Likario – recenze Vladimír Šlechta
Likarijská trilogie 2
Brokilon 2011

Likario, původně jen palisádou ohrazená pevnůstka a malá obchodní stanice, kterou založil temný mág Alarich Touraine, zažívá v posledních letech nebývalý rozvoj. Stává se z něj stále významnější městečko, kde mohou své místo k životu nalézt zástupci různých ras. Není tu tak nouze o gobliny, kteří se výstavby ujali jako první, orky, elfy ale i člověky a všechny jejich možné a uskutečnitelné míšence.
Zdánlivá idyla má však povážlivou trhlinu. V podzemí, pod starou pterrskou kopulí, se skrývá tvor, který chce město ovládnout pomocí důmyslné korupce a zastrašování – ztracený královský potomek, infant Wolferin . Likario si však za své budoucí zimoviště zvolil půlelf Thompson se svojí rodinou a ten je rozhodně proti.

Po prvním povídkovém, a víceméně známém dílu Likarijské trilogie Nejlepší den pro umírání, naservíroval Vladimír Šlechta tentokrát svým fanouškům poctivou románovou porci s jednoznačným názvem, který odkazuje na místo, kolem nějž se vše točí. Likario není rozlohou příliš velké, přesto ho ale autor dokázal zabydlet různorodou společností, která mu dovoluje splétat a znovu rozplétat pozoruhodné osudy jejích jednotlivých členů.
Hlavními tahouny děje pochopitelně zůstává Thompson a celá jeho rodina , která je sama o sobě zárukou mnoha zajímavých situací. Půlelf Thompson je pak typickým představitelem současných (ne)hrdinů, kteří nepáchají hrdinské skutky z dobroty srdce ale ryze z pragmatických důvodů nebo z donucení v případě vlastního ohrožení. Přesto nakonec z drtivé většiny scén vyvázne jako sympatičtější z případných vítězů. I Likario je tak příkladem toho, že fantasy až na malé výjimky opouští pohádkovější formu starých příběhů, neštítí se nevinně prolité krve a pod nadpřirozenou slupkou se stále více podobá našemu reálnému světu.

Ten, kdo by v tomto příběhu volně provázaného cyklu Krvavé pohraničí očekával od prvních stránek zběsilou řež, zemi neustále se barvící tou nejvzácnější tekutinou a tempo ženoucí se rychle a zběsile, že by mu nestačil ani Vin Diesel, může být zpočátku zklamán. Ale opravdu jen na chvilku. Šlechta si totiž pozvolna a pečlivě připravuje půdu pro události příští a románová forma je mu v tomto případě neocenitelným pomocníkem. Na začátku tak má dost času seznámit čtenáře z kulisami příběhu, lehce připomenout několik podrobností o svých hrdinech a nechat Thompsona dělat práci takřka detektivní. Teprve v samotném závěru vystřídá poklidné pianissimo, přerušované občasným duněním tympánů pořádný kvapík a čtenář má najednou pocit, že se ocitl na zběsile jedoucí horské dráze.

Snad žádná figura, ať už knihu opustí po pár stránkách nebo vydrží až do samotného závěru, není charakterově plochá, až občas zamrzí, že některé účinkující autor ze scény odmázne dost nemilosrdným způsobem. Zdatným protivníkem je pak Thompsonovi infant Wolferin, který je pod slupkou drsného vládce a nemilosrdného kata někým úplně jiným. Znovu boduje i bláznivý, v dobrém slova smyslu, dědeček Skjúwink a živočišná Arietta.
Zvláštní, v porovnání s jinými autory, je Šlechtův styl, kdy často prozrazuje i to, co by jiní skrývali až do samotného závěru knihy. Čtenář tak spolu s Thompsnem vcelku brzy odhalí identitu samozvaného vládce Likaria i další podrobnosti. Autorovi to však přináší tu moc, že může čtenáře neustále napínat a překvapovat jinými událostmi, než které byly očekávané..

Velkým plusem knihy je i velká neprovázanost celé trilogie. Řečeno slovy samotného Vladimíra Šlechty v doslovu: „Likarijská trilogie je velmi volná a každý díl je uzavřený. Jednotlivé části můžete číst na přeskáčku a nijak vám to neublíží.“ Čtenář je tak ušetřen otevřených závěrů a „nedobrovolného“ tahání peněz z vlastní kapsy, jen aby se v dalším díle dozvěděl, co mohl autor klidně vyjevit už v tom předchozím.
Fanoušci Krvavého pohraničí budou určitě spokojení a ti, kdo dosud váhali, snad právě ze strachu, že se budou ztrácet ve světě, o němž již vyšlo několik knih, mají dobrou příležitost ochutnat a teprve v případě dobrého zažívání se pídit po dalších chodech.

Nakladatel: Brokilon
Obálka: Michal Ivan
Redakce: Robert Pilch, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2011
Počet stran: 320
Rozměr: 110 x 165
Provedení : paperback

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

Leave a Reply