Co je to mýtus?

Pokud se chceme zabývat mytologií jakéhokoli národa, musíme si nejprve ujasnit, co to vlastně mýtus je. Ve slovníku cizích slov bychom objevili následující definici: „příběh symbolického nebo náboženského významu“ nebo také „neskutečný, vymyšlený příběh“.  Samotné řecké slovo mýtus v překladu znamená řeč či vyprávění.

Mýty lidem zprostředkovávaly názor na svět, přírodu a lidskou existenci vůbec. Podle německého filozofa Friedricha Schellinga se mytologické představy nedostávají do vědomí zvenčí, ale jsou to výtvory, které s sebou přináší život.

Lidé v minulosti například netušili, jak vzniká bouřka, proto si vymysleli mýtus o tom, jak božský Thor projíždí ve svém vozíku po obloze a hřmot jeho kol se rozléhá po celé zemi.

Nakonec však tím hlavním účelem mýtů vždy zůstávalo zodpovězení věčné otázky: Odkud vlastně pochází život? Většinou je tento akt popisován pomocí nadpřirozených sil, liší se také v závislosti na povaze či třeba i přírodních podmínkách daného národa. Seveřané například měli představu o stvoření země ze dvou přírodních sil - ohně a ledu, protože na severu vlastně neznali nic jiného než kruté ledové hory a zuřivé ohnivé sopky.  

Mýty měly učinit život pro člověka přijatelnější, snažily se vysvětlovat a zároveň přinášet útěchu. Proto ve všech mytologiích není smrt považována za něco definitivního. Podle Seveřanů každého, kdo umřel hrdinnou smrtí, krásné Valkýry odvezly do síně padlých Valhaly, kde hodoval a veselil se po boku boha Ódina.

Písemné prameny

Severská mytologie se geograficky váže ke studeným zemím Švédska, Dánska, Norska a Islandu. Jejich obyvatelé, Vikingové, byli sice jedni z nejlepších bojovníků a dobyvatelů své doby, avšak většina z nich byla negramotných. Proto také dnes nemáme příliš historických zdrojů, z kterých bychom mohli čerpat informace o jejich mytologii. Vikingové sice užívaly svou písemnou runovou abecedu, ta však měla pouze mystický význam. Runová písmena se vyrývala do kamenů či dřeva, proto nebyla vhodná pro delší texty.
Většina soudobých zdrojů pochází od vnějších pozorovatelů a křesťanských autorů, kteří se s Vikingy setkali a své vědomosti o tomto národu písemně zaznamenali. Takzvanou biblí severské mytologie a zároveň nejdůležitějším pramenem pro dnešní historiky je kniha Edda, o té se však rozepíši později v článku o severské literatuře.

Nic než čest

Vše co víme o životě Vikingů ukazuje na společnost založenou na myšlence hanby a ne viny, jako negativním pólu chování. Vikingové nikdy nad ničím necítili vinu, zuřivě však bránili svou čest a za každou cenu se vyhýbali všem hanebným činům. Podrobit se pasivně výprasku bičem, muselo být považováno za nadmíru potupnou záležitost, potupnější i než smrt.
Pro Vikingy bylo ctí umřít v boji, což se zrcadlí i v jejich mytologii. Padlé bojovníky odvezly krásné Valkýry do zlaté hodovní síně Valhaly, naopak lidé, kteří zemřeli na nemoc či stáří skončili v ponuré a temné podsvětní říši královny Hel.
Na závěr ještě dvě Vikingská přísloví:

„Zvířata zemřou, přátelé zemřou i já zemřu, leč jedna věc nikdy nezemře, a to je naše pověst, jež necháme ve smrti za sebou.“

 

„Den před večerem nechval;

a ženu, dokud spálena není;

meč chval, až ho vyzkoušíš;

a děvče, až se vdá;

led, až jej přejde;

a pivo po vypití.“

 

Myslím, že to by snad už jako všeobecný přehled a úvod do tajů severské mytologie mohlo stačit. V dalších mých článcích se tedy společně můžeme vydat do světa udatných hrdinů, krásných bohyň a kouzelných tvorů.

Komentáře

komentářů

About The Author

3 Responses

  1. Eva Vokůrková

    Hezky a srozumitelně napsaný článek. Mytologie mě vždycky zajímala, už mám ledacos načteno, ale tady je vše velice výstižně shrnuto. Těším se na pokračování.

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.