Anotace: 
Sám na bitevním poli.
Obklopen smrtí.
Obklíčen nepřáteli.
A připraven zemřít.
Drizzt Do’Urden se stal noční můrou orků: osamělý drow, který nemá co ztratit a nemá kam utéct. Sever se pomalu propadá do chaosu a války a jeden temný elf se rozhodl brát to osobně. Bude zapotřebí celé armády, aby ho zastavila.
Lovec tasil čepele a Drizzt už nikdy nebude stejný.

Drizzt dovolil prchajícímu orkovi utéct zpátky do osvětleného tábora a využil povyku k tomu, aby se stáhl do stínů velkého stromu na jeho okraji. Schoval scimitary, rychle přelétl tábor pohledem a napočítal víc než tucet netvorů.

Vyšplhal na strom a poslouchal, jak Unta vypráví o třech orcích, které Drizzt zabil.

„Drow?“ opakovali orci zvědavě a jeden zmínil Donniu, což bylo jméno, které Drizzt slyšel už dřív.

Přesunul se na konec větve, asi patnáct stop nad zemí a skoro přímo nad hloučkem orků. Po Untově historce se otočili ven, ke stínům pod stromy. Drowa nad sebou si nevšimli. Drizzt sáhl hluboko do sebe po dědičné moci drowů, po vrozené magii svého národa, vyvolal uprostřed orcké skupiny kouli neproniknutelné temnoty a obalil jí oheň, který označoval střed tábora. Pak se vydal dolů, přeskakoval z větve na větev, bosýma nohama všechno cítil a udržoval dokonalou rovnováhu, protože díky magickým zrychlujícím nákotníkům dokázal, kdykoli to bylo nutné, ukročit a dokonale rozložit váhu.

Seskočil na zem s rozběhl se k tmavé kouli. Orci, kteří se nenacházeli uvnitř, si postavy s ebenovou kůží všimli, vykřikli a přešli do útoku, jeden z nich přitom hodil oštěpem.

Drizzt proběhl kolem nešikovně hozené zbraně – věřil, že by ji dokázal bezpečně chytit, kdyby chtěl. Prvního orka, který vyklopýtal z koule, uvítal další z vrozených magických schopností a obalil ho fialově modrými plameny. Plamen nepálil, ale snadno se jím dal označit cíl, i když zkušený drow pomoc nepotřeboval.

Plameny orka rozptýlily. Hloupý tvor se podíval dolů na hořící hrudník a vykřikl strachy. K Drizztovi znovu vzhlédl právě včas, aby uviděl záblesk scimitaru.

Hned za ním se z koule vynořil další ork, ale drow ani nezpomalil, sehnul se pod mávající kyj, obratně obtočil scimitar kolem netvorovy nohy a přeřízl mu podkolenní šlachy. Než stačil vyjící ork padnout k zemi, Lovec už byl uvnitř temné koule.

Pohyboval se čistě instinktivně, svaly a manévry reagoval na zvuky okolo a na hmatové vjemy. Aniž by to Lovec vědomě zaregistroval, podle teploty půdy pod bosýma nohama přesně určil, kde se nachází oheň, a pokaždé, když se o něj otřel nějaký tápající ork, rychle a zuřivě zaútočil scimitary, točil se a sekal, zatímco pospíchal kolem.

V jednu chvíli nic necítil ani neslyšel, ale čich mu prozradil, že se jeden ork nachází hned vedle něj. Krátce sekl Zábleskem, načež se ozval vřískot a hlasitá rána, jak tvor padl.

A opět, aniž by si musel spočítat vzdálenost, Lovec věděl, kdy na opačné straně kouli opustí. Někde uvnitř registroval a počítal každý krok.

V dokonalé rovnováze vyrazil ven a ihned obrátil pohled ke čtveřici orků, která se k němu hnala, a jeho válečnické instinkty mezitím načrtly linii útoku, na niž pak zareagoval.

Vrhl se vpřed a dolů a na bodnutí oštěpem odpověděl oslepujícím dvojím seknutím, přičemž jedna čepel bleskurychle následovala druhou. Kterýkoli z Drizztových scimitarů mohl hrubý oštěp přetnout, na první ale dostatečně nezatlačil a druhým udeřil do oštěpu naplocho. Jen ať zůstane celý; nezáleželo na tom, protože druhá čepel se pohnula napříč zprava doleva té jeho a zvedla zbraň vysoko do vzduchu.

Drizzt se dal do pohybu tak rychle, že se jeho nohy proměnily v rozmazanou šmouhu, dostal se za potácejícího se orka a Zábleskem mu podřízl hrdlo.

Aniž by Drizzt zpomalil, pokračoval dál, každý krok ho otáčel trochu doleva, takže když se přiblížil k druhému orkovi, dokončil otočku, sekl Zábleskem z boku po zápěstí natažené paže s mečem a vyrazil mu ho. Po seknutí zaútočil rychle druhým scimitarem, Smrtidechem, a rychle a tvrdě ťal netvora do žeber.

A Lovec běžel dál.

Protáhl se pod kyjem, vyskočil do vzduchu nad bodající oštěp, dopadl na něj a vlastní vahou ho strhl k zemi. Záblesk ťal napříč, ale ork se přikrčil. Drizzt sotva zpomalil, vyhodil scimitar do vzduchu, chytil ho opačně, bodl za sebe a zasáhl tak překvapeného útočníka s kyjem, který ho napadl zezadu, rovnou do hrudi.

