A je to za námi. Po těch letech jsme se dočkali posledního dílu na filmovém plátně. Předtím se člověk každý rok těšil na novou knihu a také na film. Fanoušci nemohli dospat premiér nebo zahájení prodeje v knihkupectvích.

Poslední knihy jsme se dočkali v roce 2008, posledního filmu pak letos. Byla to mánie, která se vyhnula jen málokomu. A i když nejste skalní fanoušci ani jste Harryho dobrodružství nečetli, nemohli jste o něm neslyšet. Brýlatý chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele…, chlapec, který přežil… Od pohádkového světa plného kouzel to dopracoval až k thrilleru s hororovými prvky.

A jak tedy dlouho očekávaný druhý díl „Relikvií smrti“ dopadl?

 

Nekažme si to…

Názory na první část se různily, vesměs však první díl Harryho Pottera a Relikvií smrti nesklidil zas tak kladné hodnocení, jak se od něj očekávalo. Všichni čekali víc. Já se v tu chvíli ptala, vzhledem ke knižní předloze, jaké „víc“ čekali? Možná to „víc“, kterého se nám dostalo v druhé části. I na tu se ale názory různí. Pro někoho je to slabé, někdo to bere jako úspěšné zakončení velké, slavné, knižní a filmové série.

 

Epika, epika a zase epika

Máloco v Harry Potterovi dostalo příležitost býti epickým v opravdu velkém stylu. Poslední díl nám to ale bohatě vynahradil.

Film začíná tak, jako by mezi první a druhou částí nebyly jedny závěrečné titulky. Možná proto některým radím, zhlédnout první část předtím, než půjdete na poslední film. Takřka okamžitě začne nějaká akce, protože na pořadu dne je vloupání ke Gringottovým a následný útěk na hřbetě draka.

Pak se dostaneme do Bradavic a tam už taky zůstaneme. Zasněžené Prasinky působí správně ponurým dojmem, stejně jako hřbitov v Godrikově dole v první části, ale jejich atmosféru si zas tak neužijeme. Následuje totiž přesun do Bradavického hradu pomocí tajné chodby z domu Brumbálova bratra Abefortha.

Fanouškům nemá asi smysl popisovat, co se děje dál. Snapeův útěk, při kterém konečně Minerva McGonagallová ukáže, že umí víc, než se jen proměnit v mouratou britskou whiskas kočku; následné opatřování Bradavické  školy ochrannými zaklínadly bylo doplněno skvělou hudbou a chvilkami z toho člověku naskočila husí kůže.

Boj o Bradavice byl epický. Sice můžeme protestovat proti tomu, že se do tohoto světa příliš nehodí třeba obři, ale jak to bylo napsáno, tak to bylo natočeno… Skvělé efekty, podmanivá hudba. Možná až moc zpomalených záběrů, ale i tak to byla pastva pro oči.

 

Scéna, které se fanoušci nejvíce obávali (věřím, že se jí obávali i tvůrci) a sice okolnosti objasnění charakteru profesora Snapea (pro ty, kteří nečetli, nechci spoilerovat), dopadla na výbornou.

Herecké výkony byly standardní, takové, na které jsme zvyklí z posledních několika filmů. Alan Rickman nezklamal, jen škoda, že ve filmu pobyl tak krátce. Matthew Lewis jako Neville Longbottom se konečně mohl projevit i jinak, než jako zoufalý nekňuba. Naopak Tom Felton jako Draco Malfoy, jehož výkon se mi velice líbil v šestém dílu (Harry Potter a Princ dvojí krve), měl prostoru méně. Velice škrobený se mi zdál výstup Bonnie Wright (Ginny); obzvláště ve chvíli, kdy Hagrid přinese v náruči Harryho, jí nevěřím ani nos mezi očima.

Jak už jsem řekla, hudba je podmanivá a skvěle dokresluje atmosféru snímku.

 

Je zde spousta scén, které jsou zdařilé, jako je třeba boj Molly s Belatrix, množení cenností v Belatrixině trezoru u Gringottových, oheň v Komnatě nejvyšší potřeby…, ale jsou tu i scény horší. Třeba Harry na „mezizastávce do nebe“ promlouvající s Brumbálem; nebo závěrečná scéna o 19 let později. Obě scény byly velice slabé už v knize, natožpak ve filmu. Podle mého poslední kapitola, přeslazený happyend, shodila celou knihu, která byla do té doby plná ponuré atmosféry, beznaděje a smrti a takovýhle závěr se k ní nehodil (navíc po stránce řemeslné vypadá, jako by ji Rowlingová napsala během pěti minut takříkajíc na koleni) a i ve filmu to nebyla dobrá volba – celé kino se při pohledu na Ronův pupek začalo smát. Nemám nic proti tomu, zakončit příběh tak, aby divákovi/čtenáři zůstal na tváři spokojený úsměv, ale tohle byl spíš hysterický smích a diváci se tvářili, jako by pozřeli velký citron.

 

Některé věci nebyly úplně podle knihy, ale nemyslím, že to bylo výrazně na škodu. Přece jen, i když se jedná o film podle knižní předlohy, musí se plátnu trochu přizpůsobit. Smutné je, že tvůrci začali poslední dva díly (tři filmy) dělat ryze pro fanoušky. Některé věci nevysvětlili (například střep z Aberforthova zrcadla – najednou ho Harry měl a nikde ani slovo vysvětlení; nebo Ronův bratr Billy, o kterém do té doby není žádná zmínka a najednou se tam vyloupne už zjizvený a okomentuje to jednou větou…). Těžko říct, co je toho příčinou, ale v šestém dílu jsem z toho byla trochu zklamaná.

Když bych to měla shrnout. Tvůrci, a že jich za tu dobu bylo, se snažili ze všech sil, aby fanouškům a divákům předvedli co nejlepší podívanou držící se knižní předlohy. Někdy se jim to dařilo víc, někdy míň. První díl „Relikvií smrti“ pro mě měl atmosféru, druhý díl byl akčnější a epičtější. Chvílemi zde byly nějaké vtipné hlášky a komentáře. Otázku, zda se do takového filmu v daných situacích hodí, už ponechám na vkusu každého z vás.

 

Nevím, jak film vypadá ve 3D, protože na 3D filmy v poslední době už nechodím. Byla jsem spokojená s běžnou 2D projekcí. Jasné barvy, naopak tmavší filtry pro nastolení temné atmosféry. Neuslyšíte ode mě, že český dabing tomu ubral, to opět nechám na osobním vkusu.

Samozřejmě, že film má chyby (stejně jako knihy – fanoušci mě nekamenují, ale je to tak) a některé věci by šly udělat jinak, možná lépe. Mohli bychom začít tím, že by si Voldemort vážně nezjistil, jak to bylo na astronomické věži…? Ale proč si to kazit? Film se drží knihy, někde sice trochu ujíždí, ale za tu podívanou to rozhodně stojí.

Nehledejme v tom mouchy za každou cenu a užijme si konec jedné filmové éry se vším všudy!

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

2 komentáře

  1. KatyRZ

    Chystáme se v sobotu na 3d verzi s dabingem (raději bych 2d s titulky, ale ta se tady vede jen uprostřed týdne). Jediný nedostatek shledávám v tom, že si vůbec nepamatuju první část, dokonce si jen stěží vybavuju, že jsem ji viděla – asi to byla hodně velká nuda :D. Knihy mám sice všechny přečtené, ale už je to taky nějaký ten rok zpět, takže si pamatuju prd a podle toho, co píšeš se budu muset zase ptát na vysvětlení manžílka se sloní pamětí ;).

Leave a Reply