Za okny hustý déšť, pomalu to vypadá na druhou potopu světa, a že z grilování nic nebude, už je naprosto jasné. A tak je třeba vymyslet náhradní program. A v takový moment by se mohlo stát, že nějaký blázen navrhne Monopoly (či jejich obdobu Dostihy a sázky).

Místo toho, abyste se hádali, kdo bude formulka, a za dvě hodiny se nesnášeli, že jste vůbec začali hrát, si můžete zahrát třeba Small World. Ovšem překonat ubíjející nudu nikdy nekončících Monopolů není zas tak těžké, takže jestli stojí za to hrát, o tom je následujících osm set tisíc řádků. Dobře, tolik zase ne, klidně si sjeďte na konec, že to není tak dlouhé. Tak začněme.

O hře obecně

Small World, jak už název napovídá, je svět poněkud malý. Pár luk, lesů, sem tam nějaká bažina, tu a tam hora a uprostřed jezero. Kolem tohoto světa se usadí 2-5 hráčů a každý se chopí svého vytouženého národa. Pak už je třeba jen svět dobýt, a že o tlačenici nebude nouze, na to se můžete spolehnout. Pokud to teď chcete zavřít s tím, že konflikt není nic pro vás, tak ještě chvíli zadržte. Konflikt je ve Small Worldu opravdu brán zvesela, a i když vám zmasakrují národ, nemusíte se bát, že byste se po zbytek hry nudili. Jak je to možné, k tomu se hned dostanu.

 Jak se to hraje

Na začátek si vyberte jednu ze čtrnácti ras (já preferuji označení národ, ale vlastně na tom nesejde). Na výběr tu jsou: orkové, elfové, lidé, trpaslíci, kostlivci, mágové, čarodějové a další profláknuté fantasy klasiky (jak si můžete povšimnout, jsou tu mágové, čarodějové i obyčejní lidé, proto preferuji označení národ). Každý národ má svou schopnost, nejčastěji se jedná o útočný bonus, obranný bonus nebo bodování určitého území za dvojnásobek (například u lidí jde o pole). A čím víc bodů, tím líp samozřejmě.

Aby se tomu přidalo trošku šťávy, tvůrci namíchali dalších 20 schopností, které se náhodně přiřadí k národům a dodají jim nějakou další frajeřinku. Takže najednou tu máme létající lidi, kteří kromě bonusu za louky mohou útočit kdekoliv na mapě, a příští hru to můžou být lidé páni draků, kteří, jak název napovídá, dostanou do vínku dráčka, jehož vám budou ostatní hráči závidět. Rozhodně velké plus pro variabilitu.

Sice mě neplatí za to, abych vysvětloval pravidla (vlastně mi neplatí vůbec), ale bez základního osvětlení, jak probíhá kolo, se neobejdeme. Poté, co si vyberete národ, dostanete několik žetonů s jeho příslušníky (většinou asi tak 8-13). Svou expanzi musíte začít od okraje mapy, základní požadavek na dobytí území je 2 žetony, pokud je území prázdné.

Za každého obránce území musí i útočník jeden žeton přidat (takže území s jedním obráncem vás vyjde na tři žetony atd.). Poté, co použijete všechny žetony k dobývání, ještě můžete přeskupit síly (je-li třeba posílit obranu před orky expandujícími z východu), a pak ukončíte své kolo. Za každé území ve vašem vlastnictví dostanete bod, vlastně zlaťák, a těmi si vydláždíte cestu k vítězství. V závislosti na počtu hráčů se odehraje 8‑10 kol, provede se rychlý součet nasbíraných peněz/bodů (v případě některých spíš pomalý součet peněz), a jak už to tak bývá, ten nejprachatější se stává vítězem (kapitalista!).

Chytře řešený systém výběru rasy. Zadarmo dostanete jen tu první. Můžete ji přeskočit, ale na každou rasu, kterou při výběru přeskočíte, musíte položit zlaťák. I na méně výhodných kombinacích se tak za chvíli hromadí hromádka peněz, činící z nich lákavou koupi.