Drowova druhá ruka zatím pracovala nezávisle, sekala Smrtidechem do zvednuté, blokující paže orka s oštěpem, jednou, podruhé a potřetí. Drizzt vytrhl Záblesk, odtančil stranou a umírající ork proklopýtal okolo. Srazil se s druhým, který se držel za zhmožděnou paži.

Lovec už byl pryč, zahnul totiž do strany a vyřítil se na dvojici orků, která zjevně spolupracovala. Drizzt klesl na kolena, jako by se chystal sklouznout po zemi, a orci zareagovali. Stočili oštěp a meč dolů. Jakmile se ale Drizzt dotkl koleny země, vyskočil zpátky na nohy, obrátil se doprava, vší silou se odrazil, vyskočil do vzduchu a dál pokračoval v otočce. Prolétl dvojici nad hlavami, takže si jeho manévru sotva všimla.

Drizzt lehce a stále dokonale vyváženě dopadl, otočil se doleva, sekl Zábleskem a vyvedl tím klopýtající orky ještě víc z rovnováhy. Se zbraněmi roztaženými široko do stran změnil Drizzt Zábleskův směr a zároveň ťal Smrtidechem na opačnou stranu, takže se scimitary mezi orky překřížily a sekly tak daleko, kam až drow dosáhl. Pak obrátil ruce na zbraních a opět bodl.

Žádnému z orků se nepodařilo zvednout zbraň, aby úder zablokoval. Oba padli, zasaženi z obou stran oběma čepelemi.

Lovec už byl ale pryč.

Orci pobíhali zmateně kolem, protože dobře věděli, že temného nepřítele neporazí. Nikdo se Drizztovi nepostavil, když se rozběhl zpět směrem, odkud přišel, rozsekl hlavu orkovi s utrženou paží a pak vtrhl zpátky do koule, kde se, jak slyšel, aspoň jeden z netvorů ukrýval, skrčený na zemi. Opět sklouzl do světa ostatních smyslů, cítil žár a slyšel každý zvuk. Zbraněmi udeřil na orka před sebou; druhého slyšel pohybovat se v podřepu kousek vedle.

Rychlým úkrokem se dostal k ohni a ke kotlíku na trojnožce. Vykopl a přeběhl na opačnou stranu.

V černotě magické koule nemohl protivník před ním vidět jeho úsměv, když druhý ork začal výt a škrábat se po zemi, jak ho zalil vařící se vývar.

Ork před ním divoce zaútočil a zakřičel o pomoc. Lovec cítil vítr, který zvedal zuřivě máchajícíma rukama.

Lovec si jedno mávnutí pečlivě odměřil a bez problémů se dostal za protivníka.

Znovu z koule vyběhl, zatímco smrtelně zraněný ork se dotočil a klesl k zemi.

Drizzt kouli rychle oběhl a zjistil, že v táboře zůstali naživu už jen dva orci. Jeden se svíjel na zemi a z těla mu prýštila krev, druhý vyl a válel se, aby potlačil bolest ze spálenin.

Dvě přesně mířená seknutí je oba navždy znehybnila.

Lovec vyrazil ven do tmy, aby uštval kořist a dokončil úkol.

 

Chudák Unta se těžce opřel o kmen stromu a lapal po dechu. Když společník naléhal, aby utíkali dál, mávl na něj. Podařilo se jim vzdálit se od tábora už celou míli.

„Muset jít!“

„Ty muset!“ hádal se Unta mezi nádechy.

Unta vylezl z Páteře světa na rozkaz kmenového šamana, který mu poručil přidat se ke slavnému králi Obouldovi a válčit s těmi, kdo znesvětili ikonu Grúmše.

Unta přišel bojovat s trpaslíky, ne s drowem!

Společník ho popadl a znovu se ho snažil vléct za sebou, ale Unta ho pleskl přes ruku. Pak sklopil hlavu a dál se snažil popadnout dech.

„V klidu si oddechněte,“ ozvalo se za nimi lámanou orčtinou – a melodickým tónem, který žádný ork nedokázal napodobit.

„Muset jít!“ namítl Untův společník a otočil se k osobě, která promluvila.

Unta věděl, kdo slova pronesl, věděl, že je mrtvý, proto se ani neobtěžoval vzhlédnout.

„Moct mluvit,“ naléhal jeho společník na temného elfa a Unta slyšel, jak odhodil zbraně na zem.

„Já můžu,“ odvětil temný elf, sekl ďábelským scimitarem s diamantovou čepelí a podřízl orkovi hrdlo. „Ale pochybuji, že tobě zůstane hlas.“

Ork zasípal a zabublalo mu v hrdle.

Pak padl.

Unta se narovnal, ale stále se ke smrtícímu protivníkovi neotočil čelem. Roztáhl bezmocně ruce a doufal, že rána přijde rychle.

Ucítil na šíji drowův horký dech, na zádech hrot jeho čepele a další na krku.

„Najdeš velitele armády,“ řekl mu drow. „Najdeš ho a povíš mu, že k němu už brzy zaskočím na kus řeči.“

Nato drow trhl scimitarem a uřízl Untovi pravé ucho – ork zavrčel a zašklebil se, ale byl příliš disciplinovaný a chytrý, než aby se dal na útěk nebo se otočil.

„Pověz mu to,“ sdělil mu drow. „Pověz to všem.“

Unta se chystal odpovědět, ujistit smrtícího útočníka, že přesně to udělá.

Ale Lovec už byl pryč.
  • FANTOM Print
  • autor: R. A. Salvatore
  • série: Lovcovy čepele 2
  • obálka: Todd Lockwood
  • překlad: Kateřina Niklová
  • vazba: brož.
  • formát: 145×205 mm
  • rozsah: 256 str.
  • EAN 9788073981594

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply