše vyprávěných událostí a i drobná akce se vytratí někam do ztracena a celý děj pak působí dojmem, že se tam vlastně nic neděje. Jak jsem psala již v recenzi na předchozí díl – spousta věcí je reálných a je jasné, že nemůžeme být svědky každého boje, alespoň občas nějaký adrenalin by to chtělo čtenářům do žil nalít…

O tom svědčí i fakt, že třetí díl „Zástupců noci“ u nás nikdy nebyl vydán, neboť se zde sérii nepovedlo získat si dostatečnou čtenářskou základnu…

Pane Cooku, máme vás rádi, ale příště napište něco více stravitelného… něco pro širší vrstvu čtenářů…

Zdroj obrázků: legie.info

Nakladatel: Brokilon
Překlad: Robert Čapek
Obálka: Raymond Swanland
Redakce: Robert Pilch, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2009
Počet stran: 616

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply