Roger Zelazny
Straky na vrbě 2011

Po tisíc let kráčel muž, jemuž vzali jméno i paměť, Domem mrtvých a pod dohledem Anúbida byl připravován pro svůj úkol. V den jeho Tisíciletého výročí mu pán Domu mrtvých přiřkne jméno Wakim a vyšle jej vypátrat a zabít Prince Který Býval Tisícem. Princův život je však natolik vzácný, že se mu do cesty postaví soupeř více než zdatný – Hór, syn pána Domu života Osírida. Oba budoucí soupeři ovládají zvláštní umění souboje v čase, temporální fugu, která může strhnout vítězství na jednu či druhou stranu. Nejsou však zdaleka jediní, kdo se hodlá do nadcházejícího boje zapojit.

Vzhledem k tomu, že se úvod knihy i její anotace hemží jmény starověkých egyptských božstev, mohlo by se zdát, že Tvorové světla a temnoty jsou dalším zástupcem subžánru fantasy, který si vysloužil nálepku steampunk. Leč tomu tak není a tato kniha se velmi úspěšně brání jakémukoli zaškatulkování. Kromě typických fantasy prvků, jakými je například Rudá čarodějka nebo používání magie, můžete v příběhu najít také robotické orákulum nebo cestování po různých planetách a ostatně i samotná temporální fuga, při jejímž využití se bojující postavy dostávají do jakési časové smyčky, patří spíše do hájemství sci-fi než fantasy. Osobně bych tak knihu označil za fantaskní a nesnažil se o její specifičtější zařazení.

Stejně jako si v úvodu Osíris zahrává s Wakimem, pohrává si i autor se samotnými čtenáři. Vždy, když už máte pocit, že konečně rozumíte, že jste pochopili dějovou závislost i pohnutky jednotlivých postav, přijde střih, který vaše přesvědčení zadupe do země. Smysluplnost celého příběhu tak vyvstává velmi pomalu, na pozadí děje roztříštěného do mnoha zdánlivě nesouvisejících obrazů, absurdních dialogů a zvrácené mystiky připomínající nejznámější malby Hieronyma Bosche – zde mám na mysli hlavně zkázu dosud šťastného světa s romantickým jménem Květ.

Pokud máte jméno Roger Zelazny spojené hlavně s vynikající sérií Amber a očekáváte podobnou četbu, budete nejspíš zklamáni. V porovnání s Tvory světla a temnoty je totiž Amber četbou příjemně lineární, ve které vztahové a příbuzenské propletence nedosahují ani náhodou absurdity popisované v této knize. Vzhledem k tomu, že autor proti sobě postavil když ne přímo bohy, tak alespoň jejich polobožské potomky, nemusí se Roger Zelazny vůbec v ničem omezovat a čtenář tak má možnost sledovat souboje jdoucí daleko za hranu „normálnosti“. Vše se ale děje s jistou mírou vnitřní logiky, do níž však alespoň zpočátku není lehké proniknout.

Stejně tak jako samotný příběh osciluje mezi mytologií, technikou a absurdnem, budou se po jejím přečtení nejspíš lišit i názory na ní samotnou. Sám za sebe mohu zodpovědně prohlásit, že jsem dosud nic takového nečetl a velmi pochybuji, že se na našem knižním trhu podobná záležitost ještě někdy vyskytne.

To, že Straky na vrbě, potažmo Michael Bronec, myslí vydávání děl Rogera Zelaznyho velmi vážně dokazuje i tato kniha. Roger Zelazny jí nejspíše napsal buď v záchvatu čiré geniality nebo při dlouhém tripu s LSD, čemuž by ostatně nasvědčoval rok jejího prvního vydání. Ať je pravda kdekoli, pokud po této knize sáhnete, ručím vám za to, že vás rozhodně čeká nevšední čtenářský zážitek, který z vaší paměti hned tak nevymizí a ukáže slovutného fantasy autora ve zcela novém světle. To, zda ale budete spokojeni, nebo s knihou zklamaně mrštíte do koše, si nakonec rozhodne každý z vás.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

One Response

Leave a Reply