Anotace:

Program SPARŤAN II byl zveřejněn. Příběhy o supervojácích, kteří odrážejí útoky tisíců válečníků Smečky, se staly legendami.

Ale kolik Sparťanů ještě zbývá?

Zatímco Náčelník brání obleženou Zemi a mnoho frakcí uvnitř Smečky pokračuje v křížové výpravě za vyhlazením lidstva, přísně tajná buňka uvnitř Úřadu zpravodajské služby námořnictva, známá jako „Sekce tři“, přijde s plánem, který by mohl UNSC získat trochu životně důležitého času. Budou k němu však potřebovat stovky dobrovolných vojáků… a jednoho Sparťana, aby ho uvedl do chodu.

 

 

 

Opuštěná planeta Onyx je perfektní místo, kde mohou projekt spustit. Jenže když Náčelník zničí Halo, uvnitř Onyxu se cosi spustí – prastará technologie Předchůdců – a flotily UNSC a Smečky zahajují závod, jehož výsledek změní směřování války mezi lidmi a Smečkou.

Jenže tato probuzená a prastará síla má možná vlastní plány…

Tisíce vojáků Smečky se střetly s dvěma stovkami Sparťanů. Vystřelené stopovky, krystalické úlomky, plazmové výboje a mihotající se štíty změnily boj v jeden rozmazaný chaos.

Vojáci Smečky se s rychlostí a reflexy SPARŤANŮ III nemohli měřit. Sparťané uhýbali, lámali krky a končetiny, ukořistěnými energetickými meči se prosekávali nepřátelskými oddíly, až po bojišti tekly řeky modré krve.

Tom zaváhal, rozpolcený mezi povinností pokračovat hlouběji do továrny a dokončit misi a touhou běžet zpět a pomoci druhům. Přátele neopouštíme.

Obloha potemněla, mraky nad nimi získaly odstín ocelové šedi.

Tomův COM se s praskáním probral k životu: „Omega tři. Proveďte hned! HNED!“

Ztuhl na místě. Omega tři byl nouzový kód, rozkaz přerušit akci a utéct bez ohledu na následky.

Proč? Vyhrávali.

Pak Tom uviděl, jak se oblaka pohnula. Jen… nebyla to oblaka.

Teď už mu bylo všechno jasné. Proč je tady tolik vojáků Smečky. A proč je bombardovaly jednomístné stíhačky Anděl, plavidla navržená pro boj ve vesmíru.

Z mračen se vynořilo šest křižníků Smečky. Delších než jeden kilometr, jejich protáhlé bachraté trupy vrhaly stíny na celé bojiště. Pokud byly lodě zaparkované ve formaci a doplňovaly palivo nad komplexem, STARS si mohl natolik velkou strukturu splést se součástí továrny.

„Musíme jim pomoct,“ zašeptala Lucy přes TEAMCOM.

„Ne,“ zamítl Min a udělal úsečné gesto rukou. „Rozkaz Omega.“

„My neutíkáme,“ vložil se mezi ně Adam.

„Ne,“ souhlasil Tom. „My ne. Ten rozkaz byl… omyl.“ Navzdory kontrole prostředí uvnitř PAI zbroje cítil, jak ho zamrazilo.

Z křižníků pršeli Andělé, byly jich tucty a shromažďovali se v rojích. Tmavé světélkující paprsky se objevily u břicha každého křižníku, transportní paprsky, po nichž na planinu pochodovaly stovky Elitářů.

„Ale nemůžeme jim ani pomoct,“ zašeptal ke svému týmu Tom.

Polovina roty Beta se postavila k nové hrozbě čelem. Nemohli uspět, dokonce ani Sparťané ne, ale získají pro ostatní trochu času, aby si našli úkryt.

Hledat si úkryt však bylo stejně zbytečné. Sedm křižníků Smečky mělo dostatečnou palebnou sílu, aby neutralizovaly i dvě stovky Sparťanů. Přišpendlí je na místě, pošlou na zem tisícihlavé posily, možná zasklí celý měsíc z orbity, když se jim zlíbí.

Zůstala jediná možnost.

„Jádro reaktoru,“ řekl Tom. „Pořád je to cíl naší mise a zároveň jediná účinná zbraň.“

Pauza o délce jednoho úderu srdce a pak mu displeji blikla tři potvrzovací zelená světla. Přátelé pochopili, o co je žádá.

Tým Foxtrot se pohyboval jako jeden člověk, co nejrychleji vběhli do továrny, shýbali se pod trubkami a zásobníky.

Oddíl šesti Elitářů se před nimi krčil za spletí trubek.

Tom po nich hodil několik třaskavých granátů, aby je dezorientoval, ale jeho tým pokračoval v běhu. Jakékoliv zpoždění – dokonce i střet s nepřítelem, který je mohl střelit do zad – by je připravilo o jedinou šanci.

Přeživší Elitáři se vzpamatovali a začali střílet.

Adam upadl, jednu ruku sevřenou kolem krystalického úlomku, co prorazil zbroj a zabodl se mu do spodní části zad.

„Běžte!“ zakřičel na ně Adam a mávl rukou. „Já je zdržím.“

Tom ani nezpomalil. Adam věděl, co musí udělat – bojovat, dokud toho bude schopen.