A když máme suchá pravidla za sebou, můžeme přikročit k tomu, čím to je všechno zajímavé. Small World vám totiž na začátku každého kola dává důležité rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že na udržení území je třeba jediného žetonu, můžete vzít přebytky z minulého dobývání, a zase o něco rozšířit své území.

Ovšem poměrně brzy narazíte, v tom horším případě na jinou rasu, která tu vaši zadupe do země, nebo v tom lepším už nebudete mít čím dobývat další území. V takovém případě není nic lehčího, než vyhlásit úpadek. Pryč se starou rasou, už mě nezajímá. Radostně otočíte své žetony – na druhé straně jsou šedé – a už s nimi nemůžete hrát (výjimkou jsou ghůlové, jimž hnilobný zápach svědčí).

Co je na úpadku tak radostného? Nejenže si v příštím tahu vezmete rasu novou, ta stará vám pořád bude sypat body, dokud ji někdo z obývaného území nevystrnadí. Jen kdyby to tak fungovalo i ve skutečnosti.

 Zážitek aneb jaké to vlastně je

Málokterá hra pro více hráčů se hraje stejně dobře i ve dvou. Small World je příjemná výjimka. Hra obsahuje čtyři hrací mapy, každou uzpůsobenou pro daný počet hráčů, takže se nemusíte bát, že by ve dvou byla o konflikt nouze. Samozřejmě je to ve dvou trochu jiné: snižuje se prvek nepředvídatelnosti spoluhráčů, čímž se hra stává o něco taktičtější. Ale pořád je to kvalitní zábava, která vyžaduje trošku přemýšlení, rozhodně se z toho ale nestávají šachy.

Rozehraná hra pro čtyři hráče. Počet zlaťáků není důležitý. Podstatná je jejich hodnota, která je ostatním hráčům skryta (možná proto, aby je někteří neustále nepřepočítávali, a nezdržovali tak hru).

Ve více lidech je to takový zábavný, mnohdy nekontrolovatelný chaos. K dobré taktice připadá i potřeba diplomacie. Je třeba dát si pozor, kolik svých spoluhráčů naštvete, a rozhodně nemusíte upozorňovat na to, že máte o něco více bodů než oni. Často se stává, že vyhrává nějaká tichá voda břehy mele, zatímco ostatní jsou ponořeni do svých žabomyších válek.

Přestože se každý snaží vyhrát, tak málokdo při hře kalkuluje jako robot. A tak se občas stává, že i když víte, která pozice by byla nejvýhodnější, tak si neodpustíte vrátit to tomu zlotřilci, který vám rozdupal váš národ hobitů. A to je jedna z hlavních předností Small Worldu – že jednoduše vtrhnete do bojové vřvavy, často s nějakým šíleným národem, a hru si užijete.

 Komponenty, pravidla a další

 Small World je vlastně oprášením staršího kousku od stejného designera – Vinci. Kromě toho, že Vinci prošlo mírným zjednodušením, hra dostala – nestydím se říct – nádherný fantasy kabátek. Komponentům rozhodně vládne kvalitní kartón, jedinou výjimkou je kostka ze dřeva, o které jsem se sice nezmínil, ale nemusíte se bát, že by ve hře hrála příliš velkou roli. A že toho kartónu je. Hromada zlaťáků, nespočet žetonů pro všechny národy ve hře a plno dalších pro některé speciální schopnosti. Days of Wonder byli naštěstí při smyslech, když hru vydávali, a tak v krabici najdete krásný plastový pořadač, kde má každý dílek své místo. Není sice úplně bez chyb, vytahování žetonů národů může někdy jít trošku hůř, ale jinak je to naprostý skvost oproti tomu, co často nabízí konkurence.

