VÁHÁNÍ
Maggie Stiefvaterová

Pokud Vás při čtení prvního dílů mrazilo, nyní budete váhat. Ne snad nad tím, zda je kniha dobrá, ale nad tím, zda drží krok se svou starší sestrou.

„A jéje – je tu další romantická sága,“ povzdechne si někdo.
„A jéje, zase vlkodlaci,“
ušklíbne se druhý. Není však na místě házet všechny podobné knihy na jednu hromadu.
Vampirismus a lykantropie stanuly v posledních letech v popředí zájmu romantických příběhů. Ať už to je Stmívání, Škola noci, nebo další podobné. Většina z těchto ság nemá valnou úroveň a víc než co jiného působí jako uřícený marketingový tah.

A jak je to tedy s Váháním americké autorky Maggie Stiefvaterové?

Sam a Grace se milují. Jsou mladí a jediné, co jim stojí v cestě je jejich vlastní minulost. Sam býval vlkodlakem a již od nepříliš šťastného dětství se každou zimu měnil ve zvíře. Od ostatních vlkodlaků věděl, že se přiblížil k fázi, kdy měl pozbýt  lidskou podobu už navěky. Právě v tu dobu se však zamiloval do Grace a společně čelili zdánlivě nezvratně se blížícímu odloučení.

To už má však mladý pár za sebou a nyní se prokousává o poznání lehčími starostmi. Sam byl na konci prvního dílu vyléčen a teď se jen musí vyrovnat s neznámým „normálním“ životem. Starosti mu také dělají závazky k bývalé „vlkodlačí rodině“, jejíž hlavou se stal po té, co se původní vůdce Beck definitivně přeměnil ve vlka. Jeden z nových členů vypadá jako velmi problémový mladík a jen těžko lze uvěřit, že ho rozvážný Beck přijal. Musí to mít nějaký důvod. Mezitím má Grace problémy s rodiči a trápí ji velmi podivná viróza. Na první pohled tedy nic, co by nešlo vyřešit, ale na ten druhý…

Děj se zdá jednoduchý a také jednoduchý je. Co jej ozvláštňuje je forma vyprávění. Stejně jako první díl je i Váhání psáno z pohledu jednajících postav. Zatímco v Mrazení jimi byla hlavní milenecká dvojice, v druhé knize čteme myšlenky rovnou čtyř aktérů. Sama, Grace, jejich lehce šablonovitě drzé kamarádky Isabel a čerstvého vlkodlaka Cola. Autorka si tak vytvořila jedinečnou možnost sondy do nitra hrdinů. A právě tady kniha ne úplně využila svůj potenciál.

Celý text je laděn ve velmi zdařile podaném poetickém duchu, mnoho obratů a popisů zní přímo lyricky. Důchodce na lavičce by zaplesal nad takovou ušlechtilou snahou o kultivaci naší mládeže. Leč poněkud neuvěřitelně zní, že všechny čtyři postavy, povahově tak odlišné, mluví téměř stejnou řečí. Sam je písničkář a miluje německé básníky. U něj jsou květnaté výrazy pochopitelné. Grace je nicméně obyčejná, pragmaticky jednající dívka, Isabel zdánlivě drsná teeneagerka a Cole prachobyčejná rocková hvězda a feťák se sklony k ubližováním lidem. Vysvětlení, že i za tvrdou slupkou se schovává křehké jádro a každý z hrdinů maskuje dávné bolesti bohužel neobstojí. Ač jsou jejich povahové vlastnosti vykresleny víceméně uvěřitelně, jejich vyjadřování příliš propracované není. Čtenáře, který již přelouskal Mrazení, navíc tento prvek sám o sobě neohromí.

Kniha neobsahuje mnoho dalších postav a ty, co se v ní objevují, jsou jen letmým načrtnutím skutečných charakterů. V tomto ohledu nejvíce skřípe přeměna tolerantních, až bohémsky liberálních Graceiných rodičů v ploché parodie na „šílenou matku“ a „nemožného otce“. Jejich přísnost a zákazy typu: „vím že ti bude za tři měsíce osmnáct, ale do té doby ti zakazuji se s ním vídat, neb tě kazí. Když za tebou jen tak chodil, měli jsme ho rádi, ale teď to vypadá na vážný vztah a na to jsi ještě mladá, takže hybaj do pokoje!“ opravdu zavání bezradnou touhou po dramatickém prvku za každou cenu. Hlavní čtveřice má naštěstí daleko větší prostor. Chytrý tah, kdy autorka nechává nahlédnout i do myšlenek dvou chlapců, může přilákat pánskou část čtenářského spektra. Tematikou však bude Váhání asi přeci jen bližší něžné polovičce lidstva.

Co se týče samotného příběhu, nad jeho první částí visí váhavý otazník co s nečekaně nabytým životem a novou láskou. Nad částí druhou pak váhavé rozplétání záhadné nemoci, která sužuje Grace. Jednoznačně milostný náboj prvního dílu je lehce utlumen a nahrazen syrovější vizí reálného světa, což ve výsledku působí svěže a na podobný žánr celkem neotřele; působivosti prvního románu nicméně Váhání nedosahuje.

Ač není nijak novátorská, kniha přeci jen představuje celkem příjemný závan ve vodách žánru. Lykantropie tu není, narozdíl od podobných děl součastnosti, podávána jako něco, co je sice temné, ale ve své podstatě vlastně „cool“. Přeměna ve zvíře rozhodně nepůsobí jako bezva věc a ti, co si takový osud zvolí dobrovolně, slouží Maggie Stiefvaterové k přímo psychoanalytickým rozborům. Navíc se zde objevuje snaha, jakkoli úsměvná, vysvětlit jev z čistě vědeckého hlediska. Váhání tak ve své podstatě používá vlkodlactví jako symbol zoufalé snahy být či nebýt člověkem a marný boj se zdánlivě nezvratným osudem. Urputný pokus o demytizovaní celé problematiky je tak očividný, že ani církev by nemusela dílo odsoudit jako morálně prázdné čtivo s deviantním poselstvím, jak se tomu stalo u ságy Stmívání či jako satanistický počin, jak se někteří církevní představitelé ze začátku vyjadřovali o Harry Potterovi. Nezbývá se než těšit na další díl této úspěšné romance.

Grafická úprava knihy je opět povedená, vázané provedení je opatřeno praktickou textilní záložkou.

Resumé:

Boj s prokletím je dávné téma. Když se převede do současných reálií, přidá se trocha tajemna, velká láska a zdařilá atmosféra, zdá se, že je úspěch zaručen. Váhání se však překvapivě nesnaží prvoplánově těžit z nekritické obliby líbivě podaného nadpřirozena. Jeho poněkud problematicky znějící název se však může splynout s dalšími, jemu podobnými– Váhání, Mrazení, Zatmění, Stmívání…..

autorka: Maggie Stiefvaterová
překlad: Dominika Křesťanová
obálka: Christopher Stengel
vydalo: Argo
324 stran

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply