Všechny záhady okolo hradu Macindawu jsou již odhaleny a nyní je nutné vyřešit problém, který byl odhalen v minulém díle. Kdyby šlo jen o to, že hrad je v rukou samozvance, bylo by to snadné. Jenže v jeho rukou je i krásná kurýrka Alyss a i pokud by snad Will dokázal zanechat hrad uzurpátorovi, tak ji nikdy. Navíc se od hranic blíží další hrozba a času tedy není nazbyt…

Třicet proti hradu
Macindaw je zcela zásadním strategickým bodem. Ocitne-li se v rukou nepřátel, Norgate padne a divocí Skotiové budou mít dveře do Araluenu dokořán. Jak tomu ovšem má Will zabránit? K dispozici má sira Horáce, svého nejlepšího přítele, což se samozřejmě hodí, neboť mladý rytíř je mimo jiné cvičený i k dobývání hradů. A také jednu neúplnou a značně rozmrzelou posádku vlčí lodi – tedy Skandijce. A nějaký ten mořský vlk přijde v boji vždycky vhod. Lze ale s třiceti lidmi dobýt hrad? Horác to považuje za nemožné. Dokáže Will něco vymyslet?

Malcolm nebo Mallkalam?
Naštěstí mají na své straně také čaroděje Mallkalama, který je ve skutečnosti moudrým a vzdělaným léčitelem Malcolmem. V lese v ústraní pečuje o postižené a znetvořené lidi a kontaktu s vnějším světem se vyhýbá. Teď když byl nalezen a vlastní přísahou donucen zapojit se do děje, sotva se vyhne účasti na blížících se událostech. A jeho chytrá hlava jistě nebude k zahození. S čím užitečným by mohl takzvaný čaroděj přijít? Přeci jen má v rukávu spoustu strašidel a o pověrčivosti (nejen) místních toho ví dost a dost…

Shrnutí
Řešení zápletky je naprosto šílené. To ale neznamená, že to nemůže fungovat. Alespoň v knížce funguje dostatečně. Můžeme pochybovat, ale na druhou stranu je nám jasné, že tu máme knížku pro děti a není nezbytně nutné, aby pravděpodobnost úspěšného provedení plánu, se kterým Will vyrukuje, byla nějak zvlášť vysoká. Podstatné je, že pokud ta šance existuje, tak lze příběh akceptovat. Kontroverzní řešení navíc plně koresponduje s dějem předcházejícího dílu, který celkově vybočuje z již zavedené série. Obléhání Macindawu je výborné, jestliže na něj a Čaroděje na severu nahlížíme jako na nerozlučný celek. Svou roli zde hraje i onen faktor vysoko nasazené laťky. Jsou-li všechna tajemství odtajněna již na počátku knihy, hrozí logicky ztráta napětí. To autor jistě nechtěl dopustit a tak v sedmém díle místy neváhal nadsazovat či být příliš optimistický. Ve výsledku tak vznikne dostatečně strhující děj za cenu toho, že zpětně se za ním čtenář ohlíží s určitou nedůvěrou.

Jak se dalo předpokládat, šlo skutečně o dvojdíl. Co máme tedy čekat od Králů Clonmelu (kromě toho, že zde si John Flanagan již vůbec nebere servítky a rovnou využívá zeměpisný název a čtenář se tak stále více a více propadá do vlastního světa)? Bude nový příběh stejně čtivý jako ten, který právě skončil?

Autor: John Flanagan
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2010
Překlad: Zdena Tenklová

Komentáře

komentářů

Leave a Reply