Návod, často tak podceňovaná součást mnohých her. On to někdo „spatlá“, a vy pak sedíte u té malé knížečky a připadáte si jako orangutan. I zde je Small World učebnicovým příkladem toho, jak by se to mělo dělat. Je krátký, stručný a všechno důležité je tam vysvětleno s pěknými názornými obrázky. Hra navíc obsahuje příruční shrnutí pravidel pro každého hráče, které má poněkud nepříruční velikost (velký čtverec stejných rozměrů, jako má krabice se hrou), ale naprosto stačí jeden hráč znalý všech schopností, které si stejně velmi brzy zapamatujete.

Angličtina by se mohla zdát být problémem, ale vůbec jím není. Na Zatrolených hrách lze stáhnout takřka profesionální překlad pravidel a jediné texty, které hra obsahuje, jsou názvy schopností a národů.

 Bilancujeme

Dvě rasy ve vlastnictví jednoho hráče, upadlí ghůlové a bojechtiví orkové.

 Dosud to znělo všechno pozitivně, a má to svůj důvod. Pokud hledáte těžkou válečnou hru či něco ekonomického rázu, rozhodně vás Small World neuspokojí. Small World je hlavně dobrý v tom, čím je. Těžko naleznete hru, ve které by se mohla vesele mydlit celá rodina. Mladší generaci poznamenané počítačovými hrami obecně vchází pod kůži lehčeji, ale s trochou obtíži ji lze naučit i rodiče, či snad i prarodiče (pokud tedy máte takový ten typ moderních prarodičů, kterými mě bohužel pánbůh neobdařil – a tak jsem ve svém mladistvém věku podrobován dotazům, jaktože jsem se ještě neoženil). Mínusy se hledají jen těžko, protože lepší lehkou válečnou hru těžko najdete.

K ceně pohybující se kolem tisícovky bych snad jen dodal, že za čas strávený u Small Worldu bych v kině nejspíš zaplatil aspoň pětinásobek. Pokud máte pár přátel či rodinných příslušníků, kteří se rádi pobaví i u něčeho zábavnějšího, než u Monopolů, nevidím důvod, proč říci Small Worldu ne.

 A co dál?

 Pokud jste přeskočili až na konec s tím, že si přečtete jenom závěrečné zhodnocení, tak to bylo už před odstavcem. Tady bych chtěl ještě nakonec připojit malou poznámečku k rozšířením, která každá úspěšná hra musí mít. Small World jich má tolik, že by to vystačilo na další článek. Jako první tu jsou tři balíčky s dalšími národy a schopnostmi. Těm snad lze jen vytknout opravdu vyšší cenu (290 kč za 3 kusy kartonu) a fakt, že pokud si nekoupíte rozšíření Be not afraid s šikovným plastovým zásobníkem, tak je nebudete mít kde skladovat.

Pak je tu Necromancerův ostrov, který výrazně mění styl hry, ale nic víc než obecné žvásty vám k němu nepovím, neboť ho nevlastním (v podstatě se hráči melou mezi sebou a Necromancer po nich sbírá zbytky). Tales and Legends zase přináší do hry události, ať už malého rázu, či katastrofálních účinků (pošlete svoji rasu hráči napravo). A na konec tu je Small World Underground. Samostatná hra odehrávající se v podzemí, a samozřejmě i s obyvateli podzemních říší.

Takže kdybyste Small Worldu opravdu propadli, tvůrci poskytli opravdu dostatek přídavného materiálu, z něhož většina stojí za to.

[box]

Small World

Rodinná, konflikt, fantasy

Autor:  Phillippe Keyaerts

Rok vydání: 2009

Počet hráčů: 2-5

Cena: 1 090 kč

Délka hry: 60-90 minut

Věk hráčů: 8+ (netestováno, osm se mi zdá docela málo, řekl bych spíš 10-12, aby se dítka plnohodnotně zapojila do hry, ale kdo ví, jak jsou dnešní osmiletí vnímaví)

Náročnost: střední

Jazyk: anglicky, dají se stáhnout česká pravidla (rozhodně bych angličtinu neviděl jako komplikaci)

 

[/box]

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply