Dalším popcornovým snímkem tohoto roku je rodinné drámo s podtitulem Hněv Titánů. Jednička, která byla blockbustrovou, značně poupravenou verzí původního filmu, rozpoutala hodně boje mezi obecenstvem. To už dvojka neudělá, protože tentokrát dobře víme, na co jdeme. Jdeme na výživnou porci perfektních efektů, dechberoucí pohledy do krajiny, skvělou výpravu, slabší dialogy a neoscarové výkony. Ale čert to vem. Tohle bylo první 3D od Avatara, které mně jaksi zaujalo. K dobru se musí navíc nechat, že film si dělá legraci ze svého prequelu a že mu to nějak jde.

Příběh se odehrává nějaké to desetiletí po Souboji a z našeho milého Persea je taťka. Synka Helia vychovává sám, jelikož manželka Ió z nějakého nám nevysvětleného důvodu zemřela. Nějak konečně musela přijít na scénu Andromeda, to těm starým řečkým bájím a pověstem přece jen nakonec dopřáli. Sam Worthington jako Perseus tentokráte mírně zešpekatěl a nechal si narůst kučeravou trvalou. Rybolovu se se zarputilostí pitbula věnuje stále. Překvápko co?

Jak už to tak bývá, klid nikdy není napořád a to hlavně ten, který je časově vymezen pro hrdiny. Lidé přestávají věřit v bohy a toho využívá praotec všech bohů, sám Kronos. Hodlá se osvobodit a to tak, že s velkou pompou a zničením jednoho světa navíc. Ani se nedivím, kdyby mě zavřely vlastní děti do lochu, tak bych to pak taky vzala ručně stručně. Půda pro průšvih jako dělaná, tedy začínají soukromá dramata bratrů Dia, Poseidona a Háda a samozřejmě i jejich ratolestí. A tak se všichni spolčují, odspolčovávají, pláčou si na ramenech, hlásí a odpouštějí si hříchy mládí. Vy se sem tam zasmějete a hlavně uhýbáte vší té suti, která na vás padá.

„A vo tom to je!“ jak pravil klasik. Hněv Titánů je opravdu o efektech a 3D, které je natočené pro tenhle rozměr. Z plátna na vás pořád něco lítá, padá a drští pyroklastický materiál.  Příšerky jsou tak, jak je popisovali v knížkách a Kronos… K pomilování. Zkrátka peněz se v tom utopilo hodně, ale využity byly rozhodně dobře.

Film režíroval Johnatan Liebesman a co se hereckých výkonů týče, nutno říci, že to opravdu není žádná sláva. Dotkněme se tedy toho zajímavějšího. Worthignton je stejný buldok jako vždycky a jeho Andromeda, Rosamund Pike, hraje hrozivě mizerně. Nic jí neodpouštějte, ani ten perfetkní účes a sexy zbroj vás nesmí obměkčit. Kámen úrazu vašeho vkusu je, že pak se podíváte na Dia (Liam Neeson), Háda (Ralph Fiennes) a Héfaista (Bill Nighy) a vidíte, jak si to tihle mazáci stříbrného plátna zatraceně užívají a zkrátka všechny ty ostatní blbosti, která ve vás probouzejí vnitřního titána, pozapomenete. Protože, kdy si zase zahrajou na bohy a budou moct hrát tak totálně o ničem. Hudební podkres měl na starosti Javier Navarette a nemůžu si pomoct, Faunův labyrinth se mu povedl značně lépe. Hudba nebyla mimo, ale nenadchla mě. Možná je to taky tím, že Guillermo del Toro uměl poručit. A abych nezapoměla, Bubo byl opět jen jako kus šrotu na hromadě jiného šrotu. Nevíte jestli brečet nebo se smát? Užijte si to 3D.

Když se může Twilight srovnávat s Hunger Games… Neevokuje vám tahle scéna z Hněvu něco?

Komentáře

komentářů

About The Author

Hi! I'm Jayne. Get over it.

4 komentáře

  1. Walome

    S recenzí souhlasím, taky jsem se pobavil. 3D efekty jsou tentokrát rozhodně vidět a už to je příjemná změna oproti ostatním filmům.

    Herecké výkony „what his face“ z Avatara jsou stejně úděsné jako zbytku ancáblu a vedle všech těch bohů (jak antických, tak hereckých) vypadají o to komičtěji. Připomíná mi to všechny ty Ulice a Cesty domů, kde herci hrají a „herci“ se snaží hrát, že umí hrát.

    Na filmu bych jen ubral těch rodinných vsuvek s malým Heliem, jinak jsem se bavil. Jen mě zajímá, co se bude dít ve trojce.

      • Jayne

        Jak? Jí ty šípy pak vyrenderovali 😀 nad tím už se nepozastavuju, stejně jako jsem přestala počítat náboje.

Leave a Reply