Pamatujete si ještě Finiiskara? Největší naději Monské větve dračího rodu Dorů? Střihače dálnic, šlechtice a hlavního hrdinu povídky Hic sunt dracones? Pokud ne, nevadí. V Dračím moru se příběh beztak vrací hluboko do minulosti. Alespoň na lidské poměry – ti, kteří povídku četli, se mohou těšit, že se s jejími hrdiny opět setkají. A jaké to bude setkání?



Nemoc
Mor změnil svět draků způsobem, na který nikdo nebyl připravený. Pevná hierarchie zavedená a stoletími ověřená se nezhroutí, ale společenský dopad je obrovský. Nejvýše v pomyslné pyramidě stojí dračí páni schopní úplné obousměrné proměny, pak následují standarti v lidské a dráčci v dračí podobě. A někde stranou mimo společnost jsou divocí draci. Co se ale stane, když přijde nemoc, která může s vrozenými schopnostmi jednotlivých draků náležitě zamíchat? Když se z dračí paní po vyléčení stane standartka nebo dráčka uvězněná navždy pouze v jedné z obou podob? Draci, kteří byli uvyklí žít jako úplní (a také mít náležitá privilegia) se jen těžko srovnávají s takovouto degenerací. Kromě toho, že se na tento mor i umírá, představuje hlavně hrozbu do budoucna. O tom jak velkou se můžete ostatně přesvědčit v již zmíněné volně navazující povídce, kde se neblahá možnost rozdělení na standarty a divoké či ochočené draky pomalu začíná stávat realitou.

Člověk
Jmenuje se Nicolas a je to medik. Ze světa lidí ho unesli Urové za účelem výcviku mladých draků, po vypuknutí moru jej ale zapůjčili do nemocnice. Brzy se naučí odlišovat, kdo se z nemoci uzdraví a kdo nikoliv, všem se ale snaží poskytnout maximální pomoc. Při práci se seznámí s Aniou a po čase zjistí, že z jeho strany nejde pouze o přátelství. Jenže Ania je šlechtického původu, copak by si on jako člověk mohl dělat naděje?

Nejen válka klanů
Mezi Dory a Ury jsou sváry už věčnost. Porvou-li se tyto dva velké rody o Nicolase, nebude na tom nic až tak zvláštního, protože nikdy nemají daleko k tomu vjet si vzájemně drápy do šupin. Střety jsou četné, osobní a neodvratné. Komu bude patřit Nicolas? Tyranským Urům nebo svobodomyslným Dorům? Jedni brání své právo na únosy lidí a Nicolase by asi nejraději sežrali, druzí by ho raději oženili. Co se stane, když Finny dostane možnost předvést se v souboji Mele, nejlepší urské bojovnici? Je to přece ten samý Dor/Finniskar, který si o pár set let později vezme Rebeku… Ať se v Dračím moru odehraje cokoliv, on musí zůstat nezadaný.
Celým dějem se nenápadně proplétá blížící se volba dračího krále. Dorové o trůn zájem nemají, ale Urové by mohli a jistě se najdou i další kandidáti… Udrží se Dory podporovaný rod Yolů, který už dal drakům nejednoho schopného panovníka? Období před volbou je úmorné nejen kvůli nemoci – draci a především standarti potřebují, aby zemi vládla pevná ruka. Ti první proto, aby příliš nedivočeli, ti druzí pro to, aby jim někdo řekl, co mají dělat.

Shrnutí
Příjemná kniha, která se dobře čte a to od okamžiku, kdy si zvyknete na jména typu Mor/Pecho/Charo. Oproti povídce je zde celkově více prostoru pro vysvětlování a vše je tedy srozumitelnější. Poutavost na vhodných místech násobí černobílé ilustrace, takže drakomilci ke štěstí chybí už jen to, aby ti draci ožili a vyskákali z potištěných stránek. Ti, kteří si ale na draky nepotrpí, si Dračí mor nejspíš tolik nevychutnají. Z hlediska zpracování tedy ano, ale i přes četné zajímavé motivy – kniha je primárně o dracích. A draci jsou přesně tím, co byste od ní měli očekávat.

Autor: Jana Rečková
Ilustrátor: Janina Strnadová
Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2011

Komentáře

komentářů

About The Author

3 komentáře

Leave a Reply