Jeden z předních českých editorů fantasy a sci-fi antologií (Hvězdy české sci-fi, Memento mori, Čas psanců…) – Ondřej Jireš – si našel chvilku, aby odpověděl na pár všetečných dotazů.

Máš za sebou pěknou řádku antologií a jsi považován za jednoho z předních českých editorů. Jak vypadá vlastní práce editora a jak asi dlouho trvá příprava jednoho sborníku?
Příšerně dlouho. Je to vždycky otázkou nějakých dvou až tří let. Proto většinou připravuji dvě antologie naráz a modlím se, aby se už aspoň jedna z nich přiblížila k vydání. Pokaždé sborník vytvářím podle stejného postupu. Vymyslím téma, zjistím zájem nakladatele, vytipuji autory a oslovím je, postupně dostávám povídky, těm dělám redakci, nebo je odmítám, pak přijde na řadu objednávka obálky a ilustrací, pak grafika, sazba, korektury a hurá do tiskárny. Nevím, jak to dělají kolegové, ale já vždy nakladateli odevzdávám jediný soubor s podklady pro tiskárnu. Díky tomu si mohu vždy všechno pohlídat, takže mě už nic nemůže nemile překvapit. Snad jen chyba tiskárny.

Kterou z antologií jsi připravoval nejdéle a která naopak šla „ráz naráz“?
Ani nevím, slévá se mi to všechno dohromady. Běžně se mi stává, že jeden den pracuji na jedné antologii a druhý den na jiné, pak zase třeba dva měsíce na žádné. Pokud editor pracuje pouze s povídkami psanými na zakázku, tak jako já, více se načeká než namaká. Je to holt zdlouhavý proces a nikdy to nejde urychlit, aniž by utrpěla kvalita. A to nechci. „Ráz naráz“ to prostě nejde nikdy.

Máš nějaký nevšední zážitek z těch mnohých příprav? Přineslo ti to nějaké zkušenosti?
Je bezva číst super povídku, která vznikla tak trochu i kvůli mně. Tenhle pocit nezevšední. Připadám si jako porodní bába. Povídky v mých antologiích sice nejsou mé děti, ale mám je rád a jsem na ně pyšný. A zkušeností mi to dalo hromadu – člověk se musí naučit správně komunikovat, motivovat druhé, plánovat, organizovat, rozpočtovat… Práce editora je hodně manažerská záležitost.

Určitě toho máš spoustu načteno. Kolik toho tak přečteš za měsíc, rok? Považuješ za důležité mít literární rozhled ve směrech, ve kterých bys chtěl něco vytvořit?
Kvanta knih jsem četl jen v dobách, kdy jsem navštěvoval školní ústavy. Teď už toho času moc není. Snažím se přečíst jednu knížku týdně, ale většinou mi to nevyjde. Jak vidíš, to žádná velká nálož není. Kouzlo je spíš v tom, jak dobře si umíš vybrat, které knize věnovat svůj čas. A co se literárního přehledu týče – editor by ho měl mít co největší, spisovatel ho nemusí mít vůbec.

Nemáš nebo neměl jsi někdy touhu sám napsat nějaký román?
To jo. Taky jsem chtěl přeplavat na nafukovačce Středozemní moře. Na psaní románů nemám povahu, ale třeba jednou něco napíšu. Třeba jednou na nafukovačce přeplavu Atlantik, zatím pro to ale nic nedělám.

Necítíš se občas tak trochu nedoceněn? Většina čtenářů přece musí vnímat především autory, samotný obsah sborníku. Kdo dal ten prvotní impuls, k tomu aby kniha vznikla, a kdo to dovedl do finální podoby už tak důležité není, hlavně že je tam ta povídka od… Nebo to tak vůbec není?
Na tohle se mě už pár lidí ptalo a odpovídám na to stále stejně. Je mi to fuk. Hlavně že jsem dal dohromady super knížku. Kdybych bažil po slávě a davech souložnic, nedělal bych antologie, ale přeplaval bych v přímém přenosu Pacifik. Samozřejmě na nafukovačce. Tím nechci říct, že by mě nezajímala odezva. Za každou chválu a kritiku jsem vděčný – to první potěší, to druhé pomůže se zlepšit.

Můžeš nám prozradit, co chystáš či jaké jsou tvé plány do budoucna? Nějaký vysněný projekt?
Nic jako vysněný projekt nemám. Pro mě je vlastně vysněným projektem každý sborník, který se mi podaří realizovat. Teď už dlouho připravuji pokračování Mementa mori. Co přijde potom, neprozradím.

A jak to vidíš s českou fantastikou? Určitě u nás vychází žánrových titulů víc než kdy před tím. Ale co jejich kvalita? Myslíš si, že dojde k nějaké větší revoluci, změně v příštích letech, například teď i s plánovaným zvýšením DPH?
Fantastiku aktivně sleduji asi 15 let a musím říct, že za tu dobu prošla ohromným vývojem. Čeští autoři a jejich obliba obzvlášť. Před těmi 15 lety nevycházelo od domácích autorů skoro nic. Pak se to kolem roku 2000 začalo lámat zejména díky nakladatelstvím jako Poutník, Straky na vrbě a Netopejr, které začaly dávat našim autorům šanci. K tomu se přidala řada dalších aktivit, které napomohly propagaci (jsem rád, že jsem dobré jméno českých autorů mohl šířit i jako šéfredaktor Fantasy Planet), a dnes už je situace taková, jaká by měla být. Na domácí autory se už nekouká s despektem, existuje dost možností se prosadit a vládne přirozený stav. Teď už žádný překotný vývoj neočekávám.

Na závěr, odhalíš nám své editorské vzory, pokud nějaké máš?
Odhalím v celé kráse – nemám.

 

 

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

One Response

Leave a Reply