Co by byl Festival fantazie bez kostýmů

Ne, nepřepsal jsem se. Dvojité F nás totiž bude provázet celou touto… no, kdo ví, co z toho nakonec vznikne za článek, tak proč to nazývat reportáží? (I když… jinde to tak dělají.)

FF. Víte, co to znamená, že? Na MFantasy se tomuto fenoménu věnujeme pravidelně. Kdybych ale začal mluvit o FF třeba ve škole, ostatní by nechápali, co jsem dělal v létě na Filozofické fakultě a jak to, že jsem tam potkal Darth Vadera s několika klony. Pro neznalé: FF je Festival fantazie, jedenáctidenní akce v Chotěboři  (na půli cesty mezi Prahou a Brnem), kde se každý rok scházejí fanoušci fantasy, sci-fi a dalších více či méně souvisejících věcí.

A každý rok se tam vydávám i já. Kdysi vlakem sám (už ani nevím, kdy to poprvé bylo; kdo by to počítal), letos jsme jeli s přítelkyní autem. Ubytovali jsme se ve stanu v hokejové aréně, bylo to nejlevnější a relativně pohodlné, když jsme do stanu nacpali nafukovací matraci. Po předchozích letech v drahém hotelu, jehož služby za moc nestály, se to zdálo jako rozumná volba.

Bývalé prostory deskových her zaplnily nejnovější vychytávky od Playstationu

Jenže pokud nejste zvyklí usínat ve hlučném prostředí (hovor, synchronizované chrápání jako z domácího kina a… další zvuky), nezapomeňte si doma špunty do uší (nebo sluchátka, podle zvyku). Jinak se pro ně budete muset vypravit do nedaleké lékárny.

Protože jsme dorazili až v půlce FF, neměli jsme problém s čekáním na recepci, a tak jsme se ještě stihli vypravit na přednášku o grafologii, o níž jste se už mohli dočíst během FF. Dál jsme prozkoumávali zákoutí lidské mysli v přednášce Duševní choroby, jejíž součástí byl i základní přehled o jejich procentuálním výskytu. Až mě vyděsilo, kolik z dvou a půl tisíc fanoušků nějakou takovou zajímavou nemocí asi trpí (ale pravděpodobnosti se nepotvrdily; ti, které jsme potkali, byli „normální“).

Protože mozků jsme neměli dost (byli jsme zombifikováni Piráty z Karibiku a pak nám udělali lobotomii během fascinovaného sledování Sucker Punche a nakonec jsme dostali ještě pořádnou ránu do hlavy od Kung-fu pandy 2), později jsme zavítali ještě na poučnou přednášku o té rosolovité houbě, co vám plave mezi ušima. A takhle vybavení jsme se odebrali do zvětšené herny deskovek, abychom se porvali o figurku bílého ducha a červeného křesla nebo utekli se svými myšičkami před hladovým kocourem. Nenechte se zmást, většina her je tam duchaplnějších, ale my hrajeme jen ty, které zvládnou i osmileté děti.

Někdo má rád elektroniku, někdo radši deskovky…

Přednáška Míly Lince nás pak zavedla do temného středověku sužovaného morem a navnadila nás ke koupi jeho další knihy, která je inspirovaná tanci smrti. Bylo fajn dozvědět se nové informace od někoho, kdo má téma dobře nastudováno. A zjistit, že staročesky nerozumím ani trošku (ale umím dobře tipovat, co který nesmyslný výraz asi tak znamená).

Závěrečnou třešničkou na FFantastickém dortu byl tradiční Večer fantazie. Nesmějte se mi, ale i když jsem na FF byl mockrát, Večer fantazie jsem viděl poprvé. Dřív jsem měl buď jiný program, nebo na mě nezbyly lístky. Teď toho ale lituji, protože to stálo za to.

Šťastnou náhodou jsme dostali lístky do třetí řady chotěbořského kina, což znamenalo sedět hned za účinkujícími hosty a možnost všechno to pro vás nafotit. Večerem nás provedl ředitel FF Václav Pravda.  Dočkali jsme se tanečních vystoupení v podání účastníků MoveConu, ukázky bojových umění, vyhlašování cen, křtu knihy a dokonce i originálního baletu!

Losovali se také výherci tomboly (to auto jsem nevyhrál, ale stejně bylo jen na víkend  – snad si ho ten pán bez řidičáku užije). Ale především se vyhlašovaly ceny Aeronautilus. Nejlepší web vyhrál daemon.cz, nejlepší knihou byl Labyrint Pavla Renčína, v kategorii povídka byla oceněna nedávno zesnulá Martina Šrámková a nejlepší obálkou minulého roku se pyšní Století páry, na svědomí ji má Jan Doležálek.

Paven Renčín a Tomáš Němec křtí Druhý krok nikam

Nelze opomenout ani křest knihy Druhý krok nikam, na který dokonce dorazil i samotný autor Jiří W. Procházka! A prý poprvé v životě střízlivý! Slíbil pití všem, kdo se u něj přihlásí, tak jsem zvědavý, jak dopadla jeho peněženka.

Někde mezi vším tímhle programem jsme pro vás tvořili festivalové noviny ZáBlesk a články pro MFantasy. O tomto přísně tajném procesu se samozřejmě rozepisovat nebudu, myslím, že vás zajímají především výsledky.

A když jsme zrovna neměli nic závažnějšího na programu, poseděli jsme v hospodě s dalšími redaktory. (S přibývajícími roky je toho programu, na který se obtěžujeme zavítat, stále míň. Není to ale programem, nýbrž námi. Jsme línější a vybíravější s každou další návštěvou Chotěboře. A s každou další návštěvou asi vypijeme i víc Chotěboří – místní pivo.)

Na Večeru fantazie se všichni dobře bavili, tvář bez úsměvu se hledala těžko.

Jestli se vám zdá, že právě skončil popis prvního dne, jste na omylu. Pět dní se vypařilo neznámo kam a jelo se domů. Jak už to u mě bývá, většinu zajímavých věcí jsem určitě vynechal, ale co byste chtěli? Po zombifikaci…

Může to znít jako klišé, ale skutečně si na FF každý najde to svoje. Někdo možná po delším hledání, někdo ihned. Třeba podlehnete deskovkám jako spousta dalších. Nebo objevíte v programu přednášky, o kterých byste si nikdy nemysleli, že vás budou bavit (zvlášť pokud vás děsí už samotné slovo přednáška). A když zrovna není nic jiného na programu a žádný známý, se kterým byste zašli na pivo, není po ruce, posadíte se do kina a užijete si film za pár korun (ve srovnání s dnešní cenou multikin téměř zadarmo).

Pokud se rozhodnete jet na FF sami, pak věřte, že je to opravdu nejlepší místo na seznámení se s novými lidmi, protože je snadné prohodit pár slov o něčem, co dobře znáte a co máte společné. Trochu hůř asi budete vysvětlovat někomu v „normální hospodě“, proč vás tak vytáčí časový paradox nebo kdo je vaší nejoblíbenější postavou z knih Terryho Pratchetta. A pokud opravdu radši posloucháte, než mluvíte, v tom programu se vždycky něco najde.

P.S. Nakonec tedy z reportáže vznikla pozvánka. Takže vás zvu na FF 2012, protože jestli tam budete, tak věřím, že se tam potkáme.

A příště budu požadovat, aby se zavedla taky soška Aeronautila za nejlepší nereportáž!

 



Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor MFantasy, působí zde od roku 2006 a kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

One Response

  1. Eva Vokůrková

    Skvělý článek. A máš pravdu, bylo to parádní, každý si tam přijde na své, seznámí se s novými lidmi a pobaví se. Příští rok tam hodlám být delší dobu (4 dny jsou málo).

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.