Je jisté, že Morgarath, vyhnanec a rebel, se chystá na konečný střet s královstvím. Jak ale přesunout wargaly (hlavní vojáky vzbouřencovy armády) do Araluenu? Jediná cesta je pečlivě střežená. Ale je skutečně jediná? Morgarath je možná šílenec, ale nebezpečný. Jistě by se nevydal do boje bez dokonalého plánu.

Nové a staré postavy
Will a Horác získají novou přítelkyni Evanlyn, která sehraje v nastávajících a zřejmě i více vzdálených událostech významnou roli. Zprvu se jeví trochu rozmazlená, ukáže se ale, že přizpůsobit se umí docela dobře. Dále se tu prvně setkáváme s králem Duncanem. Tím se potvrzuje domněnka, že Araluen je v době odehrávání děje navzdory hrozícímu vpádu wargalů šťastné království, neboť na jeho trůnu sedí schopný muž.

Co se týče hrdinů známých již z prvního dílu, mnoho se toho nemění. Halt je stále bručoun, Will zvědavec, Gilan (jeden z hraničářů) vysoký elegán a Horác mírně natvrdlý učeň bojové školy ve vývoji, takže musí hodně jíst…

Oproti tomu na scénu nastupují v plné parádě Skandijci. Stačí jen pár slov o vlčích lodích, rohatých přilbách a povaze jejich cest do Araluenu a každý si vzpomene na Vikingy. Začíná vycházet najevo, že John Flanagan si zjevně vzal pro každý svůj „smyšlený“ národ za vzor jeden skutečný. Pokud již zde někdo tuší, kdo byl předobrazem pro Araleunce, tak smekám. Mně to napadlo až ve chvíli, kdy jsou zmíněni vojáci ze severního léna, kteří se od ostatních liší výzbrojí a mají s sebou dudáky McDuiga a McForna.

Konečně se také čtenář setkává s wargaly v akci. Jako nestvůry jsou výborní, ale jedna výtka by zde byla. Již bylo řečeno, že se bojí koní. Jeden z wargalských velitelů přitom přijede podat Morgarathovi hlášení na koni. Je sice zmíněno, že je to jeden z těch inteligentnějších, kteří se naučili mluvit, nicméně autor i tak dluží vysvětlení.

O bitvě
Je velkým štěstím, že jde o jedinou bitvu. Popsat celou válku je obvykle poměrně náročné. Jediná rozhodující bitva je v tomto případě zřejmě přijatelnější nejen pro spisovatele, ale rovněž pro cílového čtenáře. Přinejmenším z laického pohledu působí střetnutí Morgaratha s královstvím jako strategicky propracované. Přesto je tu jistý stín snahy o zkrácení boje, nicméně řešení je nejen přípustné ale i plně regulérní.

Shrnutí
Nevím, kde jsem to slyšela či viděla, ale bylo to něco jako: „Jen blbec prozradí pointu už v názvu.“ Nic nesedí na druhý díl Hraničářova učně víc. Celý požitek z knihy zcela kazí ten zatrolený podtitul, který prozrazuje rozuzlení. Jestliže si při první zmínce o mostu domyslíte zbytek příběhu (ne-li dokonce dříve), tak se někomu něco nepovedlo. Jistý náznak tohoto problému byl již v prvním díle, tam se však ještě nejevil jako zásadní. Ve dvojce navíc v kritickém okamžiku příliš mnoho napovídá i grafické zpracování obálky.

Další nepovedenou záležitostí jsou rozhovory, tentokrát zcela stejně jako v Rozvalinách Gorlanu. Jistá jednoduchost je přípustná s ohledem na cílovou skupinu čtenářů, ale neobratnost nikoli. Dovolím si uvést příklad, kde Horácovo prohlášení a Willovo následující uklidnění dokonale neladí (skoro jako by Horác předtím ještě měl říct: “Určitě vás už nudím.”):

„Horác si uvědomil, že ho oba pozorně poslouchají, a zrudl. „Nechtěl jsem mluvit tak dlouho,“ zamumlal a pobídl koně vpřed.

Will jel za ním a kroutil hlavou. Zapůsobilo na něj, jak se kamarád ve věci vyzná. „Ale vůbec ne,“ ujišťoval Horáce. „To, co říkáš je rozumné.““

Navzdory dobré zápletce, šikovnému rozuzlení a rozvinutí děje oproti jedničce, je tedy dvojka slabým článkem série.

Velkým plusem ovšem zůstává uzavření příběhu. Námět, který by jiný autor roztahal na celou sérii, se zde uzavírá a elegantní otevření nového je rovněž velmi zdařilé. Ten kdo si chce Hraničářova učně přečíst, by tedy neměl Hořící most vynechávat, přestože je nabíledni, že moment překvapení je promarněn.

Co čeká Willa a Evanlyn v Ledové zemi? Jsou všichni Skandijci nepřátelé?

Autor: John Flanagan
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2008
Překlad: Zdena Tenklová

Komentáře

komentářů

Leave a Reply