Od jádra je dělilo sto metrů. Nešlo ho minout, bylo tak jasné, že se Tomovo hledí automaticky maximálně ztmavilo, a přesto měl problémy podívat se na ně přímo. Jádro bylo veliké jako desetipatrová budova, pulzovalo jako obrovské srdce, vyživované zářícími přivaděči a parou obklopenými chladicími trubkami, pokrývala ho krusta z krystalické elektroniky. Byl to zázrak mimozemského inženýrství, tak komplexní – což s trochou štěstí znamenalo, že půjde snadno rozbít.

„Hlavní chladicí potrubí tam a tam,“ křikl na ně Tom přes TEAMCOM a ukázal rukou. „Já zablokuju uzávěr pumpy.“

Lucyino a Minovo světlo souhlasně blikla.

Displej v Tomově helmě začal zrnit kvůli statické elektřině, pak potemněl. Plazmový reaktor a silné fluktuace elektromagnetického pole ničily jejich elektroniku.

Našel pumpu, mechanismus zvící velikosti výsadkové lodi Pelican, hned pod hlavní komorou. Odvinul termito-karbonovou šňůru a nadvakrát ji obmotal kolem uzávěru. Pak šňůru napojil a aktivoval nálož. Zaplála oslnivě jasná linka, propálila se slitinou Smečky a roztavila uzávěr v pevnou hroudu.

Tom se podíval na Lucy. Upevňovala nálož na jednom z hlavních přivaděčů chladicí kapaliny, která sytila reaktor, a pak na časovači nastavila odpočet.

I Min právě nastavoval časovač – než zmizel v záblesku světla a v kouři. Jádro zaplálo jasněji než slunce. Výpary z chladicí kapaliny syčely z pokrouceného kovu, rozječel se alarm.

„Ne!“ vykřikla Lucy.

Rozeběhla se kolem Toma do nadouvajícího se oblaku toxických výparů. Chytil ji za paži a trhnutím zastavil.

„Je pryč,“ řekl jí Tom. „Elektromagnetické pole muselo odpálit jeho nálož.“

Vykroutila se z Tomova sevření.

„Musíme odtud vypadnout!“ křikl na ni.

Zaváhala, udělala nejistý krok k Minovi.

Podpůrná konstrukce zasténala, začínala se tavit a prohýbat kvůli horku z přehřátého jádra.

Otočila se zpátky k Tomovi, přikývla a pak oba vyběhli z místnosti – hlouběji do továrního komplexu, skrz džungli podpěr a syčících trubek, přes jezírka vyteklé a bublající chladicí kapaliny.

Nálož, kterou Lucy nastavila, se spustila a umlčela alarm.

I když byli k reaktoru obrácení zády a běželi od něj, jak nejrychleji to šlo, když se přiblížil kritickému bodu, záře z něj vycházející se zdvojnásobila. Byla příliš silná, nedalo se to snést ani přes polarizované hledí a Tom mžoural skoro úplně zavřenýma očima.

Zahnuli za roh a sjeli po zábradlí zahnutého schodiště na lávku, která vyčnívala přes okraj srázu. Pět set metrů pod nimi se oceán tříštil o útesy.

Dokázali proběhnout továrnou, dostali se do zadní části, kde obrovské roury nasávaly ke zpracování mořskou vodu.

Lucy se podívala zpátky na továrnu a pak na Toma. Nabídla mu ruku.

Stiskl ji.

Skočili.

Když padali volným pádem, Tom se zmítal, kopal nohama. Lucy pustila jeho ruku a napjala tělo. Udělal to samé a namířil nohy dolů zlomek vteřiny předtím, než narazil na vodní hladinu.

Náraz ho omráčil, pak ucítil chuť soli a rozkašlal se, když mu voda natekla do přilby. Plaval k hladině. Vycpávky jeho PAI zbroje zbytněly, nasákly vodou a zatěžovaly ho.

Prorazil hladinu, zabíral rukama, jak nejsilněji mohl, protože nohy zůstaly pod vodou. Zašátral po uzávěru přilby a strhl ji dolů.

Vedle něj, také bez helmy, lapala po dechu Lucy.

„Podívej.“ Kývl hlavou k útesům nad nimi.

Z tohohle úhlu Tom viděl křižníky Smečky vznášející se nad bojištěm. Plamenná laserová kopí pršela z bočních zbraní lodí a spalovala jeho druhy Sparťany. Palebná síla byla navržena pro souboj s vlajkovou lodí… jak by tohle mohl někdo přežít?

Vyšlo nové slunce.

Přetížené jádro zaplálo a svět zaplnilo světlo. Křižníky se zavlnily, deformovaly se, jejich plátování se v žáru odpařovalo. Pak se rozpadly, jejich kusy se rozletěly kolem.

Skalnatý výběžek vybuchl v záplavě roztaveného kamene.

„Dolů!“ vykřikl Tom.

On i Lucy vklouzli pod hladinu, potopili se, aby unikli tlakové vlně a spalujícímu výbuchu. Jeho vodou nasáklá zbroj mu teď možná zachrání život.

Voda nad ním se v záblesku vypařila. Kolem syčely kapky roztaveného kamene a kovu. Převalilo se přes něj horko… a sevřela ho obří ruka a tiskla, dokud Tom neviděl nic jiného než temnotu.

 


  • FANTOM Print
  • Žánr: sci-fi
  • Série: HALO
  • Provedení: brož.
  • Rozměry: 145×205
  • Překladatel: Jakub Mařík
  • Žánr sci-fi
  • EAN 9788073981488

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply