Nová sbírka (nejen) upířích povídek napříč dekádami nabízí příslib návratu ke klasice. Čtenář znavený moderními vampýrskými ságami a pak také ten brojící proti zneužití jeho oblíbených zrůd v dívčích románech, nyní může nahlédnout do starších děl a prověřit si, jak tomu bylo s upíry v literatuře dříve. Jaký je tento sborník a co nabízí?

Patnáct povídek, příjemný úvod (nejen ke sborníku, ale i ke každé jednotlivé povídce), něco málo o autorech, odkazy na další podobně laděná díla a na zahájení báseň Heinricha Augusta Ossenfeldera – „Vampýr“. Zdaleka ne v každé povídce teče krev a některé jsou spíše o těch démonech & spolu, což název samozřejmě připouští a upírů chtivý čtenář by se tedy neměl cítit zklamaný.

Jací jsou zde upíři?
Tak především krvežízniví a ti, co po krvi nebaží, baží po životě člověka jinak. Dále: krutí, bezcitní, chladní, nenasytní, nepřemožitelní… a někteří také moudří a nešťastní, jak ukazuje „Já, vampýr“ od Henryho Kuttnera. V rámci žánru jde o povídku velmi slavnou, čemuž napomáhá i doba jejího vydání. Šlo o rok 1937 a znalí vědí, že v té době již byl v Holywoodu patřičně známý Bela Lugosi, a to i z filmu Dracula. Není tedy divu, že povídka, která byť jen vzdáleně působí dojmem, že by mohla být o tomto herci, se musela ujmout.

Nutno ještě podotknouti, že upíři a zvláště upírky jsou i ve starších dílech než vycházejí dnes často spojeni s erotikou i romantikou, avšak ta nemívá šťastné vyvrcholení v podobě nějakého toho „a žili spolu šťastně až na věky“, ale spíše „a upír padl a všichni ostatní měli do smrti noční můry“ nebo „upír vysál, koho mohl, a nemrtvil tak šťastně až to budilo závist“. Tyto bestie jsou vykreslovány nejen jako objekty touhy, ale také jako hrůzné bytosti, za jejichž „lásku“ se platí často i tím nejcennějším – životem.

Moje tři nej
Těžko vybírat, protože jednotlivé povídky jsou velmi rozdílné, ale… Osobně jsem nejvíce ocenila „Nech mrtvé odpočívat v pokoji“ od Ernesta Raupacha, kde jsou výborně vykresleny tužby, kterým nelze odolat. Upírka je náležitě hrůzokrásná a způsob, kterým přišla na svět poměrně originální. Lze si představit, že podobně vznikají sukuby, kterým se Brunhilda velmi podobá svou povahou. Co na tomto díle zaujme je, že odpovědnost za napáchané zlo nenese nemrtvá, ale živý člověk. Co by někomu mohlo vadit, je morální poučení, ale co byste také čekali v roce 1823?

Dále se mi líbila „Dívka s hladovýma očima“ Fritze Leibera, která výborně vystihuje nenasytnost psychického vampyrizmu. Podobně laděná je i starší „Luella Millerová“ od Mary E. Wilkinsové-Freemanové. Těžko mezi těmito dvěmi povídkami vybírat, která je výstižnější, ale mezitím co druhá jmenovaná skrývá více tajemství, z prvé dýchá větší hrůza. Jako třetí bych pak jmenovala „Neviditelné oko aneb Hostinec U Tří oběšenců“ od autorské dvojice Erckmann-Chatrian. Tato sice není zrovna upíří, ale zaujme tím, že zlo zde ztělesňuje záhadná stařena, jejíž motivace jsou zcela nejasné, ačkoliv je příběh podán tak, aby to vyznělo, že jistojistě nějaké důvody pro své činy má.

O dvou neupířích povídkách
Za povšimnutí stojí také Rendez-vous od Maurice Renarda. Tématem se v podstatě shoduje s již zmiňovanou povídkou „Nech mrtvé odpočívat v pokoji“, zpracování je ale jiné a více než na zděšení se zde sází na odpor a čtenářovu představivost. Úplně jiným šálkem kafe je „O oranžově zbarveném vévodství“ Willyho Seidela. Tato povídka do sborníku vůbec nezapadá. Je snová a zobrazuje dětské vnímání světa. Více než hrůzu pouští na čtenáře inspiraci, ale je velmi těžké ji pochopit. Těžko říct, zda zde Ondřej Müller, který sborník sestavil, sáhl vedle, nebo chtěl záměrně otestovat úroveň čtenáře na něčem náročném.

Shrnutí
Vezmeme-li v potaz, že mnohé tyto povídky lze najít na internetu – byť třeba v originále, vnucuje se otázka, kde je plus českého sborníku. Pomineme-li tedy právě to, že je český, pak je to právě editorská práce, co jej činí zajímavým. A pak samozřejmě to, že čtenář drží v ruce papírovou knihu, která mu nejen krátce poodhalí minulost dnes tak milovaných zrůd, ale rovnou jej i odkáže na další díla. Jako vstup či nahlédnutí do povídkové tvorby jsou obvykle sborníky vhodné, neboť nabízejí to, co je ověřené časem a u plodných autorů tak mimo jiné rozhodnou za čtenáře, kde začít. Celkově je potěšující, že tato kniha vyšla – alespoň něco dobrého ta mnohaletá upíří vlna přinesla.

Autor: Kolektiv autorů
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2010
Překlad: Zdeněk Beran, Radovan Charvát, Kryštof Jankovec, Pavel Medek, Dana Melanová, Stanislava Menšíková, Pavel Mlynář, Petr Onufer, Milena Poláčková

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply