William Gibson
Laser-books 2011

Most Golden Gate (Zlatá brána) se stal ihned po svém uvedení do provozu v roce 1937 turistickou atrakcí. Platí to i teď, kdy byl po zemětřesení nenávratně poškozen a postupem doby se stal domovem svébytného popkulturního společenství. Nemíří k němu však jen kroky turistů. Právě sem se po nějakém čase vrací Chevette, která kdysi nerozvážnou krádeží virtuálních brýlí uvedla do pohybu události o jakých se jí ani nesnilo. Na most vedou i kroky Berryho Rydella, jehož na cestu vyslal ze svého úkrytu v bezdomoveckém slumu v tokijském metru geniální programátor Laney . Vysoké věže mostu se stanou i cílem najatého zabijáka a v neposlední řadě i retardovaného chlapce, který sice se svým okolím takřka nekomunikuje, ale jeho genialita se projeví po nasazení virtuálních brýlí s připojením na síť. Most se tak stává středobodem dalekosáhlých dějů.

Laser-books pokračuje velmi sympatickým tempem ve vydávání nově přeložených knih Williama Gibsona, a tak relativně nedlouho po kyberpunkové bibli Neuromancer předkládá čtenářům další kousek. Všechny párty zejtřka je završením volně propojené trilogie Bridge a my se tak můžeme znovu setkat s mnoha postavami z předcházejících dílů Virtuální světlo a Idoru.

Zpočátku připomíná příběh rozházené dílky puzzle, které jen těžko dávají smysl, ale nějak podvědomě tušíte, že nakonec musí zapadnout na správné místo. Stejně tak se na začátku knihy odehrává několik zdánlivě nesouvisejících příběhů, které jsou v jednotlivých kratičkých kapitolách provázány jen několika málo detaily. Důležitost toho či onoho detailu se mnohdy ukáže až s postupem doby a vyplatí se tak přistupovat ke čtení velmi zodpovědně.

Jednotlivé jednající postavy kolem sebe obíhají jako planety po eliptických oběžných drahách, občas se takřka dotknou, ale jindy jsou od sebe vzdáleny na míle daleko. Dřív nebo později se však dráhy těchto planet protnou, aby se nakonec nechaly stáhnout do gravitační studny vytvořené san franciským mostem. Zde si každá postava musí sama získat zkušenosti a vydobýt si místo na slunci. Občas se tak čtenář stává svědkem stejných scén, které se ale odehrávají z odstupu a z pohledu někoho jiného.

William Gibson nám ve Všech párty zejtřka předkládá takřka současný příběh. Líčí v podstatě neradostnou současnost, jejíž pochmurné divadlo se odehrává každý den vedle nás. Pokud si odmyslíme pár momentálně technologicky nedosažitelných rekvizit, které na své zdokonalení teprve čekají ve vývojových laboratořích, a stařičký Golden gate necháme v klidu stát, je tohle už naše realita.

Změňte rétoriku, lehce přizpůsobte detaily a rozhlédněte se kolem sebe. Nespatříte pak jednu idoru, ale hned zástupy šoubyznysem uměle vytvořených bytostí, které se svoji lidskost, na rozdíl od Rei Toei, která je skutečnou virtuální bytostí, ani hledat nesnaží. Stejně tak můžete narazit i na existence ztracené ve svých světech virtuální reality a podobně by se dalo pokračovat i dál. Hybnou silou knihy tak nejsou, po dvanácti letech od jejího vydání, technologické vize, které čas dříve nebo později buď dožene nebo usvědčí ze lži, ale Gibsonův osobitý vypravěčský styl.

Nutno podotknout, že to není jednoduchá četba. Gibsonův smysl pro detaily a mnohdy zdánlivě zbytečně košatějící popisy nemusí vyhovovat každému, a nejspíš ani nebudou. Jsem toho názoru, že „Gibsona“ se musí potenciální čtenář naučit číst. Autor se nijak nepodbízí a čtenářům nic neulehčuje a jen málokomu se tento styl vyprávění dostane pod kůži hned na poprvé, ani já nejsem v tomhle směru výjimkou. Není v něm totiž čas pro oddych ani prostor pro hluchá místa a hlavně vyžaduje pozornost neustále zapnutou na maximum. Přesto a nebo snad právě proto by se setkání s tímto autorem neměl vyhnout žádný potencionální fanoušek fantastiky.

Věřím, že nikdo, kdo s touto knihou absolvuje výlet do San Franciska, nevyhodnotí čas strávený nad jejími stránkami jako vyloženě ztracený.Odměnou mu bude ne zcela všední čtenářský zážitek a naděje, že nějaká ta „párty“ nás ještě čeká.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

Leave a Reply