Visio in Extremis – Miroslav Žamboch

Vytěžované téma upírů v podání jedné ze špiček českých autorů fantasy, Miroslava Žambocha, zajišťuje originální, neotřepaný a navíc, pro nás moc neprozkoumaný, Žambochovský pohled na ně. Ale bude to stačit?

Přestože se Žamboch upírům zatím nikdy nevěnoval tolik prostoru, mohli jsme dopředu počítat, že tento román nebude moc podobný té záplavě upírské literatury, ve které se částečně náš fantasy trh ještě stále topí. To sliboval na svém webu i sám autor a potvrzuji, měl pravdu. Přesto se však něžnému pohlaví úplně nevyhnul. Upír Mathias Majer je milovník žen, což dokazuje hned první scéna, kde se kvůli jedné takové prostřílí přes celý bar, na množství krve to tedy nic nemění.

Typ hrdiny se v lecčem podobá Koniášovi. Samotář, který nepatří do žádného klanu, nespadá do žádné hierarchie. Dále už zmiňované ženy a taktéž výborný bojovník, nejen s chladnými zbraněmi, navíc s velmi dobrou odolností a regenerací, ale to tak k upírům už patří. Jenže to poslední mi právě kazí ten pravý zážitek z knihy. Jeho neporazitelnost a nehorázné štěstí, kdy to první tak úplně nedostačovalo, mi potěšení nezvedaly. I Koniáš toho uměl safra hodně a nejednou měl na krajíčku, přesto mi připadal víc přirozený a reálný. Z Mathiase čiší až odcizující ryzost nesmrtelnosti a dokonalosti.

Jasně, že si uvědomuji, že mám co do činění s upírem. Proti němu by v pěstním souboji neobstál ani Bakly. Nějaká kulka, pokud není přímo mezi oči, nebo polámané kosti, vytahaná střeva jsou pro upíra snesitelné. Ale to, že tu kulku mezi oči neschytá, a člověk může s jistotou říci, že pokud ho nějaká ta kulka do hlavy strefí, pak vždy odere kůži na kost, ale nic víc. Ne, nejsem nepřejícník, chci aby hrdina přežil až dokonce. Jenže kolikrát, když už mu síly nestačí, tak to stejně končí spíše náhodou.

Olova a ran dostane zaslouženě, ale podle mě jeho úspěchy nejsou tolik zasloužené. Několikrát v krátké době, až si to čtenář bude pamatovat ještě dlouho po dočtení, při pití blahodárné krve, cítí, že toho vypil víc než kolik by měl zvládnout a hrozí se tím, že ho zahubí zvracení, stejně jako nejednoho před ním, ale nestane se to, což ubírá na reálu i upírovi. Pro orientační představu, Mathias je tu s námi asi od třicetileté války, a v tomto světě platí zákon, že čím starší upír, tím silnější, ale taky se hůře přizpůsobuje moderní technice.

Protagonista však dokáže s vypětím sil porazit i několikrát staršího upíra, to by, jak sama kniha naznačuje, nemělo být možné. Autor to má zdůvodněné i promyšlené, nedovolil bych si prohlásit, že staví proti sobě dvě tvrzení, ale nemění to, že Majer je výjimka mezi upíry nejen stejně starými, ale mezi všemi, z deseti hvězdiček dokonalosti jich má devět a půl; líbil by se mi víc, kdyby měl aspoň o jednu míň.

Samotné finále mi připomíná americký film. Zástupy nepřátel padají, čím jsou silnější, tím je Mathias rychlejší a lepší. Dva, tři prastaří upíři už nečiní větší problémy a hlavní záporák? Setkání s ním se odvíjí jinak než bychom očekávali, ale jeho reakce a chování se k němu, jako k jednomu z nejmocnějších upířích velmistrů, nehodí vůbec.

Opusťme příběh, protože jsou tu i věci, které autor použil poprvé. Samotářství Mathiase totiž postupně ruší tím, že i sám upír si uvědomuje, jak informuje samotná anotace knihy, že bez pomoci se neobejde. A opravdu Derviš novinář, dříve pouhá kořist, se stává, pro upíry dost neznámé slovíčko, přítelem na plný úvazek, který upírovi pomáhá více než dost.

Autor se vypsal, myšleno v pozitivním slova smyslu, a dokazuje to úsměvnými frázemi, dialogy i propracovaným charakterem hlavního hrdiny, zejména pak jeho proměnou, kterou musí chtě nechtě při kontaktu s lidmi podstoupit. I používání moderní techniky nepatří k jeho koníčkům, počítačům moc nerozumí, mobil využívá k základním funkcím a radši se nechá vozit, než aby řídil – ale jako závodník na motorce by se nezadal ani s Valentinem Rossi (právě většina, snad všichni upíři byli buď lepší v tom anebo v tom, ale Mathias prakticky jen slabě pokulhává v tom, v čem nevyniká).

Nemáte ještě dost upírů, nebo jste se jim naopak zatím jen vyhýbali? Seznamte se s nimi, v béčkové akci, ale taky od osvědčeného autora, který dokáže své čtenáře odměnit. Jestli nehledáte moc složitý příběh, ale spíše příběh face to face, ponořte se do Visio in Extremis, i když jeho pravý význam zpomaleného vnímání spíše při čtení nezažijete, odsýpá náramně rychle…

Hodnocení: 60 % (v kontextu tvorby autora, ale pokud jste milovníky soubojů a extra silných protagonistů, užijete si to určitě víc)

Dílo: Visio in Extremis
Autor: Miroslav Žamboch
Nakladatelství:  Triton (2011)
Vydání: první
Redakce: Jiří Popiolek
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 296
Cena: 299 Kč (pro členy Trifid klubu 209 Kč)

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

2 komentáře

Leave a Reply