Pětidílná minisérie z produkce televize Hallmark by rozhodně neměla ujít žádnému milovníkovi pohádek. Přestože je minisérie z roku 2000, podle mého má i současnému divákovi co nabídnout.

I když při prvním vysílání měl seriál velice nízkou sledovanost, postupem času si našel své příznivce a v současnosti platí za jeden z nejoblíbenějších pohádkových seriálů. Konec pátého dílu více než jen naznačuje pokračování, kterého se ale „Desáté království“ nikdy nedočkalo. I přes vysokou diváckou oblibu a získání ceny Emmy totiž stále dostávalo od kritiků nízké hodnocení a negativní kritiky. Fanoušci dokonce sepsali petici za pokračování, ale jediné, co kdy spatřilo světlo světa (v roce 2006), byl návrh na možné pokračování od scénáristy Simona Moorea s názvem „The House of Wolves“, tento návrh ale nikdy nebyl realizován a otázkou zůstává, zda by dnes, po více jak deseti letech, bylo pokračování takové, jaké bychom očekávali – zda by si udrželo své kouzlo…

„Musím… najít… kosti!“

Příběh se otevírá cestou korunního prince Václava, budoucího vladaře Čtvrtého království, po jednotlivých spojeneckých královstvích. Jako výraz dobré vůle navštíví ve vězení svou macechu – Zlou královnu. Jenže jak známe Zlou královnu, ta má vždycky něco za lubem a ani tento příběh není výjimkou. Proto při návštěvě využije temnou magii a promění prince Václava ve svého psa (její psík se samozřejmě změní v prince Václava). Jenže její nevlastní syn se poměrně rychle sžije se svými čtyřmi končetinami a uteče. V zápalu honičky s královninými nohsledy ve sklepení srazí na zem kouzelné zrcadlo a rozmýšlení, zda jím proskočit do toho divného světa, který se v něm ukazuje, mu netrvá tak dlouho, jak bychom mohli očekávat. Královna nelení a vyšle za Václavem své nové poskoky – trolly. Nenechá nic náhodě a osvobodí i dalšího z vězňů – Vlka (v podání Scotta Cohena), který jí přísahá věrnost.

V našem světě se Václav v psí podobě setká s mladou dívkou Veronikou, která se stará o svého otce – ten nejen, že se jmenuje Levý, ale opravdu je neskutečně levý… Když ji i Václava najdou trollové a vzápětí je vyčmuchá i Vlk, je jasné, že problémy na sebe nenechají dlouho čekat…

„…jsi všehoschopnej bývalej trestanec!“

Příběh vcelku spoléhá na to, že divák má přehled v pohádkách. Ty se tu různě proplétají, i když ne vždy tak, jak je známe. A pokud o pohádkách něco málo víte, doceníte i jejich lehké parodování či parafrázování. Růžový trollí prach, trollí úchylka na kůži nebo Vlkovy nezapomenutelné monology se sebou samým, přičemž mezi jedny z nejlepších patří ten, kdy se pokouší upéct babičku: „Co to je?! Sušený bylinky, s tím se ale vůbec nedá pracovat!“

Některé scény nejsou zrovna pohádkové, ale do příběhu zapadnou. Jendou z nich je přezpívání písně „We will rock you“ od skupiny Queen jako „Máme dlouhý nůžky“ na pastýřské soutěži. Mezi další méně pohádkové části patří například scéna v močálu, kdy se hrdinové (Nezáměrně!) sjedou houbičkami, trollové tančící na „Horečku sobotní noci“ nebo Vlkova návštěva psychologa.

Přestože se mezi pohádkovými příběhy míhají soudobé narážky a dvojsmyslné hlášky, nepůsobí to nepatřičně. Ta trocha kýče, která se občas někde vyloupne (především v Hubičkově), také nijak zvlášť nevadí a nenarušuje atmosféru.

Příběh sám o sobě není nějak složitý, i když si občas někam odskočí a snaží se vás zmást odbočením od tématu. Po většinu času je předvídatelný, ale najdete tu i několik okamžiků, které překvapí.

Soundtrack je bohužel poněkud nevýrazný, přesto se zde najdou motivy, které jsou silné a mají něco do sebe. Mezi takové patří například skladba „The House of White“. Opomenout nesmíme ani úvodní motiv „Wishing On a Star“ od Miriam Stockley, který příjemně navodí pohádkovou atmosféru již v úvodních titulcích.

