John Carter – Mezi dvěma světy

Ještě před promítáním jsem v sobě uzemnila to, že znám předlohu a soustředila se na film. Jako divák, ne čtenář.

Hned v úvodu je třeba zdůraznit, že John Carter je film podle knihy. A že v dnešní době je uvědomění si slov „based on“ velmi důležité. Tatínkem tohoto dnes sto let slavícího sci-fi je Edgar Rice Burroughs.  Ano, přesně ten Burroughs, co má na triku i Tarzana, pána opic. John Carter u nás není žádným nováčkem,  jak by se možná mohlo zdát.  V sedmdesátých letech se tento hrdina bez bázně a Hany dočkal komiksového zpracování v časopise ABC, a to díky kreslíři Vlastislavu Tomanovi. Burroughsovy romány, jak sám říká, v dětství četl pod dekou i pod lavicí, a tak je jako dospělý přiblížil v kreslené podobě další generaci. Za to mu patří neskonalý dík a imaginární smeknutí klobouku.

Část věnovaná osvětě je za námi, a proto k příběhu. Ten je do velmi značné míry uzpůsobem dnešní společnosti a popcornové kultuře. Film má všechno, co po něm současný divák chce. Je podle staré předlohy, je to akční, je tam silný a vzpurný hrdina, je tam krásná princezna, je tam roztomilej čoklík, technika je tam steampunková a jsou tam mimozemšťani. A je to 3D.  Bitevní akce se tu střídá se snesitelnými žvanícími a vysvětlovacími částmi a jaksi nemůžu říct, že bych se během filmu výrazně nudila či musela vzdychat nad nebetyčnou primitivností. Twiligt ságu asi jen tak něco netrumfne. Pořád se bylo na co koukat, svět Barsoomu (Marsu) byl animačně zvládnutý skvěle. No jo Stantone, ty by sis ostudu neudělal.

Co mě nezarazilo, bylo jasné barevné značení záporáků a klaďasů. Že je červená barva „těch zlejch“, věděl už strejda Lucas, ale že by to fungovalo i dneska, o tom se stále nemůžu rozhodnout, co si myslet. Z postav je snadno čitelné, kdo na jaké straně stojí, a řekněme si, že i o Johnovi víte, že nakonec domorodcům bojovat za jejich planetu přece jen pomůže.

Sem tam jsem si nebyla jistá, jestli nekoukám na jistý druh parodie, protože se uprostěd vážných scén najednou objevil vtipný moment, kterému se zasmálo celé kino. I já. Očividně i sami filmaři podlehli nutkání dát nám vědět, že ví, že točí slabodušší věc. Přes tuto plejádu nahodilých vtípků však nakonec instinktivně milujete červoidního „psa“ Woola, který se nedá neoblíbit. Tak škaredej, až je hezkej. Ke kladným postavám můžu říct, že John je přiměřená Mařena a že princezna je opravdu hezká holka. K záporákům, že je to ten typ, kterej je nutně zlej a má z toho potěšení. To ale odpouštím, nejsou první a určitě ani poslední.

Hereckou skvadru měl pod taktovkou Andrew Stanton a nutno mu přiznat, že herecké obsazení pod vedením  hlavního hrdiny v podání Taylora Kitsche hrálo  samo. Pochválit musím věrohodnost  osvalení všech postav. Nikde se na vás nevalí tuny prášků a to je velmi příjemná změna oproti klepajícím se mlíkárnám Chrise Evanse v loňském Captain America.

Film se značně ohání jménem Willema Dafoe, ten chytře nehraje sám za svůj děsivý obličej, ale mluví jednoho z digitálních marťaňů. Pokud zvolíte z nějakého důvodu verzi s dabingem, budete o něj bohužel připraveni.

Plešoun Mark Strong je ten typ záporáka, kterému nějakou tu apokalypsu odpustíte a James Purefoy je sice vedlejší klaďas, ale stále zatraceně super bastard sám o sobě. Úkol princezny Dejah Thoris v podání Lynn Collins je být hlavně za hezkou dívku v nesnázích, což jí jde na výbornou, sic občas docela prkenně a nevěrohodně, ale člověk si zvykne nechtít moc. Ostatně zdaleka není sama. Hlavně, že je hezká.

Co mě na filmu bavilo, byla hudba. Aby taky ne, když ji má na svědomí Michael Giacchino (Lost, Fringe, Star Trek 2009, Super 8). Hned po pár minutách mi bylo jasné, že tenhle film možná neuvidím každý rok, ale ten soundtrack si rozhodně každý měsíc přehraju. Po pečlivém vrývání si do paměti slov „based on“ musím bez váhání přiznat, že film funguje a baví. A že do kina nepůjdu víckrát, neznamená, že si nakonec to DVD nekoupím.

Komentáře

komentářů

About The Author

Hi! I'm Jayne. Get over it.

4 komentáře

  1. Cattaclysm

    Ach jo, přijde mi moc smutná vaše rezignace „ale člověk si zvykne nechtít moc“, „je do velmi značné míry uzpůsobem dnešní společnosti a popcornové kultuře“, „ale že by to fungovalo i dneska, o tom se stále nemůžu rozhodnout, co si myslet.“ Vám (nebo přinejmenším Vašemu podvědomí) se ten film opravdu nelíbil, tak proč to nepřiznat? Proč je nutný zvykat si na špatně natočený filmy a dobrovolně se zahlcovat primitivníma věcma? Dobrý filmy vznikaly dřív, vznikají i dneska, tak nevidím důvod, proč zavírat oči a dávat týhle slátanině 4 hvězdy. Leda že by Vám někdo platil (což si nemyslím)

    • Jayne

      Ano bez dabingu se na něj podívat dá a řekněme si, že kdyby se dalo i bez titulků, tak by to bylo vůbec nejlepší. A to teď vůbec nenarážím na kvalitu titulků. Jen na jejich rušivý element. Ke gramatickým chybám, pokud za ně berete nespisovný styl psaní, tak ten budete muset překousnout. Takhle budu psát i nadále. Doufám, že vás to od filmu samotného neodradí. Hezký MDŽ přeju!

      • Zuzana

        Nespisovný styl psaní a gramatické chyby jsou něco úplně jiného.

Leave a Reply