Knížka, jež ležela u mě v knihovničce dlouho netknuta, přestože si to nezasloužila. Snad tato recenze jí to aspoň trochu vynahradí, protože Memento mori má čím uchvátit.

Kniha je skvělou prací jak po stránce obsahové, tak i vzhledové. Tvrdá vazba, krásný přebal, ilustrace u každé povídky, všitá záložka, stručné a obsažné předmluvy o jednotlivých autorech a jejich příspěvku. Co víc si může člověk přát…

Doba, kdy se středověk lámal a začínala renesance je inspirativně i tematicky bohatá. Autoři toho dokázali plně využít a svou rozmanitostí tvoří široký záběr od upalování čarodějnic, přes Florencii 15. století až po protiturecké války.

Hned na začátku nám dvorní autor městských fantasy Renčín představí tři přátele, z nichž jeden  – Mikuláš – je stavitel a dostává od podivného zákazníka velkou zakázku na postavení orloje, pro slávu Starého Města pražského. Jenže do toho přichází v noci prazvláštní sny, objevují se živé modely svatých, kteří jsou již dávno po smrti a zákon na který by lidé neměli nikdy zapomenout – Pamatuj na smrt. Na to poslední Mikuláš asi těžko zapomene, když na něj může přijít kdykoli inkvizice, označit jej za kacíře a upálit.

Není to pecka, ale obstojným uvaděčem antologie se nazývat může. Může nám být velmi blízká, protože má jasné, asi pro každého známé, kulisy města pražského v době Husově. Její odlehčenější ráz spolu s postavami a dialogy, jež zcela vytlačily zbraně a boj, může na čtenáře působit průměrně, ale určitě si každý zpětně uvědomí, že má ve sbírce své místo. Udržuje rozmanitost a své kvality má spíše ve slově, než v propracovaném akčním ději. Závěr, tak trochu autorský, se vymyká kulisám středověké Prahy a obrací se částečně i na čtenáře v nadsázce či optimismu, že jednou to lepší zvítězí.

Přesouváme se do renesanční Florencie, abychom mohli z pohledu malíře Sandra Botticelliho prožít jedno neobvyklé dobrodružství. S Alexandrou Pavelkovou jsem se setkal poprvé, o to radostnější to však bylo setkání, sám její příspěvek řadím k tomu nejlepšímu v knížce. Autorka dokázala napsat fantasy povídku bez jakékoli magie a tu trochu nadpřirozena tam dokázala tak namíchat, že by se to klidně s trochou ne/štěstí mohlo stát. Tak trochu pro některé napovím; částečná podobnost s motivem románu Parfém – Příběh vraha.

Jistě prostředí a období jsou velmi dobrou volbou i bohatou studnicí příběhů, ale možná o to víc záleží na kvalitě zpracování, které je tu odvedeno poctivě. Fantasy, nefantasy točící se kolem barev a obrazů s autorčinou invencí vám nedovolí jen obyčejně číst řádek po řádku. Škoda že autorka, podle slov Ondry Jireše v předmluvě k povídce, poslední dobou píše spíše sporadicky.

Naopak zkušený Leonard Medek nás zase přitáhne do našich končin, na hrad Kaltenštejn i k jeho budoucí nevěstě (Kaltenštejnská nevěsta), kde se dějí podivné věci. Léta po husitských válkách nebývala bezpečná, země stále ještě byla rozdělená do dvou táborů. A když si někdo zahrává s magií, bude mít bakalář Hynek a bratr Adam, co dělat, aby ochránili okolí a možná i zemi. Historické reálie a umné vypravování vtáhnou čtenáře do své doby co nevidět.

Pak se s jedním italským mořeplavcem pokusíme dostat do Nového světa, v podání klasika žánru, Františka Novotného. Příběh má své kvality, ale není nijak ucelen, jeho roviny spíše čtenáře matou a nedokáží ho zcela vtáhnout do sebe. Zasazení do alternativních dějin, kde Archa úmluvy opravdu existuje, je zajímavé, stejně jako vyústění příběhu do naší přítomnosti.

Čarodějnice, inkvizice, vyslýchání to jsou slova vystihující povídku V náruči boží od Petry Neomillnerové. Petra staví zejména na dialogu vězenkyně a věznitele, vykresluje jejich pocity, stísněnost každého z nich (zatímco údajná čarodějnice se bojí mučení, samotný mučitel zažívá muka v sobě) a také skrz obviněnou vkládá sem tam do příběhu úvahy mířící ke čtenáři.

A opět návrat do renesanční Itálie, nyní s Janou Jůzlovou, kde budeme přihlížet budování Kanálu mistra Leonarda. Sic je zde o něco více fantasična než v předešlém příspěvku z Itálie, ale přesto příběh, vycházející z historického pozadí, se zápletkou bodují.

No, jak to říci, než že závěr patří mistrům, ono to tak fakt je. Juraj Červenák svojí povídkou Turkobijec uvádí ságu Kapitána Báthoryho. O krev a kule nebude nouze a kromě Báthoryho zříme i osud samotného Ludvíka Jagelonského po jeho úprku z bojiště. Těšte se na pořádnou palbu, řízenou výborným spisovatelem.

A i kdybyste nebyli se vším spokojeni, pohled na řádný hardback, se slušivou obálkou, pěknými vnitřními ilustracemi a umně vyvedenou grafikou, vás ujistí, že jste chybu při koupi neudělali. Vždyť kdy stačí rychlé prolistování, aby měl člověk hned lepší náladu a myšlenky plující v historii, naší a přece té fantastické. (vydržte na další volné pokračování, snad se blíží)

 

Hodnocení: 75%

 

Zařazení: Fantastická historie

Dílo:  Memento mori

Editor: Ondřej Jireš

Autoři: Pavel Renčín, Alexandra Pavelková, Leonard Medek, František Novotný, Petra Neomillnerová, Jana Jůzlová, Juraj Červenák

Nakladatelství: Triton

Redaktor: Jana Jůzlová, Petra Diestlerová

Obálka: Micha Ivan

Počet stran: 296

Cena: 298 Kč (pro členy Trifid klubu 228 Kč)

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Leave a Reply