A co tam dělal?
Tam u tramvajové stanice,
kde nachází se Joštova ulice.
V knihkupectví Knihy Dobrovský,
podepisoval davům fanů knihy svý.
A to nebylo vše.
Po krátkém šermířském představení,
jsme naslouchali autorovu povídání.

Snad těmito pár verši by se dal popsat hrubý nástin celé jeho návštěvy v Brně, ale pojďme se na tuto akci, v ojedinělém datu 29. 2., podívat se trošku podrobněji.
Od čtyř hodin měla probíhat autogramiáda, která se kvůli zpoždění pana Červenáka o pár minut posunula, ale jinak vše probíhalo podle plánu. V duchu jsem si říkal, že hodina na podepisování je až příliš, a že vystoupení šermířů SHŠ Lucius plánované na 17 hodin se posune.

 

 

 

 

 

 

 

Autogramiáda.

Červenák poprvé podepisoval i Kindle.

Opak byl pravdou, lidí sice po čtvrté tolik nebylo, ale po půl hodině jich vůbec neubylo, přestože už nejedna desítka se mohla těšit ze spisovatelova autogramu. Později při besedě se nám autor svěřil, že: „Dnes jsem poprvé podepisoval Kindle.“ Nakonec však řada prořídla, až se úplně vytratila, a Juraj byl propuštěn.
Nadšeně jsme potom zhlédli představení šermířské skupiny Lucius. Sice trvalo prakticky jen pár minut, souboje byly rychlé, na druhou stranu se před nimi skláním, protože prostor, který měli k dispozici, nebyl o moc větší, než běžný pokojík. A jak Červenák po vystoupení moudře poznamenal, zatímco všichni účinkující těžce oddechovali, nějací organizátoři kdysi chtěli po jedné šermířské skupině, aby se tak bojovalo tři čtvrtě hodiny – ti vůbec nevěděli, co to znamená šerm.

 

 

 

 

 

 

 

Šermíři.

Pak konečně začala očekávaná debata, kdy autor ochotně odpovídal na všechny dotazy a nejednou – od vedoucího knihkupectví – na netradiční dotazy (“Věříte v/provozujete magii?”).

Pět stran za den je úspěch.

Když byl dotázán, kolik toho tak za den napíše, když dokáže chrlit v docela slušném tempu takové bichle, odpověděl překvapivě: „Tak 2-3 strany za den. Pět stran za den je úspěch.“ Samozřejmě to myslel i s různým přepisováním, upravováním atd. Máloco zůstává v takové podobě, jak to napíše poprvé.

 

 

 

 

 

 

 

Juraj Červenák při besedě.

Nemohla nepadnout otázka na to, zda jej baví historie, zda historické podklady hledá při vytváření příběhu, anebo už dlouhou před ním. Směřované zejména na jeho poslední dílo Ďáblovu pevnost, potažmo celou trilogii Dobrodružství kapitána Báthoryho. Prozradil, že sehnat někdy některé informace je téměř nemožné a je to i o štěstí, když třeba jednu zapomenutou knihu, kterou mu doporučila Františka Vrbenská, našel za pár dní v antikvariátu…

…na ruském internetu najdete téměř cokoli.

Ještě v této souvislosti dodal, že kromě knih hojně využívá internetu, kde se dá mnohdy najít mnoho zajímavých a cenných informací: „…na ruském internetu najdete téměř cokoli, když tam někdo něco vydá, tak je to i na internetu.“ Vtipným dovětkem zakončil: „Tím zdravím všechny piráty, kteří mě čtou.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nakonec se objevil i dvorní nakladatel Červenáka – Robert Pilch.

Litoval jsem, že jsem nemohl zůstat až do úplného konce, ale i tak jsem byl rád, že jsem zblízka viděl a mohl trochu více poznat jednoho z předních česko-slovenských spisovatelů.
Netvářil se podle toho, ani se tím nehonosil. Normální pozitivní člověk, který má rád dobrodružné příběhy (především ty fantastické) a píše oddechovou literaturu, jak ji sám nazval.

„…sci-fi sa díva skôr do budúcnosti, fantasy skôr do minulosti…“

Kromě mých fotek můžete ještě mrknout na facebook knihkupectví nebo na rajče, kde jich je ještě mnohem více.

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Leave a Reply