„Železňák! Ne? Tak Železňák mladší! Čtvrtý? Začíná to na Ž?“

Příběhem se vzájemně proplétá několik pohádek a v každém dílu se objeví nový motiv, který můžete v některé z pohádek nalézt. První housle tu ale hraje Sněhurka. Zlá královna se chce totiž pomstít rodu Sněžinských (posledním potomkem Sněhurky je právě princ Václav) za to, že ublížili její přítelkyni a průvodkyni životem v magickém světě – původní Zlé královně. Ze Sněhurky zde najdeme i motiv otráveného jablka, otráveného hřebenu, který chtěla Zlá královna Sněhurce podstrčit, a především motiv v podobě všemožných magických zrcadel, které se příběhem mihnou. Nechybí ale ani „Popelka“, „Červená karkulka“ či pohádka „Císařovy nové šaty“. Mimo známé pohádkové postavy cestou po devíti královstvích potkáte i obyčejné trpaslíky, skřítky, elfy nebo trolly.

Není ale třeba mít obavy, že se série skládá jen z vykradených pohádkových motivů. Tvůrci do seriálu věnovali dostatek vlastní invence a příběh si tak zachovává svou originalitu.

Uznávám, že některé pasáže by si zasloužily zkrátit, ale i přesto jsem se při sledování nikdy nenudila a napjatě čekala, co se bude dít dál. Příběh doslova hýří fantazií, kterou do něj tvůrci vložili a dostáli tak pořekadlu, že fantazii se meze nekladou.

„Podívej se na ty ovce. Běhny!“

Obsazení je chytře zvolené. Většinou se jedná jen o tváře známé z jiných seriálů, ale podle mého to „Desátému království“ jedině prospělo. Herci si to evidentně užívají. Nejvíce je to vidět na Scottu Cohenovi, který coby excentrický Vlk provádí neuvěřitelné kousky a neustále hláškuje. Díky tomu si snímek drží jakýsi satirický nadhled. Když pak Vlk příběh na chvíli opustí, jako by se stalo celé vyprávění ponurým a něco se z něj vytratilo. A k vyvolání takové atmosféry pak stačí jen Sněhurčina věta: „Nevěděla jsem snad, že je zlá? Ale ano, samozřejmě že věděla…“

Každá z postav má něco do sebe a u každé je znát nějaký vývoj. Z hrabivého Antonína Levého se stane vcelku spolehlivý a milující otec. Z Veroniky, která je uzavřená, věčně věků podrážděná a přesto, že je hodná, je trochu sobec (ze začátku je zkrátka protivná) se vyklube milá dívka. A namyšleného prince blechy taky naučí pokoře.

Bezpochyby je ale nejoblíbenější postavou Vlk, který je zároveň také značným tahounem celé série.

Návraty do dětství

Když jsem tuhle minisérii viděla poprvé, velice se mi zalíbila. A když jsem nedávno dostala chuť na něco pohádkového, ihned jsem si na ni vzpomněla. Musím se přiznat, že se mě poněkud zmocnily obavy, protože jsem „Desáté království“ naposledy viděla někdy před šesti lety (pokud dobře počítám) a jak všichni víme, když nám něco z dřívějška utkví v paměti, pamatujeme si to lepší, než to ve skutečnosti bylo. Naštěstí pro mě byly mé vzpomínky na tento pohádkový příběh nezkreslené a já se velice brzy nechala strhnout atmosférou.

Někdo může namítnout, že je příběh infantilní, ale jak jsem psala na začátku: Je to pohádka určená především milovníkům pohádek. A ti jsou na určitou porci naivity zvyklí…

Mně osobně příběh nijak zvlášť dětinský nepřišel. Naopak některé dvojsmyslné narážky a přisprostlé vtípky („Antoníne, polib její panenství na rozloučenou.“) jsou rozhodně určeny staršímu publiku.

„K restauraci, kočí. A jeď co nejromantičtěji.“

Každý díl je prosycen určitým kouzlem, které se jen velmi těžko popisuje. Ale je to přesně to kouzlo atmosféry příběhu, které vás donutí zapomenout na to, že masky nejsou dokonalé, že herecké výkony jsou někdy trochu křečovité a že něco by šlo udělat lépe. Příběh vás strhne a nedovolí vám podobné myšlenky. Donutí vás sledovat jednu scénu za druhou a probouzí ve vás chuť dostat z příběhu co nejvíc, dokud si najednou neuvědomíte, že je konec a žádný další díl, který byste si mohli pustit, už není…

Pokud na vás tohle kouzlo nezapůsobí, bude vám příběh připadat překombinovaný, triky trapné…, no zkrátka se vám tato minisérie líbit nebude.

Na mě osobně ale kouzlo působilo a já s hrdiny putovala za kouzelným zrcadlem, které je dostane domů, prošla jsem si s nimi skřítčími doly, vyšplhala se po stonku kouzelné fazole a nechala si namalovat portrét ve Sněhurčině skleněné rakvi…, pomáhala jsem jim sbírat střepy jejich snů a vzájemných vztahů a musím říci jedno: Rozhodně je to dobrodružství, které si někdy ráda zopakuji…

Pokud bych tuto minisérii měla hodnotit procenty, dala bych jí jednoznačně 90% (a to jen proto, že stovku z principu nedávám).

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

One Response

Leave a Reply