“Tři muži: Meyrink, který býval nejlepším lovčím, ale smůla se mu lepí na paty; Joachim, který býval žoldnéřem, než přišel o ruku a stal se z něj mrzák; Volkan, který býval člověkem, jenže v okamžik smrti jej třikrát prokleli a on měl na výběr – buď navěky tančit na obloze s kostlivci, nebo kráčet na rozhraní života a smrti jako posel Smrti.
Život na okraji Černého hvozdu je kořeněn smrtí a do jeho nitra by se lidé raději neměli ani snažit pohlédnout. Přesto se tam tito tři muži vydají; každý ovšem s jiným záměrem.“

Tak zní oficiální anotace a u čtenářů vyvolává otázky… Zvlášť, pokud se s Černým hvozdem už někdy při své čtenářské dráze setkali. Co skrývá Černý hvozd ve svém nitru? Jak se stát poslem smrti? Jak přijít ke smůle a zase od ní odejít? Jak vyprávět tisíc a jednu historku, jak jste přišli o ruku a nikdy se nepřiblížit té pravdivé? Jak vyjít s kostrouny? Kdo je Vidoucí? Kdo kdy viděl draka? Jsou vůbec draci?

Nová kniha Míly Lince je plná otázek i odpovědí – s těmi si ovšem dává patřičně načas, zatímco otázky sype v podstatně rychlejším tempu. V určitém bodě pak máte mnoho nevyjasněného a čekáte, kdy do toho všeho autor vnese trochu světla. K tomu ale dojde až v posledních kapitolách.

O charakterech hrdinů
Je velmi pozitivní, že hlavní postavy nejsou vykresleny jako bezchybní polobozi… pokud jimi tedy nejsou. Ale i ti, kteří mají nadpřirozenou moc, jsou zde podáni obvykle jako bytosti nedokonalé. A tak je zde v prvé řadě vylíčena doba, kdy Volkan nebyl poslem smrti a vlastně ještě vůbec nebyl Volkanem, ale jen obyčejným smrtelníkem. Takže ve chvíli, kdy nastoupí na scénu v plné parádě, se čtenáři nezdá tak neosobní, jak následně vystupuje, a lépe se s ním sžívá.

Jednoruký a náležitě nevrlý žoldák Joachim také není žádný svatoušek. Bohužel to napůl vypadá, že v příběhu vystupuje jako „ten třetí do počtu“. Bez něj by něco chybělo a s ním malinko přebývá (pokud to ovšem pro někoho nevyrovnává skutečnost, že je Joachima o kousek méně).

Přestože název by hovořil spíše ve prospěch Volkana, příběhově se jako hlavní hrdina jeví spíše Meyrink. Jeho náhled na dění a sledování jeho osudu knize dominuje a ač se to na první pohled nezdá, je i čtenářsky vděčnou postavou. Meyrink je prototypem obyčejného mladého muže, který v životě pár věcí pokazil, a pár jiných se mu pokazilo samo, ani pořádně sám neví, jak k tomu došlo. Bojuje s životem vnějším i vnitřním a v obojím proklouzává jen tak tak. Přitom není hloupý ani neschopný, naopak je obdařen jistými dary, které by mu byly zajistily slušné živobytí – jen kdyby se mu smůla nelepila na paty. Čtenář se s ním mohl setkat již v povídce „Krauka“ (sborník Legendy: Draci) a tedy ho nijak nepřekvapí, že tento muž se znovu zaplete do dění na Vysočině – ostatně Meyrink sám cítí, že si ho Černý hvozd tenkrát při lovu podepsal.

Děj a jeho linky
Dílo „Mrtví muži netančí“ balancuje někde na pomezí mezi románem a sborníkem úzce provázaných povídek, ale díky celistvosti hlavního příběhu se přeci jen přiklání více k prvému než k druhému. Hlavní osa příběhu je přitom tím nejméně zajímavým, co kniha obsahuje – hrdinové stále někam jdou, a to zatraceně dlouho. Zároveň sice bojují se strašlivým Černým hvozdem, ale tomu není přikládáno tolik pozornosti jako stále očekávanému cíli – nalezení jakéhosi Vidoucího, o kterém nikdo nic neví a kvůli kterému se to vlastně celé podniká, neboť má u Paní Smrti nějaký vroubek. Při tom jsou ale předkládány a vyprávěny různé kratší příběhy z předchozího života hrdinů a čtenář se nenudí. V závěru pak přichází nejedno dobře podané rozuzlení, které trochu nahradí máčení některých částí v omáčce. Na druhou stranu, pokud jde o omáčku… Je příjemné vidět knihu, kde autor nemusel seškrtat vše, co se mu líbilo, jen pro to, že to nemá přímou vazbu na pointu.

Shrnutí
A co je na této knize nejcennější? Inu jak pro koho… pro ty, kteří znají větší množství volně předcházejících povídek, jistě odhalení velkého tajemství Černého hvozdu. Hodnotíme-li čistě samotnou knihu, je zde znát půlreálnost prostředí, která nutí čtenáře přemýšlet, zda kdy slyšel či četl nějakou tu pověst, která byla autorovi inspirací. Pro mě osobně je to velký potenciál Vysočiny, který ani touto knihou není zdaleka vyčerpán.

Autor: Míla Linc
Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2011

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply