Od Willovy nedobrovolné a Haltovy záchranné výpravy do Skandie uplynul už nějaký ten čas. Will brzy zakončí poslední rok učení a obdrží stříbrný dubový list. Těžko říct, zda je nervóznější on, nebo jeho mistr. Každý pochopitelně z trochu odlišných důvodů. Jaký je téměř dvacetiletý Will, se kterým se čtenář seznámil jako s patnáctiletým chlapcem?

Námět a známí hrdinové
Oberjarl Erak se ocitne v zajetí a skirl (kapitán) Svengal se s žádostí o pomoc obrátí raději ke králi Araluenu než k radě jarlů, tuší, že Erakův hlavní oponent by situaci využil ve svůj prospěch. K jednání o výkupném je ovšem potřeba někdo, jenž má patřičnou úroveň a náležité oprávnění. Princezna Kassandra (známá též jako Evanlyn) disponuje obojím. Její osobní družinou se stává Halt (ten, jenž si stříhá vlasy a vousy saxonským nožem – jednou ze základních hraničářských zbraní), Will (asi nejznámější učeň všech dob), Horác (v té době již slavný rytíř) a Gillan (mistr neviditelného pohybu). A také jedna posádka vlčí lodi, jejíž skirl složil kormidelnickou přísahu, že on a jeho muži budou chránit princeznu za každou cenu. To starostlivého krále Duncana nakonec přesvědčí, aby svou jedinou dceru pustil na cestu, která se vlastně ani nejeví jako nebezpečná. Myslíte, že vše půjde hladce? Jistě, že ne! To by ta kniha neměla 436 stran. Vše se samozřejmě zamotá.

Koho tu máme dál?
Tak pro začátek si řekněme, že většina děje se odehrává v Aridě, zemi až nápadně podobné Arábii. Za Aridy by se slušelo představit Selej el´Tína, kterému cizinci obvykle říkají Seletin. Vakír města, kde byl zajat oberjarl, je od začátku sympatický a čtenáři brzy dojde, že ten muž ve skutečnosti neví, v jakém plánu dostal roli. Ke slovu se tedy dostanou také Bedullini, svobodní kočovníci a chovatelé koní a velbloudů z pouště. A samozřejmě divocí Tualagové. Loupežníci a násilníci, kteří nikdy neodhalují své tváře a umí se ztratit v poušti pronásledovatelům jako zrnko písku. Kdo bude komu pomáhat a proč? Koho ke komu váže jaká laskavost? Kdo cítí vůči komu zášť?

Byť je to svým způsobem pozdě, je nutné si také krátce představit hraničářské koně, neboť ve Výkupném za Eraka sehraje jeden z nich mimořádně významnou roli. V pátém díle už o těchto koních čtenář ví prakticky všechno, a proto se od nich recenze již nemusí držet dál. V tomto díle vystupuje Abelard, Haltův starý druh, Gilanův Blaze (ten nejvyšší hraničářský kůň pro toho nejvyššího hraničáře) a Cuk, který se se svým pánem Willem a jeho mistrem Haltem nikdy neshodne na tom, kolik by měl takový kůň sníst za den jablek. Tito koně jsou vesměs majitelé soudkovitých těl nevelkého vzrůstu a inteligencí slonů či delfínů. Vycítí nepřítele, varují jezdce, nesvezou nikoho, kdo nezná tajné heslo… Pro „nekoňáka“ to je skoro stejně neuvěřitelné jako poštovní sovy. Na rozdíl od sov jsou ovšem koně běžně cvičeni k nejrůznějším dovednostem a většinou (?) úspěšně, proto bych si osobně netroufla tvrdit, že takovýto výcvik koní není možný. John Flanagan navíc od prvního dílu působí dojmem autora, který nejdřív čte a až potom píše, výsledný pocit, pokud jde o hraničářské koně, že pokud by snad nebyly všechny jejich schopnosti reálné, nejsou realitě příliš vzdálené. Anebo jednoduše – je to uvěřitelné.

Shrnutí
Zdařilý díl ságy, na jehož konci je stříbrný dubový list. Zde je trochu zvláštní, že série nekončí. Šestka opět nese titul Hraničářův učeň. Dle vší logiky by měl Hraničářův učeň skončit pátým dílem, neboť v něm Will přestává být učněm a stává se mistrem. Pokud chtěl Flanagan napsat další díly (a on chtěl, neboť jich momentálně je deset), mohl uzavřít jeden cyklus a plynule navázat druhým úzce provázaným, který by se mohl jmenovat… hm… Hraničář? Je to trochu jako kdyby Tolkien napsal ještě čtvrtý díl Pána prstenů i přesto, že onen prsten, který „vládne všem“, byl ve třetím díle zničen. On se ale autor Hraničářova učně zatím obecně neprokázal příliš dobrou schopností vymýšlení názvů, dokonce je to možná jeho největší slabina. Třeba si s tím prostě nechtěl lámat hlavu, nebo na něj přitlačil nakladatel, kterému se líbilo, že současný název je již zavedený…

Pokud by se mělo Výkupné za Eraka s něčím srovnávat, pak s Karlem Mayem a jeho příběhy z arabského prostředí. Pro někoho, kdo si přečetl například něco z cyklu Ve stínu padišáha, nabude snadno dojmu, že pátý díl Hraničářova učně vznikl po přečtení těchto knih jako snaha, vytvořit tematicky podobnou dětskou knížku. Může to samozřejmě být omyl, daný pouze prostředím, ve kterém se děj odehrává, ale stojí za to na to upozornit, pro případ, že by se skrze Výkupné za Eraka někomu otevřely dveře k méně známým dílům Karla Maye.

Pětka také překvapuje tím, že je uzavřená, žádný další dvojdíl. Na druhou stranu je také náležitě tlustá a naznačuje, že autor již v cílovém čtenáři nevidí někoho, koho je potřeba ke čtení zlákat, ale někoho, koho už čtení baví.

Autor: John Flanagan
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2009
Překlad: Zdena Tenklová

Komentáře

komentářů

One Response

  1. Cukýna

    Hraničářské koně si musí každý zamilovat, je dobře, že ses o tom zmínila. Já chci taky jednoho! Hezky napsáno a ohledně názvu série Hraničářův učeň, autor ji asi nechtěl rozdělit, a tak pokračuje, takže i když pak bude Will jedním z právoplatných hraničářů a dospěje, stále bude jako Haltův syn a pořád se bude považovat za jeho učně (aspoň v mysli). Jejich vztah je pěkně popsaný a jsem ráda, že má Will někoho tak blízkého, kdo mu nahradil rodinu, kterou nikdy nepoznal. To je na příběhu tak emotivní – aspoň podle mě. A souhlasím i s tím, že autor nepotřebuje čtenáře lákat, protože každý, kdo jednou jeho sérii propadne, si musí další díl pořídit.

Leave a Reply