Žila šťastným životem jednorožce, prosta všech strastí a starostí. Ale pak na její štěstí padl stín. Kdo je zlý král Moran? Kdo je strašlivý Rudý býk? Kam se poděli všichni ostatní jednorožci? Pro odpovědi na tyto otázky se jednorožka vydává na dlouhou a strastiplnou pouť, plnou nástrah, zákeřných nepřátel, ale i pomoci z nejneočekávanější strany.

Kultovní kniha amerického autora, předloha pro stejnojmenný film. Příběh věrnosti, vytrvalosti a magie, která opravdu funguje.

Myslím, že ve světě fantasy není nikdo, kdo by o tomto titulu neslyšel. Snad to ani není možné, neboť kniha je žijící legendou. Na vzniku této legendy se z velké části podílel i animovaný filmový muzikál z roku 1982. Všichni o „Posledním jednorožci“ sice slyšeli, ale najde se relativně málo lidí, kteří knihu četli. Těžko říct, zda to je tím, že je kniha poměrně stará a dnešní generace čtenářů fantasy o ni nejeví zájem, nebo tím, že název evokuje dětskou knihu.

A přitom názor, že je to pohádka pro děti, není tak úplně oprávněný. Jedná se o příběh jednorožce (tedy jednorožky), který jednoho dne zjistil, že je na světě sám a rozhodl se přijít na to, kam se všichni jednorožci poděli. Do té doby bezstarostný a do značné míry sobecký tvor se musí postavit mnoha skutečnostem, které jsou pro něj nové a těžko přijatelné. Zažívá mnohá dobrodružství s lidmi, které potká během svého putování a jeho pohled na svět se radikálně mění. Své prsty v tom má i čaroděj Šmendrik, s nímž se jednorožka setkává v magickém zvěřinci mamá Fortuny, což je jeden z nejsilnějších a nejlépe propracovaných motivů celé knihy.

Děti si určitě, především ve zfilmované podobě, užijí putování a situace, v nichž se hrdinové ocitnou. To ale neznamená, že je kniha určena pouze jim. Starší čtenáři si mohou povšimnout neskutečného smutku, který je vložen mezi řádky (a sám autor ho nepopírá). Tento smutek leží nad celým příběhem jako těžký baldachýn, dýchá z každého pohledu či skutku hrdinů a vyjadřuje autorovo vlastní rozpoložení v době, kdy příběh vznikal. A smutek nemůže přebít ani lehký, satirický humor, kterým kniha taktéž nešetří. (Dva dny jízdy odtud nějaký obr lidožrout holduje pojídání vesnických panen. Povídá se, že ho může zabít jedině Veliká sekera hraběte Albana. Naneštěstí byl hrabě Alban jedním z prvních chodů – převlékl se za vesnickou pannu, aby stvůru oklamal – a tak je celkem jasné, kdo má v současnosti sekeru v držení…)

Ač to na první pohled nevypadá, hrdinové jsou stavěni před těžká rozhodnutí a musí se naučit žít sami se sebou, s chybami, jichž se dopustili a které mají dopad na celé jejich okolí. Musí se naučit přijímat zodpovědnost za své činy a musí se smířit s tím, že ne vždy můžete mít v životě to, po čem toužíte. A právě v těchto okamžicích se příběhem smutek valí jako zničující záplavy, které vás hrozí utopit. (Naštěstí se vždy najde situace, kdy se dočkáme odlehčení. Přespal jsem tři noci v Bažině oběšenců a vyšel živý z lesa, kde pohled na květiny vypaluje zrak, a slavíci zpívají jed. Zrušil jsem zasnoubení s princeznou, kterou jsem měl pojmout za ženu – a jestli myslíš, že tohle nebyl hrdinský čin, pak neznáš její matku…)

Této nevyhnutelnosti, někdy snad nazývané osud, si jsou hrdinové dobře vědomi, stejně jako svých úloh v příběhu, v němž se nacházejí, a proto jsou pro ně některé situace ještě náročnější.

Celkové atmosféře knihy napomáhá i jazyk, který je hravý, barvitý, poetický a dokáže ve vás vyvolat patřičné obrazy. Velký dík tedy jednoznačně patří překladateli Michaelu Broncovi, díky němuž jsme si mohli nejslavnější román Petera S. Beaglea přečíst poprvé v roce 1997. V roce 2009 nám nakladatelství Argo připravilo nové vydání, opatřené kouzelnými ilustracemi a také novelou „Dvě srdce“, která nám přiblíží zbytek života hrdinů, s nimiž jsme se seznámili v románu, i když v příběhu pouze sekundují.

Přesto, že mě osobně kniha velice ovlivnila, musím uznat, že není pro každého. V někom může vyvolat dojmy kouzelné pohádky s lehkým humorem a nádherně vykreslenou atmosférou; v někom jiném může zanechat rozporuplné pocity někde na cestě mezi nadšením a hlubokou depresí a někdo může být knihou zklamán.

Sama za sebe říkám, že kniha je poetická, kouzelná a smutná zároveň. Je to kniha, která ve mně vyvolala rozličné emoce – dohnala mě od smíchu až takřka k slzám. A určitě už nikdy znovu neuvěřím princi Lírovi, až bude tvrdit, že ,šťastné konce nelze zažít uprostřed příběhuʻ. Někdy je totiž nelze zažít plně ani na konci knihy…

Příběh jednorožky, která poznala, jaké to je naučit se soucítit s lidmi, žít s nimi a zjistit, že nesmrtelnost může být pořádné břemeno, má jednoznačně doživotní místo v mé knihovně.

Zdroje obrázků: legie.info     vapet.cz          

Nakladatel (nové vydání): Argo
Překlad: Michael Bronec
Obálka: Doug Beekman
Redakce: Martin Šust, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2009
Počet stran: 256

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

One Response

Leave a Reply