Jak už titul knihy napovídá, jedná se o sbírku hororových povídek. Autoři jsou členy tvůrčí skupiny Hlava nehlava a všichni buďto studují, anebo studovali literární akademii.

Jelikož jsem milovníkem hororového žánru stejně jako fantasy, nemohl jsem si tento titul nechat utéci. Když se mi dostal do ruky, byl jsem nadšen. Bohužel se to nadšení začalo vytrácet jako pára nad hrncem.

Stránky ubíhaly rychle a kniha na mne působila rozporuplně až do konce. Nicméně jsem si potom řekl, že přeci nemůžu hodnotit sbírku povídek osmnácti autorů jako celek, ale ke každé povídce musím přistoupit zvlášť.

Je faktem, že každý spisovatel si vytvoří svůj styl. Na opačné straně je zase čtenář, kterému se také líbí určitý styl, a  po vzájemném překrytí dostaneme fakt, že záleží na tom, komu která povídka sedne a najde v ní zalíbení.

Abych byl upřímný, některé povídky mi přišly hodně slabé. Ať už v nich chyběla atmosféra nebo dobrá zápletka či chybělo důležité napětí, které nutí čtenáře číst dál. Místy jsem si říkal, že bych od studentů literární akademie očekával více, ale opravdu to je názorem jedince. Příběhy z hororového tématu mají navozovat strašidelnou atmosféru a přiznejme si, že každého děsí něco jiného.

Nyní se zaměřím na ty povídky, které mne hodně oslovily a stranou nechám ty dobré i ty, co mi nesedly.

Hned první povídka, Kniha zla od Tomáše Tvrdého mě zaujala. Je pravdou, že mi na ní přišel skvělý především nápad. Text se čte dobře a člověk se v něm neztrácí. Je tam daný přímý děj směřující k samotnému cíli, bez zdržování a zbytečných okolků. Nicméně to příběhu spíše přidává. Ocitnete se v roli mladé dívky v psychiatrické léčebně a vaše jediné myšlenky směřují k tomu, dokončit rituál.

Další dobrý nápad nám předloží stejný autor. Tentokrát však v povídce Rozinky, kde mě opět zaujala především idea, ze které bylo vyždímáno maximum. Každý z nás se určitě zeptal, co je za posledním patrem v domech, kde jezdí páternoster a hrůzné svědectví nám o tom povypraví zvídavý chlapec. Věřte, že příjemné to tam rozhodně není a co se vám tam může stát, se právě zde dočtete.

Jezero nočních múz z pera Reného Nekudy je další na seznamu velice povedených příběhů. Myšlenky a pocity hlavní postavy jsou tu tak dobře napsané, že se vnoříte téměř okamžitě do hlavní postavy, v hlavě se vám mohou dokonce objevit i podobné myšlenky. Autor nás drží v napětí takřka až do poslední věty. V těle mladého samotáře, žijícího ve vlastních světech a představách, nakonec zláká chuť poznat něco nového.

Pochmurná atmosféra mě obklopila ve chvíli, kdy jsem se vžil do postavy chlapce, který se uzavřel do svého světa, a žádný psychiatr mu nemohl pomoci v povídce Po mně potopa, kterou napsal Tomáš Heřman. Ty hořké pocity, které pociťuje hlavní hrdina, začaly bublat i ve mně. A ten závěr, který člověka prostě překvapí.

Velice temná atmosféra na vás dýchne ve Stínech minulosti, které pro čtenáře napsal Jan Urban. Ocitnete se ve Skotsku, příhodném místě k umístění hororového děje. Brilantní zápletka, která Vás drží v napětí po celou dobu příběhu, a vy jste zvědaví, co přijde dál. Při čtení vám pak naběhne husí kůže a zmizí až s poslední větou.

Poslední povídka knihy je také perfektním strašidelným příběhem. Něco v podání Kristýny Znamenáčkové v člověku vyvolává dokonalý pocit strachu. Už po několika větách se ocitnete v těle jedné z postav a začíná pro vás noční můra, ze které je jediné východisko dočíst se nakonec.

Závěrem bych pak knihu doporučil všem lidem, kteří se rádi bojí. Určitě obsahuje několik příběhů, při kterých se vám bude tajit dech. Když se do děje opravdu začtete, může se stát, že se vám po zádech přežene mráz či koutkem oka zašilháte do temného kouta vašeho pokoje. Některé povídky vám třeba zase přijdou tak všední, jako by se staly u vás, protože autor se vám dostal pod kůži. Máte chuť knihu zavřít a odložit zpět do regálu, ale na druhou stranu vás ten příběh tak drží a vy jste tak zaujatí, že jediným vysvobozením je dojít až na konec.

Ukázka z knihy.

Komentáře

komentářů

About The Author

Kde se vzal tu se vzal, přišel od nikud a nikam nemíří. Budoucnost raději neplánuje a minulost se pokusil pohřbít, občas se mu však vrací jako duch. Samozvaný kritik filmů a seriálů, recenzent mfantasy.cz kde to svým rýpáním a neustálým otravováním dotáhl až na zástupce šéfredaktora a i tak si nedá pokoj... Rovněž velký fanda fantasy a fenoménu Star Wars. Milovník fantasy literatury a hororů jak hraných tak psaných. Obdivovatel Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, G. R. R. Martina, A. Pechova a T. Canavan. Zapřísáhlý fanoušek Lucase, Spielberga, Jacksona a Baye. Jeden z pořadatelů AMConu, Advíku, O Dračí řád a O dračí oko. Porotce literární soutěže O Dračí řád.

Leave a Reply