Elizabeth Bearová
Laser Books 2011

Pokračování jakékoli knihy, které vyjde takřka s dvouletým odstupem, by mělo být „ze zákona“ vybaveno shrnutím předchozího děje. Na druhou stranu je taková časová prodleva jistým testem kvality téhož. Zakalená z mé paměti ani po takové době nezmizela. Dojem, který v ní zůstal by se dal shrnout do pojmů jako: propracovaný příběh, moderní kyberpunk a hrdinka, se kterou se život rozhodně nemazlil. Ohledně samotného děje mi hlavou bleskly vzpomínky na válečná léta odehrávající se v hrdinčiných vzpomínkách a nepříliš radostná budoucnost, které naše realita kráčí vstříc mílovými kroky. Po přečtení prvních stran Zjizvené začaly naskakovat i další asociace, v první řadě manipulativní a krajně nesympatický plukovník Valens a také hvězdolet Montreal, jehož hybnou silou se má zakalená a zjizvená Jenny Caseyová stát.

Úvod druhé části trilogie kanadské autorky Elizabeth Bearové nás zavádí do listopadu roku 2062, do chvíle, kdy Jenny Caseyová alias Titan konečně stojí na palubě skutečného hvězdoletu a může zúročit zkušenosti získané při náročných simulacích. Její interface i pilotní křeslo lišící se od ostatních popruhy a upínadly, které musí dokonale znehybnit pilotovu hlavu,  je připraveno. Stále se však jedná pouze o testovací provoz a události dole na planetě i jinde na oběžné dráze se dávají do pohybu. Podle nejnovějších vědeckých poznatků totiž dokáže Země uživit své obyvatele jen dalších sto až sto padesát let. Začíná tak hon s časem za záchranu alespoň nějaké části lidstva, kterou ovšem, tak jako ostatně vše na tomto světě, komplikují politické hrátky mocných a ideologie.

Tak jako v předchozí knize, není Zjizvená jen příběhem praporčíka Jenny Caseyové. I když samozřejmě působí jako tmelící prvek a postava, ke které se sbíhají všechny nitky. Kromě starých známých z předchozí knihy, kterými jsou například umělá inteligence Richard, doktorka Elspeth Dunsanyová, jeho stvořitelka, nebo Gabriel Castaigne, dávný ale i současný Jennin přítel, je to hlavně Patty Valensová, vnučka toho tak nesympatického plukovníka. Právě na jejím příkladě dokáže autorka své mistrovství v tvorbě nejednoznačných charakterů. Najednou už Valens není jen „zelený mozek“, který  je schopen pro splnění daného úkolu obětovat všechny a všechno, ale je to také člověk, jež se dokáže řídit svými city a nakonec prokáže i velkou dávku sebeobětování.

Stejně jako v předchozí knize charakterizuje i tento druhý díl hutnost děje, která vychází z původního autorčina záměru napsat pouze jeden rozsáhlý román. Zjizvená tak nenabízí hluchá místa ani pasáže, které by uměle natahovaly rozsah knihy na vydavatelem požadovanou délku. Ona hutnost ale vyžaduje plnou čtenářskou pozornost. Rozhodně se nejedná o vlakové čtivo, u kterého nevadí, když vám díky drncnutí kolejí zrak přeskočí o odstavec a vy tak o nic významného nepřijdete. Troufám si tvrdit, že k plnému pochopení a hlavně vychutnání si místy až předimenzovanému textu, potřebuje čtenář klid a plné soustředění. Sám sobě pak slibuji, že se k téhle knize rozhodně ještě vrátím.

Největší výtka směřující k předchozímu dílu se týkala toho, že si Bearová dlouhou dobu nedokázala srovnat to, o jakou knihu se vlastně snaží. Zakalená se tak chvíli tvářila jako detektivka drsné školy odehrávající se ve zločineckém  prostředí amerického Hartfodu, místy šlo o ryzí kyberpunk, aby se v samotném závěru proměnila v příslib klasické „rakeťárny“. Zjizvená tímto neduhem však netrpí, protože tentokrát všechny složky příběhu ladí dohromady. Je úplně jedno, jestli nás děj zavádí k vesmírným lodím momentálních světových mocností na vysokou orbitu, do výzkumných laboratoří torontského institutu, do prominentních politických kruhů nebo obyčejných domácností. Všechno do sebe nakonec zapadá a zprvu lehce nečitelná mozaika vytváří obraz světa, který se ocitl na samé hranici sebezničení a tím dokáže v lidem probudit to nejlepší i to nejhorší, co se v nich skrývá.

Závěrem nelze čtenářům, kteří chtějí poznat i další osudy Jenny „Titan“ Caseyové, popřát než to, aby na další knihu nečekali další dva roky. Odvážná pilotka hvězdoletu Montreal ani oni si to rozhodně nezaslouží.

 

Překlad: Tadeáš Pelech
Obálka: Jan Doležálek
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 384
Rozměr: 110 x 165
Provedení : paperback

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

Leave a Reply